Osobnosti české opery: Oldřich Spisar

Zní to jako historka tak trochu z červené knihovny či třeba z filmu pro pamětníky: V jedné z olomouckých vináren si mladý, devětadvacetiletý muž u skleničky společně s kamarády zanotoval. Znenadání mu při tom někdo zezadu poklepal na rameno a vzápětí ho překvapil otázkou, zda by nechtěl předzpívat v tamní opeře. Když onen rozjařený mladík přitakal a zeptal se, u koho že se v divadle má hlásit, dostalo se mu odpovědi: “U mě. Já jsem Krejčí.” Ano, byl to tehdejší šéf olomoucké opery, skladatel a dirigent Iša Krejčí. Mladý zpěvák z vinárny mu tedy přišel předzpívat. Vybral si populární melodii z Verdiho Rigoletta a také Jeníka z Prodané nevěsty a – byl přijat. Tak začala v roce 1947 profesionální kariéra tenoristy Oldřicha Spisara, pozdějšího dlouholetého, předního sólisty opery pražského Národního divadla.

L.Janáček: Káťa Kabanova (Tichon)

Přes poměrně snadný začátek nástupu k olomoucké opeře nebyla však Spisarova cesta k kýženému angažmá ve Zlaté kapličce jednoduchá. Ale popořádku: V olomouckém divadle si tento vyškovský rodák (narozený 18.8.1919), který ke zpěvu nejdřív přišel u ochotníků a později pak na brněnské konzervatoři, osvojil první role svého repertoáru: Jeníka z Dvořákovy opery Šelma sedlák (ten byl prvním Spisarovým vystoupení na profesionálním jevišti, v září 1947), Jeníka ze Smetanovy Prodané nevěsty (toho zpíval už o měsíc později), ale také Smetanova Dalibora, Lukáše z Hubičky, Víta z Tajemství a Jarka z Čertovy stěny. V Olomouci zpíval i Prince v Dvořákově Rusalce, Ctirada ve Fibichově Šárce, ale též Florestana z Beethovenova Fidelia. Měsíčně až 23 představení, pět let. Tedy – křest ohněm.

Z.Fibich: Šárka (Ctirad)

Pak na další tři roky Oldřich Spisar odchází z Olomouce do Opavy, kde přibývají další, často náročné party v operách Dvořákových, Janáčkových, Rossiniho, Verdiho, Bizetových či Wagnerových. Hlavním úspěchem opavského období tenoristy přitom byla titulní role v československé premiéře opery Ference Erkela Bank bán, oceňovaná jak po pěvecké, tak i herecké stránce.
Pak přichází další Spisarův přestup: Bratislava, byť jen na rok. I tady tenorista získal velké uznání, a to především za titulní roli v Cikkerově opeře Juro Jánošík.
V roce 1955 Oldřich Spisar odchází na další tři roky do Plzně, kde tehdy šéfoval známý dirigent Bohumír Liška. Z plzeňského období stojí za zmínku vedle hlavní role v Prokofjevově Hráči hlavně Wagnerův Lohengrin, se kterým měl Oldřich Spisar i v dalších letech velké úspěchy doma i v zahraničí. V Plzni vynikl též jako Heřman z Čajkovského Pikové dámy, Radames ve Verdiho Aida, Janáčkův Laca z Její pastorkyně a Boris z Káti Kabanové, zopakoval tu i svého skvělého Snmetanova Dalibora.
B.Smetana: Čertova stěna (Michálek)
Od 1.října 1058 pak Oldřicha Spisara konečně angažovalo pražské Národní divadlo. Konečně proto, že tu už daleko dřív opakovaně a vždy s úspěchem hostoval (poprvé už v roce 1949 jako Jeník ze Smetanovy Prodané nevěsty, pak v roce 1953 jako Princ v Dvořákově Rusalce, pohostinsky tu neméně úspěšně předvedl i Smetanova Dalibora), jenže ze slibovaného angažmá vždy nakonec sešlo. Po příchodu do Prahy si to ale Oldřich Spisar vynahradil, velmi brzy se stal jedním z neojbsazovanějších sólistů. Oceňován byl jeho jasně, přirozeně mužně znějící a přitom lahodně zabarvený tenor, s jistými výškami, schopný jak dramatického akcentu, tak i vroucnosti. V Praze Oldřich Spisar zopakoval Smetanova Jeníka, Lukáše, Dalibora, Víta a Šťáhlava, v závěru své kariéry pak přidal Michálka a Skřivánka. Zpíval velmi často Prince v Rusalce, Janáčkova Števu i Lacu a Tichona, obdivován byl jako Fibichův Ctirad z Šárky i Fernando z Bouře či Strojvůdce z Julietty Bohuslava Martinů, ale také jako Dimitrij ze skvělého Krombholcova nastudování Jeremiášových Bratrů Karamazových. Z Verdiho zpíval Radama v Aidě, Dona Carlose, Ismaela z Nabucca či Macduffa z Macbetha, byl Bizetovým Donem José z Carmen a Čajkovského Heřmanem v Pikové dámě, Beethovenovým Florestanem ve Fideliovi. Nastudoval Berliozova Benvenuta Celliniho, nezapomenutelný byl jeho výtečný Herodes ze Straussovy Salome, ale také Pěvec v Růžovém kavalírovi. I v pražském Národním zazářil také jako Wagnerův Lohengrin či Erik z Bludného Holanďana, k nimž přidal i Logeho ve Zlatě Rýna. Z dlouhé řady dalších Spisarových rolí je třeba zmínit ještě alespoň jednu: vemi výrazného, skvěle zazpívaného i zahraného Ondreje ze Suchoňovy Krútňavy.
Z.Fibich: Nevěsta mesinská (Don Cesar a J.Souček jako Don Manuel)

Nejedno uznání si Oldřich Spisar přivezl ze zahraničí. V šedesátých letech se stal stálým hostem berlínské Státní opery i opery Komické, kde zpíval hlavně Wagnera a také Verdiho, pravidelně hostoval v tehdy západoněmeckém Hannoveru, delší dobu byl zván i do Wiesbadenu, stejně jako i do Drážďan (tam měl hlavně úspěchy jako Walter v Mistrech pěvcích norimberských).
Na odpočinek Oldřich Spisar odešel ve svých čtyřiašedesáti letech, v roce 1983, po pětadvacetiletém angažmá v souboru první scény. Zemřel v nedožitých dvaaosmdesáti, 29. července 2001.
E.Suchoň: Krútňava (Ondrej)
s využitím archivu ND

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
0 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Anonymous

Oldřich Spisar byl vynikajícím sólistou Národního divadla, který zpíval velice široký repertoár a velice dobře. Přestože nebyl vpravdě hrdinným tenoristou, svým dramatickým výrazem mohl zpívat i tento repertoár. Na jeho Dalibora a Prince se nedá zapomenout. Že uměl zpívat, potvrdil i 22. prosince 1984, kdy narychlo zaskočil za Leo Mariana Vodičku Lacu v Její pastorkyni – to mu bylo již více než 65 let, a svým výkonem zastínil i mladší kolegy na jevišti.
Byl to také fajn člověk, je dobře, že se na něj vzupomíná!