Nová inscenace Mozartovy opery Kouzelná flétna, kterou uvedlo v premiéře Divadlo J. K. Tyla v Plzni, potěší především precizním hudebním nastudování Ivana Paříka a pěveckými výkony v klíčových rolích. Na jevištní podobu a režijní pojetí Jany Kališové, která je také autorkou mluvených dialogů, se budou názory přinejmenším různit.
Soudě podle popremiérových ohlasů mnohé z diváků dvojjazyčnost zarazí, ale alespoň trocha češtiny na jevišti (osobně hlasuji ovšem pro kompletní český překlad) je pro plzeňské publikum přínosem. Ačkoliv následuje německý zpěv, divák se v příběhu neztrácí, mluvené dialogy dokáží pobavit. V úpravě Jany Kališové ovšem přinášejí na jeviště hodně hovorovou mluvu, někdy dokonce vulgaritu mezi řádky (Papagenovo „kdybyste nebyl princ, řekl bych vám, že jsme v p…“) a lacinou povrchnost. Taková úprava k Mozartově hudbě rozhodně nepasuje a je jedním z řady zásadních momentů, které hudbu a celou operu ruší natolik, že se ztrácí napětí a vztah mezi jevištěm a hledištěm nefunguje.
Z.Sommerová, D.Kopecká, B.Sommerová (Chlapci), T.Kořínek (Tamino)Hned na začátku zarazí inscenační podoba – klasicistní pokoj je po celé představení jedinou dekorací. Scénu (autorem je Ivo Žídek) mění pouze otevírání či zavírání dveří, sjíždějící paraván a světelné efekty. Divák tu nenajde krajinu ani paláce a už vůbec ne obludného hada, který pronásleduje prince Tamina. Nafouknutý červený válec vsunutý do dveří samotný začátek opery spíše zesměšňuje. Ačkoliv vztahy mezi postavami a postavy samotné jsou dobře vykreslené, mnoho dalších režijních dodatků hudbu přinejmenším ruší. Především balet, který v samém začátku navíc nekoresponduje s dějem. Pamina v Taminově představě tančí bezstarostně v náručí neznámého mladíka, přitom vzápětí následuje scéna, v níž táž dívka zápasí s ničemným mouřenínem Monostatem. Tanec dvojníků obou ústředních hrdinů při jiné Taminově árii je zhola zbytečný. Mozartova hudba nenudí, není třeba ´zabavit´ diváka akcí. Dalších režijních zbytečností by se našlo mnohem více – ať jsou to zbývající baletní čísla, nebo Papageno lezoucí na začátku zpod stolu, mumlající zasvěcenci v Sarastrově chrámu, Sarastro mluvící zády k divákům… Vůbec dramaturgická úprava Jany Kališové dílu žádným způsobem neprospěla a byla zcela zbytečná, v místech přehozených čísel děj drhne. Přitom by stačilo režisérce k úspěchu málo – jen věřit síle Mozartovy hudby a nechat se jí vést.
J.Hájek (Papageno), V.Likérová (Papagena)
Kouzelná flétna nabízí bezesporu mnoho možností inscenačních výkladů. Shrneme-li to – v plzeňském pojetí má nejblíže k jakési komedii o lásce a hledání dívčího ideálu, neboť je inscenována jako řetězec událostí, které svedou ústřední pár po řadě zkoušek do jedné postele. A to doslova, neboť nad milenci uléhajícími v závěru na jedno lůžko padá opona. Vůbec až příliš často jezdí po scéně postel s měnícím se osazenstvem. Toto pojetí rezignuje na hlubší záběr i hlavní myšlenku díla – hloubku lidství vítězící nad temnotami. Není to fantaskní příběh Mozartův a Schikanedrův, ten v něm nehledejte. Spolu s ním se z plzeňské Kouzelné flétny vytratilo i její křehké kouzlo. A je to škoda především kvůli hudebníkům a sólistům.
A.Klamo (Královna noci), P.P.Notová (Pamina)Hudební zážitek přináší Kouzelná flétna totiž výjimečný. Orchestr hraje pod taktovkou Ivana Paříka skvěle a výtečně vynikají všechny aspekty opery. Různorodost jejích prvků, její čistota a průzračnost, která ale vyžaduje od hráčů velké mistrovství. Po této stránce přichází do Velkého divadla skutečně skvělý Mozart. I sólisté stejně jako dirigent si vysloužili velký potlesk. Vyzdvihnout je třeba především Tomáše Kořínka jako Tamina. Tenorista se představil jako výborný mozartovský pěvec. Zpívá čistě, je hlasově jistý v celém rozsahu. Dokáže obohatit roli i svým jemným, citlivým, přitom přesvědčivým herectvím. Jako Tamino má v sobě jakousi zvláštní jímavost a pokoru. Navíc mu nečiní potíže stejně jako Jiřímu Hájkovi v roli Papagena mluvené slovo, což se o řadě jejich kolegů nedá říci a je škoda, že si režie nedala s prózou větší práci. Pěvecky a herecky skvělý Jiří Hájek si v roli bodrého ptáčníka získal publikum nejen zpěvem, ale i správně vyváženou komediálností. Nesklouzává k laciné frašce a jeho scény dokáží pobavit. Pro představitele Královny noci a jejího protivníka Sarastra má inscenace kvalitní hostující umělce. Představitelka Královny noci, Anna Klamo, si s celou rolí stejně jako s diváky očekávanou náročnou árií poradila bravurně a sklidila právem velký aplaus. Pavel Vančura je se svým znělým basem výborným Sarastrem a požadavkům role dostál na výbornou i po výrazové stránce. Je skutečně velebným, moudrým knězem, vedoucím Tamina a Paminu na cestu poznání.
J.Horáček (Mluvčí), P.Vančura (Sarastro), J.Nociar (1.kněz)
Spolehlivou partnerkou Tomáši Kořínkovi byla i Petra Notová jako Pamina. Věra Likérová ovšem jako Papagena vzhledem ke svému slabému, neprůraznému sopránu zapadla.
Na závěr lze tedy jen litovat, že skvělý výkon orchestru pod taktovkou Ivana Paříka a výkony pěvců zůstávají rozmělněny necitlivou prací režisérky. Divadelní inscenace musí být působivá jako celek. A to se podaří jen tehdy, je-li dění na jevišti v souladu s hudbou. V Kouzelné flétně Divadla J. K. Tyla tomu tak není.
Wolfgang Amadeus Mozart:
Dirigent Ivan Pařík
Režie Jana Kališová
Scéna Ivo Žídek
Kostýmy Jan Růžička
Sbormistr Zdeněk Vimr
Pohybová spolupráce Jaroslava Leufenová
Choreografie Jiří Pokorný