Koncert souboru Musica Aeterna byl odměněn dlouhotrvajícím potleskem

Letošní ročník Mezinárodní letní školy staré hudby je již druhým, který se koná v mimořádných podmínkách. Letošní ročník je navíc mírně zkomplikovaný okrajovým zasažením Valtic tornádem.

Přestože byly poslední dva ročníky vyhlašovány z důvodů měnících se podmínek krátce před zahájením, byly okamžitě obsazeny – zejména ve třídách sólového zpěvu a fléten, a to i zájemci ze zahraničí. I letos se účastní tradičních více než tři sta frekventantů a dvacet devět domácích i zahraničních lektorů vokální, instrumentální, souborové, herecké a taneční praxe včetně dvou tříd věnovaných dětem. Všichni museli splnit platná hygienická opatření, největší komplikace dojezdu byly s účastníky z Velké Británie. 

Kurzy založil Miroslav Venhoda se Společností pro starou hudbu, která je dodnes pořadatelem. Jeho záměrem bylo provozovat letní školu jako živou a radostnou praxi pro profesionály, učitele hudby všech stupňů, amatéry i rodiče s dětmi. Tento koncept převzal asi před sedmi lety současný umělecký šéf školy Marek Štryncl.Ač je takový přístup náročný pro lektory, protože vyžaduje pedagogickou flexibilitu, ukazuje se stále jako velmi funkční a progresivní. Určitě se podílí na vzestupu kvality praxe provozování tzv. „staré hudby“ i zájmu o ni u publika po roce 1989. Od počátku byla součástí také taneční část spojená se jménem Evy Kröschlové, dnes v zastoupení v oboru baroka lektorkou Kateřinou Klementovou.

Letní školy jsou velmi oblíbeným a efektivním formátem, což lze doložit faktem, že většina účastníků se dlouhodobě vrací, protože získat pochopení a dovednost stylové interpretace není součástí běžné výuky a mohu i osobně potvrdit, že to dovede člověka nadchnout pro další praxi. Učitelé získávají navíc i certifikát o absolutoriu, což je motivuje k dlouhodobému prohlubování kvalifikace a oživení výuky od úrovně ZUŠ.

Koncert souboru Musica Aeterna s názvem Římská arkádie, se konal v Zámecké jízdárně. Seděla jsem v první řadě, kde je vynikající akustika pro barokní hudbu v komorním obsazení s průhlednou fakturou, ve které vynikne každé nasazení tónu, rozmanitá kvalita smyku, sčítání alikvotů v harmoniích i dozvuk v pauzách. V porovnání se zvukovým záznamem, který jsem před časem také recenzovala, se jednalo o zvukově nesrovnatelně působivější umělecký zážitek.

Římská arkádie byla založena literáty z okruhu švédské královny Kristýny I., která ke konci života konvertovala ke katolicismu a trvale se usadila v Římě, kde se věnovala mimo jiné uměleckým zálibám. Název programu byl zvolen zřejmě díky zařazení díla italského skladatele a houslisty Arcangela Corelliho (1653–1713), který v Římě řídil hudební produkce právě pro Kristýnu I.

Program byl otevřen a uzavřen skladbou velmi invenčního skladatele Georga Muffata (1653–1704), který byl možná i pro některé frekventanty příjemným překvapením. Georg Muffat byl po rodičích skotsko-francouzského původu, ale bývá uváděn jako německý autor. Dnes bychom ho spíše vzhledem k jeho mnoha působištím i dalšímu vlivu na řadu skladatelů označili za autora evropského. V Čechách se v roce 1677 neúspěšně ucházel o místo v Kroměřížské kapele (obsazené Pavlem Josefem Vejvanovským). Nakonec skončil na arcibiskupském dvoře v Salcburku, což bylo ovšem jen jedno z jeho četných působišť. Závěr života strávil jako varhaník a kapelník v Pasově. V jeho díle se snoubí praxe francouzské hudby 17. století (pravděpodobně studium u Jean-Baptiste de Lullyho) a italské praxe (studium u Arcangela Corelliho a Bernarda Pasquiniho). Muffat je autorem instrumentálních sonát, orchestrálních suit, varhanních toccat a concerti grossi. Za nejslavnější jsou považovány dvě řady orchestrálních suit Florelegia (1695, 1698) s cennými komentáři k francouzské provozovací praxi a jeho concerti grossi, které jako formu prosazoval v německých zemích.

Muffat vychází z kontrapunktického propracovaného vedení hlasů, harmonická složka je velmi kreativní a náladotvorná zejména v částech Grave s řadou průtahů, zajímavých připravených disonancí a harmonických progresí, které jsou vloženy jako kontemplativní vložky mezi tanečně stylizované části ve francouzském stylu.

Soubor zvolil na úvod jeho Sonátu č. 1 D dur ze sbírky pěti sonát Armonico Tributo (Pocta harmonii). Sbírka byla poprvé publikována v r. 1682 v Salcburku po návratu autora z Itálie od Corelliho u editora Johanna Baptista Mayra. Plný název Armonico Tributo cioè Sonate di camera commodissime a pocchi ò a molti stromenti (Harmonická pocta, tj. Komorní sonáty, které se nejlépe hodí pro několik nebo více nástrojů) odkazuje na fakt, že vícehlasé sonáty mohou být provozovány ve variabilním složení podle typické struktury skladby. Koncert byl uzavřen Muffatovou Sonátou č. 2 g moll. Právě pečlivě stylové provedení souborem podtrhlo všechny jemnosti, které v Muffatově až básnivém stylu můžeme zachytit – citlivý dialog houslí, vyloupnutí sóla z jemného přediva harmonicky sladěných tónů, překrásná pianissima, melancholické harmonické progrese, které podle dobové estetiky vždy končí na důležitých dobách v konsonancích, takže stejně jako v dobovém stylizovaném pohybu „nepadají ruce pod pás“, tak ani melancholie nikdy nepadá do deprese.

Součástí koncertu byly dále dvě Händelovy dramatické kantáty se sólem slovenské sopranistky Lenky Máčikové Kusendové, jejíž repertoár je stylově rozmanitý. Protože pravidelně spolupracuje také s Národním divadlem v Praze, tak si ji český operní divák nejspíše pamatuje z hlavní role Lišky Bystroušky v režii Ondřeje Havelky. Vystupuje úspěšně i na zahraničních operních scénách, především v rolích Mozartových (Pamina, Zerlina, Zuzanka) a v rolích barokních a raně klasicistních oper (Scarlatti, Gluck).

Dramatické kantáty koncentrují na malé ploše dějové a náladové epizody maximum emocí, které se musejí projevit v koncertním provedení právě jen ve výrazu hlasu a tváře. První kantáta Empia sorte con la morte pro soprán, dvoje housle a basso continuo s tématem smrti, lásky, „ztrátě srdce“ byla přednesena s plným soustředěním na téma a temnějším zabarvením hlasu. I ti, co nerozuměli textu, pochopili obsah. Kantáta byla, údajně, objevena ve sbírce, kterou uspořádal Jan Dismas Zelenka pro italské zpěváky, kteří přišli k Drážďanskému dvoru. Je složena na základě Händelových zkušeností z Itálie a Zelenkův opis je prý jediným doloženým exemplářem. Kantáta měla premiéru v pražské části Festivalu Praha – Drážďany v roce 2017 v provedení sopranistky Gabriely Eibenové.

Druhá dramatická sonáta Tu fedel, tu constante? HWV 171 pro soprán, 2 housle a basso continuo pochází zřejmě z let 1706 či 1707. Je hudebně invenčnější než sonáta předchozí. I tento text je o nešťastné opuštěné lásce. Už úvodní sonáta (v roli instrumentální předehry) je virtuózním kusem. Je potřeba vyzdvihnout také vynikající provedení náročného violoncellového partu Michaelou Čibovou. Kus sklidil velký úspěch u publika.

Program byl ještě doplněn o Corelliho Triovou sonátu op. 4, č. 9 B dur v tradičním složení (Preludio, Corrente, Grave, Tempo di Gavotta). Právě u Corelliho získal jak Muffat, tak Händel inspiraci jak ve skladbě zejména concerti grossi, tak i v interpretaci houslové hry.

Uvedená Triová sonáta je z cyklu 12 triových sonát, op. 4, které vyšly poprvé v roce 1694. V provedení skladby vynikly všechny stylové prvky italského stylu – dialogičnost, světlé nálady, svižnost Corrante, jemná melancholie Grave, báječná sehranost souboru.

Koncert byl odměněn dlouhotrvajícím potleskem publika, které se vyzná.

Musica Aeterna: Římská arkádie
5. července 2021, 20:00 hodin
Zámecká jízdárna Valtice
V rámci MLŠSH Valtice

Program:
Georg Muffat:
sb. Armonico Tributo – Sonata I (Sonata, Allemanda, Grave, Gavotta, Grave, Menuet (trio verze))

Georg Friedrich Händel:
Empia sorte con la morte, dramatická kantáta pro soprán, 2 housle a basso continuo
Aria Empia sorte con la morte
Recitativo Da te altro no bramo
Aria Ho perso il cuore  

Arcangelo Corelli:
Triová sonáta op. 4, č. 9 B dur (Preludio, Corrente, Grave, Tempo di Gavotta)

Georg Friedrich Händel:
Tu fedel, tu costante? dramatická kantáta, HWV 171
pro soprán, 2 housle a basso continuo
Aria Cento belle ami, Fileno
Recitativo L´occhio nero vivace
Arietta Se Licori, Filli ed io
Recitativo Ma, se non hai più
Aria Se non ti piace amarmi
Recitativo Ma, il tuo genio incostante
Aria Si, crudel ti lascerò

Georg Muffat:
sb. Armonico tributo, Sonata II (trio verze) (Sonata, Aria, Sarabanda, Borea)

Účinkující:
Musica Aeterna
Lenka Máčiková Kusendová – soprán
Adam Szendrei – housle
Michaela Čibová – violoncello
Peter Gulas – cembalo
Jakub Mitrík – chitarron
Peter Zajíček – dirigent, housle