Kontroverzní Mozart Alexandera Melnikova

Na pozvání Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK zavítal 8. ledna 2022 do Dvořákovy síně pražského Rudolfina ruský klavírista Alexander Melnikov. Na poslední chvíli tak zastoupil zdravotně indisponované duo Maria João Pires a Lilit Grigoryan, které zde mělo představit výběr mozartovského čtyřručního i dvouručního repertoáru. Přestože se nám dostalo jiných skladeb, Mozart na programu zůstal. Ale celkové vyznění jeho interpretace bychom mohli označit za dosti kontroverzní.

Alexander Melnikov – klavírní recitál, 8. ledna 2022 (foto Petr Dyrc)
Alexander Melnikov – klavírní recitál, 8. ledna 2022 (foto Petr Dyrc)

Dramaturgie tedy tentokrát vsadila na výběr jednoho autora. Ani jeho díla však nebyla zvolena nahodile – všechna spadají do zhruba pětiletého období po Mozartově přesídlení do Vídně. Ačkoli si běžně cením snahy o sjednocení programu, v tomto případě nešlo o zcela nejšťastnější řešení, jelikož programu chyběl kontrast. To bylo dáno tím, že všechny skladby byly – až na jednu výjimku – napsány v „temných“ tóninách, střídala se forma sonáty a fantazie (kromě Adagia h moll KV 540) a navíc všechny skladby spadaly do stejného tvůrčího období. I specifika interpretace Alexandera Melnikova posluchač odpozoroval již v prvních dvou skladbách a poté pouze sledoval, jak je uplatňuje dále. S poslechem dalších a dalších skladeb tedy posluchač nezískával nic nového, pouze si ujasňoval rysy klavíristovy interpretace.

Alexander Melnikov – klavírní recitál, 8. ledna 2022 (foto Petr Dyrc)
Alexander Melnikov – klavírní recitál, 8. ledna 2022 (foto Petr Dyrc)

Ta sama o sobě budila pozornost svou originalitou a specifickou zvukovostí, které však neměly nic do činění s interpretační exhibicí, spíš naopak. Melnikov působil, jakoby si jen tak mimochodem odehrál několik Mozartových „kusů“ a snad ani nevnímal, že ho někdo poslouchá. Působil jako pokorný služebník skladatele, který však zároveň tvořil hudbu svým originálním způsobem. Výsledek bylo, že spousta hudebních frází vyzněla úplně jinak, než jsme zvyklí. To je pravděpodobně spojeno s jeho oblibou hraní na dobové nástroje, kterým musí přirozeně přizpůsobovat nejen způsob úhozu, ale i způsob frázování a agogiku. Ovšem nabízí se – věčná a všetečná – otázka, jestli dobová specifika hry mohou fungovat i při aplikaci na moderní nástroj.

Alexander Melnikov – klavírní recitál, 8. ledna 2022 (foto Petr Dyrc)
Alexander Melnikov – klavírní recitál, 8. ledna 2022 (foto Petr Dyrc)

Asi nejspecifičtější byl právě jeho úhoz. Tak stylově měkký, ale zároveň natolik konkrétní a zaostřený, že jsme mohli slyšet špičku každého jednotlivého tónu. Tato interpretační konkrétnost dokonce ve většině případů (výjimkou snad byly pouze některé fráze Sonáty č. 12 F dur KV 332, jejichž pedalizace byla vzhledem k akustice přílišná) zvítězila i v akustickém „souboji“ s Dvořákovou síní, která recitálovým sólistům příliš nepomáhá. Měkkost hry Melnikov neopustil ani ve sforzatech, jejichž oxymorónní důraznost i hebkost jsme mohli obdivovat zvláště ve Fantazii c moll KV 475 či obecně ve vyšších dynamikách. Těmi však Melnikov, možná opět v souladu se způsobem hry na dobové nástroje, výrazně šetřil, respektive v nich dlouho nezůstával. Naopak velice častým jevem se stala slabá dynamika – téměř až na hranici slyšitelnosti, kterou představil už v první skladbě dnešního večera, Fantazii d moll KV 397, a výrazně jej pak využil hlavně v Adagiu h moll KV 540.

Alexander Melnikov – klavírní recitál, 8. ledna 2022 (foto Petr Dyrc)
Alexander Melnikov – klavírní recitál, 8. ledna 2022 (foto Petr Dyrc)

Nápadným prvkem byla i práce s agogikou. Větší tempové změny bychom u tohoto stylového období asi čekali u fantazií, ve kterých Melnikov této možnosti využil vrchovatě – ve slavné Fantazii c moll KV 475 možná až příliš, kdy náhlé zrychlování v technických pasážích působilo na můj vkus přeci jen až moc uspěchaně a ztrácela se tak logika hudebního toku. Výrazně však byly použity též v Sonátě č. 14 c moll KV 457. Možná mám zcela jiné hudební cítění, ale ony prudké tempové změny si můj mozek nedokázal vysvětlit a nebyl schopen odhalit jejich důvod. Především když se kvůli nim často vytrácely nádherné harmonické postupy, které se v této sonátě – zvláště v její první větě – vyskytují. Hudební tok navíc v některých částech přerušovala krátká pozastavení před důležitými tóny melodie, které tak sice bylo možné zahrát s adekvátním úhozem a získaly tak také na důležitosti, avšak napětí hudební fráze tím bylo narušeno. Již zmíněná Sonáta č. 12 F dur KV 332 zase naopak „jela jako stroj“.

Dozajista jsme tedy vyslechli zajímavý a netradiční koncert plný podnětů k přemýšlení nad interpretací nejen „starší“ hudby. Některé interpretační postupy si jistě našly řadu příznivců i odpůrců. Možná však dnešní večer vzbudil i určité rozpaky, o čemž svědčí – na „rudolfinské“ poměry – poněkud chladný potlesk. Přídavek byl vyžádán – zdálo se – spíše ze slušnosti.

Alexander Melnikov – klavírní recitál, 8. ledna 2022 (foto Petr Dyrc)
Alexander Melnikov – klavírní recitál, 8. ledna 2022 (foto Petr Dyrc)

Alexander Melnikov – klavírní recitál
8. ledna 2022, 19:30 hodin
Rudolfinum – Dvořákova síň

Program:
Wolfgang Amadeus Mozart – Fantazie d moll KV 397
Wolfgang Amadeus Mozart – Sonáta č. 12 F dur KV 332
Wolfgang Amadeus Mozart – Adagio h moll KV 540
Wolfgang Amadeus Mozart – Fantazie c moll KV 396
Wolfgang Amadeus Mozart – Fantazie c moll KV 475
Wolfgang Amadeus Mozart – Sonáta č. 14 c moll KV 457

Účinkující:
Alexander Melnikov – klavír

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Mohlo by vás zajímat


5 2 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments