Così fan tutte ve Stavovském divadle – bez Mozarta, bez jasných převleků a beze smyslu

  1. 1
  2. 2
Operní soubor pražského Národního divadla nachystal na leden roku 2022 skutečnou premiérovou úrodu – během prvního měsíce nového roku uvádí tři premiéry náročných hudebních děl světového repertoáru. První z nich byla v sobotu 8. ledna nová inscenace opery Wolfganga Amadea Mozarta Così fan tutte.

Wolfgang Amadeus Mozart: Così fan tutte – Stavovské divadlo (zdroj Národní divadlo)
Wolfgang Amadeus Mozart: Così fan tutte – Stavovské divadlo (zdroj Národní divadlo)

Jedná se o koprodukční představení s Národním divadlem Mannheim, inscenace bude uvedena také v rokokovém zámeckém divadle ve Schwetzingenu. Premiéru ve Stavovském divadle dirigoval Karsten Januschke, který v Praze nastudoval již koncert Mozartovy narozeniny 2021 a Dona Giovanniho, inscenovala ji německá režisérka Tatjana Gürbaca, zpívá se v italském originále.

Così fan tutte (Tak to dělají všechny) je opera buffa o dvou mladých důstojnících, kteří se vsadí se svým starším přítelem, filozofem Donem Alfonsem, že jejich dívky jim budou za všech okolností věrné. Toto dílo je považováno z hudebního hlediska za jednu z interpretačně nejnáročnějších oper vůbec. Autorem libreta je Lorenzo da Ponte, stejně jako u předchozích Mozartových oper Don Giovanni a Figarova svatba. Mozartova hudba v sobě má nejen nádhernou melodičnost, ale i bohatou barevnost orchestrace a hudebně detailně propracovanou charakteristiku postav a zápletek. Poprvé zazněla 26. ledna 1790 ve Vídni v Burgtheateru, v Praze byla uvedena hned následujícího roku.

Wolfgang Amadeus Mozart: Così fan tutte – Stavovské divadlo (zdroj Národní divadlo)
Wolfgang Amadeus Mozart: Così fan tutte – Stavovské divadlo (zdroj Národní divadlo)

Karsten Januschke je Národním divadlem prezentován jako mozartovský specialista. Není ovšem jasné, v jakém smyslu, protože dirigent na Mozartův zápis mnoho nedbá. Vedle řady obvyklých temp se v jeho interpretaci vyskytují i extrémně přehnaná allegra, která velmi komplikují přednes pěveckých koloratur, ale také tempa mimořádně pomalá – například tercet „Soave sia il vento“ nebo adagio Fiordiligi „Per pietà“. Údiv budilo už tempově silně subjektivní pojetí předehry. I ve frázování bylo odchylek od Mozarta nemálo, například nezpěvná zkracování závěrečných not. Je to škoda, protože Orchestr Národního divadla podal kvalitní výkon na vysoké technické úrovni a má ty nejlepší předpoklady pro skutečnou, emocionálně působivou mozartovskou interpretaci.

Wolfgang Amadeus Mozart: Così fan tutte – Stavovské divadlo (zdroj Národní divadlo)
Wolfgang Amadeus Mozart: Così fan tutte – Stavovské divadlo (zdroj Národní divadlo)

Pěvecké party by potřebovaly také podstatně důslednější vypracování. Přes veškerou snahu pěvců jim chyběl výraz, postavy i situace postrádaly svou hudební charakteristiku, v ansámblech přemrštěně rychlá tempa smývala jasnost pěveckých koloratur a přehlednost kontrapunktického vedení hlasů. Celku chyběla nejen hudební sdělnost, ale i plastičnost, dílo vyznělo jednotvárně a nezáživně.

Tak, jak se s Mozartem minul Karsten Januschke, minula se s ním i režisérka Tatjana Gürbaca. Z Mozartovy a da Ponteho zábavné letní převlekové hříčky v zahradách neapolské vily pod Vesuvem se stala na jevišti Stavovského divadla jen černobílá nepřehledná a nedůvěryhodná událost.

Wolfgang Amadeus Mozart: Così fan tutte – Stavovské divadlo (zdroj Národní divadlo)
Wolfgang Amadeus Mozart: Così fan tutte – Stavovské divadlo (zdroj Národní divadlo)

Così fan tutte je klasická komedie, jejíž podstata je založena na převlecích. Ferrando a Guglielmo se převlečou za orientální velmože tak, že jsou k nepoznání. A takto zkouší vzájemně věrnost svých dívek. Despina, komorná jejich snoubenek, se převléká za lékaře a následně za notáře a je rovněž k nepoznání. Z toho vyplývají všechny zápletky, veškerá jevištní dění. Gürbaca však nutnost důvěryhodných převleků ignorovala. Že jsou základem opery a zcela přesně jsou ve zpívaném textu i charakterizovány, jí starosti nedělá. Pánové mají jako „Albánci“ místo původních bílých sak jen šedivé kombinézy parašutistů, maskování žádné. Despina si jako doktor jen místo sukně obléká kalhoty a bílý plášť, jako notář pouze kostýmek a černé brýle. Bez jasných převleků ovšem ztrácí veškeré jevištní dění smysl. Není proč a o čem hrát. Nebo si snad divák má vše domýšlet?

I samotná koncepce scénického řešení a nevýrazných kostýmů od Ingrid Erb, kdy celé pozadí tvoří pohled na nekonečný temný oceán a pochmurně černé nebe před bouří, věští spíš tragédii než zábavu. Výtvarnice pracuje prakticky jen s černou a bílou barevností, snad jen obraz moře (výřez velkého plátna) na stěně v prvním dějství není tak beznadějně temný.

Wolfgang Amadeus Mozart: Così fan tutte – Stavovské divadlo (zdroj Národní divadlo)
Wolfgang Amadeus Mozart: Così fan tutte – Stavovské divadlo (zdroj Národní divadlo)

Začíná se při vytažené oponě – nahrazuje ji bílá revuálka, kterou roztahuje a zatahuje Don Alfonso či Despina. Na prázdném šedém jevišti jsou pouze tři vysoké bílé papírové stěny stylizované místnosti, v níž a před níž se vše odehrává, a z jejíž podlahy se občas nadzdvihne poklop ke sklepení, v němž sídlí Despina. Po celou dobu dění jsou na tyto stěny promítány rukou psané, špatně čitelné filozofující úvahy v češtině, vesměs pesimistického charakteru o věčné smrti, tělesném chtíči a trpící duši. Nejen, že se k dílu nehodí, ale odvádějí pozornost od dění na jevišti. Diváka, který by chtěl číst současně s těmito texty i titulky, odsuzují k postavení schizofrenního čtenáře. Koneckonců hned první nápis nenechává nikoho na pochybách, jak režisérka k opernímu žánru přistupuje: „Hrůzy opery jsou sladké,“ informuje publikum. Přichystala jich během večera dost, ale měly v sobě pachuť hořkosti.

Wolfgang Amadeus Mozart: Così fan tutte – Stavovské divadlo (zdroj Národní divadlo)
Wolfgang Amadeus Mozart: Così fan tutte – Stavovské divadlo (zdroj Národní divadlo)

Text i hudba Così fan tutte skýtají tolik možností k situační komice a ke vtipům! Místo, aby je Gürbaca využila, přezírá je a dodává možnosti jiné a nelogické. Postavy pak nedělají to, o čem zpívají. Jak má Despina pěvecky vyjádřit všechny jemné výrazové odstíny své první árie „In uomini“, jestliže je nucena během ní zuřivě drhnout podlahu! A takových příkladů by bylo možno jmenovat celou řadu.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


3 8 votes
Ohodnoťte článek
5 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments