Konec sezony v Terstu: sólo pro Falstaffa a jeho páže

  1. 1
  2. 2

V podvečer dne 9. února 1893 se proslulá milánská pasáž, zvaná Galerie Viktora Emanuela, proměnila z čista jasna v galerii skutečnou. V oknech jejích četných kaváren a restaurací byli toho dne „vystavení“ nejznámější politici a šlechtici Itálie, u jednoho stolu se dokonce sešla elitní sestava umělců, čítající skladatele Giacoma Pucciniho, Pietra Mascagniho a Ruggiera Leoncavalla nebo spisovatele Giosué Carducciho a Matildu Serao. Na všech bylo jasně patrné vzrušení, pramenící jen z jediného důvodu… V blízkém Teatro alla Scala se totiž schylovalo k premiéře opery, která měla své čestné místo v historii tohoto žánru předem zajištěné. Aby také ne – jeden z nejvýznačnějších žijících komponistů té doby, Giuseppe Verdi, oslavil před několika dny neuvěřitelné osmdesátiny a k narozeninám si nadělil zbrusu novou operu jménem Falstaff! A velkolepý triumf se toho večera opravdu konal. Publikum, jež za vstupenky utratilo třicetkrát (!) vyšší vstupné, než bylo zvykem, vyvolalo autora na scénu po prvním dějství třikrát, po druhém šestkrát a po třetím sedmkrát, závěrečné ovace pak trvaly více než hodinu. Až do rána musel unavený, ale šťastný Verdi s manželkou Giuseppinou Strepponi a libretistou Arrigem Boitem mávat nadšeným davům z balkonu Grand Hotel de Milan.

Po dvaadvaceti úspěšných představeních senzační novinky v Miláně došlo k něčemu, co by se dalo nazvat jako promyšlený obchodní tah. Celá produkce Falstaffa v původním obsazení v čele s dirigentem Edoardo Mascheronim a barytonistou Victorem Maurelem (mimo jiné též prvním Jagem v Otellovi) se vydala na turné po nejvýznamnějších operních domech Evropy. Premiérové sestavě se tak záhy dostalo nadšeného přijetí v Římě, Benátkách, Janově, Vídni a Berlíně. Pozoruhodnou skutečností však zůstává, že mezi prvními diváky nové hudební komedie byli i diváci v tehdy ještě rakousko-uherském Terstu (Falstaff se zde v tomto skvostném provedení hrál už v květnu 1893 celkem čtyřikrát). Zdejší Teatro Comunale mělo ovšem v provozovací historii Verdiho oper své čestné místo. Skladatel v něm uvedl premiéry svých děl Korzár a Stiffelio, většina jeho ostatních prací se tu objevovala krátce po uvedení v jiných divadlech obvykle za Verdiho osobní přítomnosti (o okolnostech, spjatých například s terstskou historií inscenování Verdiho Attily jsme informovali zde). Proto se také krátce po Verdiho smrti v roce 1901 změnil název terstského divadla na Teatro Lirico Teatro Lirico “Giuseppe Verdi” di Trieste.Přestože se po úvodním vítězném tažení světem Falstaff neprosadil v operním repertoáru zdaleka tak snadno, jak by se mohlo zdát, v Terstu jeho popularita nepolevila téměř nikdy. Znovu se tu objevil v roce 1898, pak na oslavu Verdiho nedožitých devadesátin roku 1903 (v titulní úloze s Antoniem Pini-Corsim, který zpíval v prvním uvedení roli Forda) a od dvacátých let minulého století ještě mnohokrát, přičemž v letech 1925–1951 bylo jeho uvádění prakticky nepředstavitelné bez přítomnosti oblíbeného barytonisty Mariana Stabileho. Odtud pramení i terstská slovní hříčka, jíž myslím není třeba překládat: La donna é mobile, Falstaff é Stabile… Roku 1960 se pod taktovkou Olivera de Fabritiis představili v nové inscenaci slavní italští pěvci Tito Gobbi, Piero Cappuccilli, Luigi Alva či Fedora Barbieri, v letech 1967 až 2004 se v kostýmu břichatého bonvivána vystřídali ještě Renato Capecchi, Peter Glossop, Hugo Marcos a Alberto Rinaldi.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat