Kontratenor? Luxusní záležitost

  1. 1
  2. 2

Milý a usměvavý. Tato dvě slova asi nejvíc charakterizují mladého kontratenoristu Steva Wächtera z Drážďan, který se již několik let pravidelně vrací díky spolupráci s Ensemble Damian do Olomouce a kterého mohou teď pravidelně vídat také návštěvníci Národního divadla v Brně, kde vstoupil jako Oberon do inscenace Brittenova Snu noci svatojánské. Na podzim se podílel na unikátním projektu – koncertním provedení opery Tomáše Hanzlíka Endymio, kde byly všechny sólové role zpívány kontratenory.
Steve, jak ses dostal k hudbě? Kdo tě k ní přivedl a kdy to bylo?

Chodil jsem do jazykové základní školy, kde jsem ve dvanácti letech začal zpívat ve školním sboru. Zpíval jsem v něm pak až do svých osmnácti let. Ve třinácti jsem navíc začal navštěvovat lekce klasického baletu. Moc se mi líbil tanec a zajímalo mě, jak to funguje, když se pohybuješ po jevišti, chtěl jsem si to prostě vyzkoušet. Balet jsem dělal pět roků. A v patnácti jsem začal brát hodiny sólového zpěvu.

Proč jsi se sólovým zpěvem začal?

Když jsme v patnácti s mou tehdejší nejlepší kamarádkou mluvili o budoucnosti, o povolání, které by se nám líbilo, byla to ona, která jako první řekla: Ty se staneš operním zpěvákem! Já jsem z toho byl docela překvapený, tohle přece není žádná pořádná práce. Ale byl to opravdu ten prvotní impuls, ta myšlenka ve mně pár měsíců hlodala a já se odhodlal zajít do poradenského centra pro volbu povolání, zda a jak je možné na operního pěvce studovat. Tam mi všechno vysvětlili, řekli o tom, jaké jsou požadavky. Ve škole jsem pak poprosil o pomoc paní učitelku hudební výchovy a ta mi doporučila učitele zpěvu, ke kterému jsem začal chodit na hodiny, tehdy jako tenor. Setrval jsem u něj až do maturity, tedy do devatenácti let.

V sedmnácti jsem se začal učit hrát i na klavír, abych splnil všechny požadavky pro přijetí na hudební akademii. A učitelka klavíru mě vyučovala i potřebnou hudební teorii, takže jsem v maturitním ročníku byl schopen zvládnout přijímací zkoušky.

Takže ty ses ke studiu hudby připravoval vlastně soukromě, že?

Ano, ve škole jsem studoval hlavně jazyky, soukromě jsem studoval hudbu. Poprvé – to mi bylo osmnáct – mě na Hochschule für Musik Carl Maria von Weber v Drážďanech nevzali, ale doporučili mi určitě zkusit zkoušky zase za rok. V devatenácti jsem pak byl přijat.

A jaké byly tehdy tvé představy a sny o budoucím povolání?

Snil jsem o tom, že budu zpívat a že dostanu nějaké angažmá… A také o tom, že budu díky práci hodně cestovat! Věděl jsem, že zpívání bude dřina, ale už tehdy jsem to moc chtěl dělat. Byla to má srdcová záležitost.Jak jsi přišel k tak výjimečnému hlasovému oboru, jakým je kontratenor?

Ke studiu oboru kontratenor jsem nastoupil už na akademii. Měli jsme s mým profesorem dohodu, že zkusíme budovat můj hlas právě směrem k tomuto oboru: jestli to půjde, budeme na něm pracovat takto, pokud ne, vždycky se můžu vrátit ke svému původnímu hlasovému oboru, tedy k tenoru. Já jsem byl tehdy také zvědavý, jestli to půjde…

Proč jsi chtěl být kontratenorem? Obdivoval jsi nějakého kontratenoristu nebo jsi miloval barokní hudbu?

Ne, miloval jsem nejvíc asi Beethovena a sopránové hlasy. V hudbě jsem především miloval romantismus. A po pravdě, barokní hudbu ani kontratenory jsem neposlouchal. Až na akademii se mně teprve otevřel úplně nový, dříve nepoznaný svět barokní hudby! Skočil jsem do něj rovnýma nohama a on mě úplně pohltil.

Velký vliv měl na mě profesor mého hlavního oboru Hartmut Zabel, studoval jsem u něho devět roků. Jemu vděčím za svou pěveckou techniku. Během studia jsem také pracoval se dvěma úžasnými korepetitorkami Sabine Hesse pro oratoria a Kristine Klinkert pro operní tvorbu. Obě mě naučily hodně věcí ohledně interpretace barokní hudby.

Zúčastnil ses během studia nějakých soutěží?

Ano, samozřejmě. Jednou jsem získal třetí cenu, a to v roce 2006 na soutěži Mozartwettbewerb ve Würzburgu. Získal jsem i speciální cenu za interpretaci staré hudby. Jezdil jsem i na pěvecké kurzy.

Účinkoval jsi v nějakém divadle nebo na koncertech už během studia?

Ano, koncertní debut jsem měl ve druhém ročníku v roce 2001 v Drážďanech. Koncert byl z díla Georga Friedricha Händela a byl scénický. První operní roli jsem dostal hned po druhém ročníku, ale to byl jen takový letní studentský projekt. Má první skutečná operní příležitost přišla v roce 2005, kdy jsem zpíval v Bělehradu Gluckova Orfea v opeře Orfeus a Euridika. Dostal jsem ji díky účasti na přehlídce Neue Stimme.

Kdy jsi dokončil studium a jak šel život kontratenoristy dál?

Studium jsem ukončil v roce 2009. Angažmá pro kontratenora se v Německu najít nedá, být kontratenorem je opravdu luxusní záležitost, operní domy sem tam uvádějí nějaké pro mě vhodné tituly, ale vždy je to otázka jednotlivého požadavku. Pro mne to znamená neustálou soutěž o pracovní příležitosti. Musím klepat na hodně dveří a doufat, že zaujmu, že se realizátorům budu líbit.Kontratenoři mají opravdu asi tvrdý chlebíček… Steve, co považuješ za svůj největší dosavadní úspěch, čeho si nejvíc ceníš?

Nejvíce si asi cením role Julia Caesara v opeře ve Schwerinu, protože Händelův Julius Caesar je prostě úžasná role, velká příležitost. Je to moje nejoblíbenější barokní opera a patří mezi nejznámější a nejhranější Händelovy opery. Zpívám ji už třetím rokem.

Ve kterých zemích jsi prozatím zpíval? Plní se alespoň trochu tvůj sen o cestování?

Zpíval jsem prozatím – samozřejmě vedle Německa – v Polsku, Srbsku, Belgii, Švýcarsku, Rakousku a také tady u vás. Obvykle jsem zván ke spolupráci na operách. Takže – sen se plní!

U nás v Česku jsi poměrně známý, zpíval jsi v Národním divadle v Praze i v Brně…

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář

Reklama