Kořeny vánoční duchovní hudby

České vánoční písně a koledy velmi dobře známe, rádi je zpíváme a mnohé z nás je učily už maminky, když jsme začali rozum brát. Přestože zpívání koled je stejně jako u nás, tak v okolních zemích střední a západní Evropy, jeden z prastarých zvyků, který jsme přebrali od svých předků, nejsou koledy jediným zdrojem vánoční hudby. Jsou, jako ostatní vánoční hudba, hudbou duchovní a dnešním generacím nejbližší. Zastavme se tedy u nich na chvíli.

Nejstarší záznamy o vánoční hudbě, v takzvaných Mariánských chválách, pocházejí z 11. až 12. století a najdeme je v rukopisu z knihovny Metropolitní kapituly pražské. Vánoční koledy můžeme v historii zařadit do 13. století. Tehdy ještě nešlo o čistě vánoční koledy, ale zpívaly se písně s křesťanskými náměty. Ve 14. století, v době gotiky a středověkého důrazu na křesťanskou čistotu duše se začaly v době adventu zpívat písně s náboženskými motivy. V takových písních byla především opěvována sláva Panny Marie a jejího neposkvrněného početí. Uměle tvořené latinské texty byly podmalovány bohatou melodií a byly bez výjimky hrané i zpívané dnes by se řeklo, profesionály. Časem mnoho z těchto na náboženskou objednávku vzniklých textů zlidovělo a prostí lidé z těchto textů vyšli a začali zpívat lidové nápěvky – koledy. Tyto koledy se učily hlavně děti, a tak také ti nejchudší z chudých, když chodili dům od domu a prosili o podarování – výslužku. Tato tradice se v některých zemích dochovala dodnes a koledníci obcházejí domácnosti na druhý svátek vánoční – na svatého Štěpána.

Ve středověku již vánoční písně a koledy šíří Evropou potulní žáci, tovaryši, krajánkové a další poutníci. Potulní žáci si jejich předváděním vydělávají na živobytí během adventu, vánočních svátků i o Novém roku. Koledám všichni všude rozumí, protože jejich námět a význam je ve všech jazycích stejný – oslava narození Spasitele. Nejznámější koledy a písně se časem začaly zpívat v mnoha jazycích a dnes se pomalu neví, odkud ta která původně pochází.

Jaká je historie těch nejznámějších koled? V 15. století, v období husitském, se začal na úkor latiny upřednostňovat český jazyk a vánoční písně byly prvními písněmi v češtině. Tím, že se mezi prostými lidmi mluvilo česky, padla jazyková bariéra a obyvatelstvo českých zemí se přičinilo o to, aby se koledy začaly zpívat i v těch nejzazších koutech Čech a Moravy. Z tohoto období pochází známé písně Stala se jest věc divná, Panna syna porodila, beze vší strasti tělesné (jejíž zápis je v Kodexu vyšehradském), Narodil se Emanuel (zapsána v rukopisu Mikuláše Kozla z roku 1417), Ježíš náš spasitel a mnoho jiných.

V 16. a 17. století nechala Jednota bratrská (už pomocí knihtisku) vytisknout české kancionály a snažila se je rozšířit mezi lidi. Značná část písní byla věnována adventu a vánočním dnům. Patří sem i všeobecně známá a dodnes zpívaná píseň Narodil se Kristus Pán, veselme se.

Renesance začala zviditelňovat skladatele jako individuální tvůrčí osobnosti a ti se pod své skladby začali podepisovat. Objevila se jména jako Václav Kolářovic, Jiří Rychnovský, Jan Simonides Montanus či Jan Crispus Přeštický. Mnozí z nich se věnovali i tvorbě vánoční. Pozdní renesance pak pro českou hudbu objevuje Jana Campana Vodňanského, jehož Panna syna porodila se stává hitem. Za typického představitele vánoční hudební poezie je označován Adam Václav Michna z Otradovic (1600 – 1676). Tento skladatel, básník a varhaník (ale i hospodský) z Jindřichova Hradce reprezentuje v české hudbě baroko. Je autorem mnoha vánočních čtyřhlasých písní, z nichž nejznámější,Chtíc aby spal, zlidověla. Další jeho vánoční písně v našich kostelech postupně zcela zdomácněly a dnes je najdeme ve všech katolických zpěvnících. K nejznámějším patřila jeho vánoční mše Missa super – Již Slunce z hvězdy vyšlo z roku 1654, která se dochovala ve většině dobových kancionálů. 

Do pozdně barokního období se datuje vznik českých pastorel – skladeb pro sóla a sbor s doprovodem nástrojů. Neobešly se bez nich žádné vánoční mše. Vycházely většinou z per českých kantorů a byly jakousi hudební školou pro tehdejší žáky. Dodnes se zpívá například pastorela Ondřeje Poddaného z Rožmitálu Sem, sem pastýři nebo vánoční ukolébavka Josefa Antona Sehlinga Přeju tobě dobrou noc.

Souběžně s pastorely se vyvíjí i česká vánoční mše. Nejznámějším představitelem tohoto žánru je Jakub Jan Ryba. V Čechách i zahraničí se uvádí ponejvíce jeho dnes již slavná Česká mše Hej mistře, vstaň bystře. Od ostatních liturgických skladeb se liší svým jásavým tónem, harmonickou koncepcí a rytmickým švihem.

Tradice vánoční hudby pokračovala i koncem 19. a počátkem 20. století. Při každém chrámu existoval soubor se školenými zpěváky, který zpíval mše a pastorely. Podle hlasových možností souboru vybíral vhodné skladby regenschori, což byl nejčastěji kantor místní školy. Právě kantoři – regenschori (dnes bychom řekli sbormistři) a varhaníci byli nejčastějšími autory vánočních mší a oratorií, například Vánoční noc Jaromíra Hrušky (1880 – 1954), Missa Bohemica Josefa Foerstera (1833 – 1907, otce Josefa Bohuslava Foerstera) a další.

Jejich nástupci, skladatelé první poloviny 20. století, už měli interpretační nároky daleko vyšší. Zrodily se skladby, které se vracejí k základům vánoční hudby, totiž ke koledám. Josef Suk napsal skladbu pro klavír O štědrém večeru, Bohuslav Martinů klavírní cyklus Vánoce, Vítězslav Novák Písně zimních nocí (Píseň vánoční noci) a mnoho dalších.

Vánoce tématicky nevynechali ani novodobější autoři. Petr Eben napsal Vánoční knížku pro klavír, jež je určena dětem. Podobně i Ilja Hurník věnoval vánočním svátkům Pastorelu pro dětský sbor a komorní soubor. Moderní autoři pak spojili melodičnost a rytmičnost vánočních koled s novodobými texty. A tak si dnes prozpěvujeme písně jako Vánoce, vánoce přicházejí (autorů Josefa Vomáčky a Zdeňka Borovce), Rolničky, rolničky (americká lidová s českým textem Vladimíra Dvořáka) a další vám jistě dobře známé.

K Vánocům tedy duchovní hudba patří, patří k nim i Gregoriánský chorál, černošské tradicionály (oblíbené zejména v Americe), stejně tak i velké mše slavných skladatelů. Ať už jsou to tóny veselé koledy, oslava Narození páně v notách velké oslavné mše nebo tradicionál. Jejich tóny v nás navozují sváteční atmosféru a tak na ni v tom denním shonu nezapomínejte. I já jsem si dal předsevzetí, že si zajdu poslechnout krásnou vánoční hudbu do některého z kostelů a chrámů a zklidnit tak rozjitřenou a shonem uklopýtanou duši.

S využitím encyklopedických a internetových zdrojů.