V budově Státní opery Praha končí bourací práce, staticky se zajišťují bývalé sklady topiva, z nichž budou zkušebny, a zdí se orchestřiště, které bude větší než dříve. Po rekonstrukci se mimo jiné zkrátí cesta kulis na jeviště, takže se budou méně ničit, a zlepší se akustika, kterou narušovalo pronikání hluku z magistrály. Z více než miliardového rozpočtu se zatím utratilo asi 130 milionů korun. Opera by měla být otevřena ke konci roku 2019.
Vedení divadla dnes na kontrolní den pozvalo ministra kultury Daniela Hermana a novináře. Celková dotace státu na rekonstrukci, tedy i na dodávky světelné a zvukové techniky, na stavbu, restaurování, přípravu a zajištění provozu po dobu rekonstrukce, je 1,2 miliardy korun. Společnost Hochtief CZ, která získala v soutěži zakázku na stavební část rekonstrukce, má sjednanou cenu 1,037 miliardy včetně DPH. Dosud čerpala asi 50 milionů korun, uvedlo ministerstvo.
Provozní ředitel Národního divadla Václav Pelouch při provádění staveništěm ukazoval, které prvky v interiérech zmizí. Záměrem rekonstrukce je uvést budovu do co možná nejpůvodnějšího stavu, uvedl. V historické budově se s tímto názorem, který vyplývá i z památkové ochrany budovy, vedení Národního divadla ztotožňuje.
Za památku je prohlášena i provozní budova, která je součástí někdejšího Federálního shromáždění. I v tomto případě podle Václava Peloucha památkáři chtějí, aby se ve zkušebnách a dalších prostorech po přestavbě vše uvedlo do stavu co možná nejbližšímu době vzniku. Národní divadlo se ale nechce vracet k estetice sedmdesátých let. „To je všechno k diskusi, památkáři jsou rozumní lidé,“ ubezpečoval Herman.
V rekonstruované historické budově se odstraňují přidané příčky, někdy se objevují i prostory, o kterých se nevědělo. Dále se rekonstruuje zkušebna pro orchestr i nahrávací studio. Zpracovávají se restaurátorské záměry, které vycházející z provedených průzkumů, připravují se barvy pro interiéry i pro fasádu či pro podlahy.
Rekonstrukce opery je první rekonstrukcí velkého divadla v majetku státu od roku 1989. Poslední větší rekonstrukce Státní opery proběhla na přelomu šedesátých a sedmdesátých let dvacátého století. V nejhorším stavu byly podle vedení divadla rozvody – zejména elektroinstalace, voda, topení a odpady. Hlediště dostane nové sedačky, nová bude jevištní technologie i točna pod jevištěm. Úpravám se nevyhne ani půltunový lustr, který dnes jediný v prázdném sále připomínal návštěvníkům, že jsou v historickém divadle.
