Koncert Beethovenova festivalu rozezněl osecký chrám vznosnými tóny

Lenka Přibylová, 24.06.2024 13:00

59. ročník Hudebního festivalu Ludwiga van Beethovena v Teplicích nabídl slavnostní koncert v cisterciáckém klášteře v Oseku.

Hudební festival Ludwiga van Beethovena: Symfonický orchestr Pražské konzervatoře, 16. června 2024, Cisterciácký klášter Osek (zdroj Severočeská filharmonie Teplice)

Měsíce květen a červen pravidelně patří v severočeských lázních Teplice koncertnímu dění Hudebního festivalu Ludwiga van Beethovena. Letošní zahajovací koncert se dne 23. května 2024 v Krušnohorském divadle Teplice nesl v duchu jubilejního Roku české hudby. Severočeská filharmonie Teplice pod taktovkou Charlese Olivieriho-Munroea s velkým úspěchem přednesla cyklus symfonických básní Má vlast Bedřicha Smetany. Závěrečný koncert festivalu 20. června 2024 byl rovněž součástí oslav, a to 100. výročí otevření Krušnohorského divadla v Teplicích. V produkci Trautzlovy umělecké společnosti, pod taktovkou Jana Zástěry, publikum spontánně ocenilo scénické provedení opery Bergmönch (Perkmon) z roku 1829 od ve své době věhlasného starosty Teplic Josefa Matyáše Wolframa (1789–1839).

V rámci festivalu zaznělo devatenáct koncertů v deseti městech Ústeckého kraje od Klášterce nad Ohří přes Chomutov, Jezeří, Litoměřice, Velké Březno až po Děčín. Centrem festivalu se logicky vždy stává město Teplice. V rámci programu se prezentovala řada vynikajících českých i zahraničních umělců, sólistů a souborů, jako příkladně Štefan Margita, Jiří Bárta, Miroslav Sekera, Kateřina Englichová, Smetanovo trio, Heroldovo kvarteto a řada dalších.

V neděli 16. června 2024 se rozezněl konventní chrám Nanebevzetí Panny Marie cisterciáckého kláštera v severočeském Oseku vznosnými tóny vokálně-orchestrálního programu v provedení Pěveckého sboru Pražské konzervatoře, Vysokoškolského uměleckého souboru Univerzity Karlovy v Praze (sbormistr Jakub Zicha), ve spolupráci se Symfonickým orchestrem Pražské konzervatoře, pod taktovkou Miriam Němcové. Sólové party přednesli sopranistka Marie Fajtová a basbarytonista Roman Hoza. Oba sólisté pravidelně hostují na zahraničních scénách, spolupracují s předními českými i zahraničními soubory a orchestry, jsou častými hosty předních hudebních festivalů.

Úvodem programu zazněla čtveřice motet pro smíšený sbor od Antona Brucknera (1824–1896). Tento představitel novoromantismu, zanícený obdivoval Richarda Wagnera, vynikající varhaník a symfonik, naplnil svá díla velkolepou majestátností a monumentalitou. Nepsal opery, ale svým kompletem devíti velkolepých symfonií se připojil ke slavným symfonickým mistrům, jakými byli Beethoven, Mahler či Dvořák. V jeho tvůrčím odkazu hraje velkou roli duchovní hloubka chrámové hudby. Josef Bohuslav Foerster o něm napsal: „Bruckner žil jediné hudbě a očekávání oné slavné chvíle, kdy ve zraky vzkříšeného svitnou nadzemská světla.“ V Oseku provedená moteta byla vybrána s velkým citem pro kontrast, s prostorem pro krásně vyrovnanou hlasovou harmonii kompozice typu a capella či v souznění s orchestrem ve smyslu dokonalého „barokního“ efektu žesťů a mistrovského ovládání kontrapunktu.

Jméno Gabriela Faurého (1845–1924) patří k významným představitelům francouzské hudby. Nejprve na sebe upozornil jako varhaník v pařížských chrámech. V roce 1896 získal místo profesora kompozice na pařížské konzervatoři, mezi jeho slavné žáky náležel příkladně Maurice Ravel. V roce 1905 byl jmenován do funkce ředitele tohoto věhlasného ústavu a na uvedeném postu setrval až do odchodu do důchodu v roce 1920. V jeho díle vyniká chrámová hudba, zejména Requiem op. 48. Skladba vznikala v letech 1877–1890, autor zde procítěně snoubil atmosféru barokního mysticismu s krásou zpěvnosti italských oper a křehkostí impresionistické harmonie. Všechny tyto atributy skvěle souzněly v oseckém provedení skladby. Vznosná úvodní část Requiem aeternam ukázala na efektní symbiózu sboru a orchestru s výrazným uplatněním varhan. V kontrastu dramatičnosti dalších částí vynikla křehká krása oddílu Pie Jesu, Domine, s poetickými tóny harfy. Oba sólisté výborně přednášeli v jednotlivých částech své party s citem pro dynamické kontrasty v kontextu se sborem a orchestrem a obsahovou hloubkou Faurého hudby.

Na závěr koncertu zaznělo známé Te Deum, op. 103 Antonína Dvořáka, skladba pro soprán, baryton, sbor a orchestr. Dvořák napsal tuto oslavnou kantátu v roce 1892 u příležitosti 400. výročí objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem. Když nedostal včas slíbenou textovou předlohu od ředitelky konzervatoře v New Yorku J. Thurberové, zvolil si sám text středověkého hymnu od sv. Ambroze. Premiéru řídil sám skladatel dne 21. října 1892 v New Yorku. Vznikla tak skladba naplněná melodickou krásou, meditativní hloubkou a ušlechtilostí výrazu, skladba, která dodnes zaznívá také při výjimečných společenských událostech.

Jak již bylo uvedeno, koncert řídila Miriam Němcová, která je od roku 1995 pedagožkou a vedoucí oddělení dirigování na Pražské konzervatoři. Kromě toho se věnuje bohaté koncertní činnosti u nás i v zahraničí. Výkony obou sólistů vyzněly pod jejím vedením v interpretační přesnosti a hlasové témbrové kráse. Stejně tak účinkující sbor a orchestr byly vedené ke kvalitní interpretační práci a zvukovému detailu.

Kdo poznal architektonickou krásu a akustickou nosnost chrámu kláštera v Oseku, musel nesporně setrvat v němém úžasu při poslechu sugestivních tónů hudby citovaného festivalového koncertu. Navíc oslňující atmosféru dokresloval bohatě zdobený barokní chrámový interiér, který se skví v dokonalé kráse po nedávném kompletním restaurování.

Výsledné majestátní provedení zařazených chrámových skladeb připravilo hojnému publiku hluboký hudební zážitek a mozaiku programů letošního Hudebního festivalu Ludwiga van Beethovena dále obohatilo o skvělý koncert.