Kouzelná flétna bez Mozartova fantaskního světa
Nová inscenace Mozartovy opery Kouzelná flétna, kterou uvedlo v premiéře Divadlo J. K. Tyla v Plzni, potěší především precizním hudebním nastudování Ivana Paříka a pěveckými výkony v klíčových rolích. Na jevištní podobu a režijní pojetí Jany Kališové, která je také autorkou mluvených dialogů, se budou názory přinejmenším různit.
Soudě podle popremiérových ohlasů mnohé z diváků dvojjazyčnost zarazí, ale alespoň trocha češtiny na jevišti (osobně hlasuji ovšem pro kompletní český překlad) je pro plzeňské publikum přínosem. Ačkoliv následuje německý zpěv, divák se v příběhu neztrácí, mluvené dialogy dokáží pobavit. V úpravě Jany Kališové ovšem přinášejí na jeviště hodně hovorovou mluvu, někdy dokonce vulgaritu mezi řádky (Papagenovo „kdybyste nebyl princ, řekl bych vám, že jsme v p…“) a lacinou povrchnost. Taková úprava k Mozartově hudbě rozhodně nepasuje a je jedním z řady zásadních momentů, které hudbu a celou operu ruší natolik, že se ztrácí napětí a vztah mezi jevištěm a hledištěm nefunguje.
Z.Sommerová, D.Kopecká, B.Sommerová (Chlapci), T.Kořínek (Tamino)Hned na začátku zarazí inscenační podoba – klasicistní pokoj je po celé představení jedinou dekorací. Scénu (autorem je Ivo Žídek) mění pouze otevírání či zavírání dveří, sjíždějící paraván a světelné efekty. Divák tu nenajde krajinu ani paláce a už vůbec ne obludného hada, který pronásleduje prince Tamina. Nafouknutý červený válec vsunutý do dveří samotný začátek opery spíše zesměšňuje. Ačkoliv vztahy mezi postavami a postavy samotné jsou dobře vykreslené, mnoho dalších režijních dodatků hudbu přinejmenším ruší. Především balet, který v samém začátku navíc nekoresponduje s dějem. Pamina v Taminově představě tančí bezstarostně v náručí neznámého mladíka, přitom vzápětí následuje scéna, v níž táž dívka zápasí s ničemným mouřenínem Monostatem. Tanec dvojníků obou ústředních hrdinů při jiné Taminově árii je zhola zbytečný. Mozartova hudba nenudí, není třeba ´zabavit´ diváka akcí. Dalších režijních zbytečností by se našlo mnohem více – ať jsou to zbývající baletní čísla, nebo Papageno lezoucí na začátku zpod stolu, mumlající zasvěcenci v Sarastrově chrámu, Sarastro mluvící zády k divákům… Vůbec dramaturgická úprava Jany Kališové dílu žádným způsobem neprospěla a byla zcela zbytečná, v místech přehozených čísel děj drhne. Přitom by stačilo režisérce k úspěchu málo – jen věřit síle Mozartovy hudby a nechat se jí vést.
J.Hájek (Papageno), V.Likérová (Papagena)
Kouzelná flétna nabízí bezesporu mnoho možností inscenačních výkladů. Shrneme-li to – v plzeňském pojetí má nejblíže k jakési komedii o lásce a hledání dívčího ideálu, neboť je inscenována jako řetězec událostí, které svedou ústřední pár po řadě zkoušek do jedné postele. A to doslova, neboť nad milenci uléhajícími v závěru na jedno lůžko padá opona. Vůbec až příliš často jezdí po scéně postel s měnícím se osazenstvem. Toto pojetí rezignuje na hlubší záběr i hlavní myšlenku díla – hloubku lidství vítězící nad temnotami. Není to fantaskní příběh Mozartův a Schikanedrův, ten v něm nehledejte. Spolu s ním se z plzeňské Kouzelné flétny vytratilo i její křehké kouzlo. A je to škoda především kvůli hudebníkům a sólistům.
A.Klamo (Královna noci), P.P.Notová (Pamina)Hudební zážitek přináší Kouzelná flétna totiž výjimečný. Orchestr hraje pod taktovkou Ivana Paříka skvěle a výtečně vynikají všechny aspekty opery. Různorodost jejích prvků, její čistota a průzračnost, která ale vyžaduje od hráčů velké mistrovství. Po této stránce přichází do Velkého divadla skutečně skvělý Mozart. I sólisté stejně jako dirigent si vysloužili velký potlesk. Vyzdvihnout je třeba především Tomáše Kořínka jako Tamina. Tenorista se představil jako výborný mozartovský pěvec. Zpívá čistě, je hlasově jistý v celém rozsahu. Dokáže obohatit roli i svým jemným, citlivým, přitom přesvědčivým herectvím. Jako Tamino má v sobě jakousi zvláštní jímavost a pokoru. Navíc mu nečiní potíže stejně jako Jiřímu Hájkovi v roli Papagena mluvené slovo, což se o řadě jejich kolegů nedá říci a je škoda, že si režie nedala s prózou větší práci. Pěvecky a herecky skvělý Jiří Hájek si v roli bodrého ptáčníka získal publikum nejen zpěvem, ale i správně vyváženou komediálností. Nesklouzává k laciné frašce a jeho scény dokáží pobavit. Pro představitele Královny noci a jejího protivníka Sarastra má inscenace kvalitní hostující umělce. Představitelka Královny noci, Anna Klamo, si s celou rolí stejně jako s diváky očekávanou náročnou árií poradila bravurně a sklidila právem velký aplaus. Pavel Vančura je se svým znělým basem výborným Sarastrem a požadavkům role dostál na výbornou i po výrazové stránce. Je skutečně velebným, moudrým knězem, vedoucím Tamina a Paminu na cestu poznání.
J.Horáček (Mluvčí), P.Vančura (Sarastro), J.Nociar (1.kněz)
Spolehlivou partnerkou Tomáši Kořínkovi byla i Petra Notová jako Pamina. Věra Likérová ovšem jako Papagena vzhledem ke svému slabému, neprůraznému sopránu zapadla.
Na závěr lze tedy jen litovat, že skvělý výkon orchestru pod taktovkou Ivana Paříka a výkony pěvců zůstávají rozmělněny necitlivou prací režisérky. Divadelní inscenace musí být působivá jako celek. A to se podaří jen tehdy, je-li dění na jevišti v souladu s hudbou. V Kouzelné flétně Divadla J. K. Tyla tomu tak není.
Wolfgang Amadeus Mozart:
Dirigent Ivan Pařík
Režie Jana Kališová
Scéna Ivo Žídek
Kostýmy Jan Růžička
Sbormistr Zdeněk Vimr
Pohybová spolupráce Jaroslava Leufenová
Choreografie Jiří Pokorný
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
