Královna stylu Renée Fleming

Pro Renée Fleming není oblékání jenom otázkou ženské marnivosti. Jedné z nejfotografovanějších operních zpěvaček na světě pomáhá špičkový vzhled a oblečení k tomu, aby odváděla co možná nejlepší výkon na koncertním pódiu a v případě divadelního kostýmu i na jevišti, stejně jako i k tomu, aby se dobře cítila na veřejnosti. Styl oblékání je podle ní samé i klíčem k uplatnění se v životě. To, jak vypadáte a v čem chodíte, může ovlivnit váš život a kariéru více, než si myslíte, tvrdí Renée Fleming.

O módu jsem se začala zajímat během studia na State University of New York na konci sedmdesátých let. V okolí univerzity byla spousta obchodů, které prodávaly takovou tu módu, které se dnes říká retro. Byly to kousky vyrobené a nošené ještě před rokem 1940, ale hlavně pak z padesátých let. Mohla jsem si tam pořídit úžasný ohoz za pouhých 50 centů. Chodila jsem odtamtud s taškami doslova narvanými šatstvem. V té době jsem si také oblíbila film Woodyho Allena Annie Hall a podle hlavní hrdinky jsem začala experimentovat s mužskými šaty, které jsem vlastně nesundávala ani doma. Můj otec toho občas měl trochu dost. Zvlášť, když jsem nosila svůj oblíbený ohoz, sestávající z košile a starých zkrácených pánských kalhot s laclemi. Až teprve když mně někteří kamarádi začali říkat, proč si nekoupím nové kalhoty, jsem tyhle outfity pomalu opustila. Pak mě zase uchvátil jazz a jako jazzová zpěvačka jsem chtěla vypadat in a držet krok s trendy. Začala jsem se oblékat trochu výrazněji, nosit víc šperků, pastelové barvy, vzory. Když jsem byla v Jižní Americe, oblíbila jsem si zase jejich etnický styl. Chodila jsem oblečená neformálně. Ovšem to všechno se změnilo, když začala moje profesionální operní kariéra.

Vlastně k poznání, že jako umělkyně bych měla mít svůj vlastní jedinečný a kvalitní šatník i náležitou image, podle které mě lidé poznají na jevišti i v reálném životě, mě přivedla publicistka Mary Lou Falcone. Řekla mi: Jako operní zpěvačce ti nemůže být jedno, jak tě vnímá veřejnost, jak vypadáš, když slezeš z pódia. Lidé od tebe očekávají stejně profesionální vystupování a vzhled, i když nestojíš na jevišti. Například Joan Sutherlandová využívala služeb toho samého kostýmního výtvarníka pro své kostýmy, ve kterých vystupovala, i pro návrh kolekcí, které nosila v civilu. Kathleen Battle zase byla první zpěvačkou, která otevřeně prohlásila, že to jak vypadáte v civilu, vám v mnohém může pomoci ve vaší pracovní kariéře. Byla také první, která při svých recitálech nosila pokaždé jedinečný kostým, který na sebe nikdy nevzala dvakrát. No a samozřejmě Maria Callas byla divou, která módu a oblékání neoddělitelně spojovala se svou osobností. Nikdy nebyla na veřejnosti k vidění neupravená.

I když zpíváte na koncertě, jste stejně operní zpěvák a zpíváte část příběhu, dramatu, děje, události. To znamená, že to, co máte na sobě, je velmi důležité, a že to podtrhuje váš výkon. Může ho to umocnit, ale také takzvaně zabít. Můžete zpívat božsky, být v té nejlepší kondici, ale když máte na sobě šaty, které jsou dávno vyšlé z módy, která vám nesedí, škrtí vás a vy jste kvůli tomu nervózní, šaty u nichž vám padají ramínka, pak je všechno špatně. Veškeré kouzlo je rázem pryč. Diváci to cítí a poznají, a váš výkon je tím poznamenaný. Při odchodu můžete slyšet: No, nějak to nebylo ono… I proto jsou vzhled a oblečení tolik důležité.

Ale i z jiného pohledu: Jinak působíte na lidi při běžném kontaktu a jinak v tom samém oblečení vypadáte na jevišti, jinak ve filmu nebo na DVD. Detaily jsou důležité při osobním kontaktu, avšak ve filmu jsou blízké záběry detailů oblečení riskantní, stejně jako i příliš šperků. Na jevišti naopak vypadá dobře kostým, který zblízka působí mnohdy podivně a přeplácaně. Inu, chce to si nechat radit profesionály.

Mými oblíbenými kostýmními návrháři a výtvarníky jsou Christian Lacroix, Angel Sanchez, Anthony Powell a Gianfranco Ferré. Asi nejvíc mám ráda Lacroixe. Všechny jeho kolekce jsou vlastně divadelními kostýmy. Všechny jeho kostýmy, které navrhoval pro operu a které jsem kdy v inscenacích nosila, byly neuvěřitelně dokonale zpracované ve stylu haute couture (poznámka Opery Plus: francouzský mezinárodně používaný termín z oblasti módy, označující oblečení šité na míru a vyrobené v Paříži, často imitované v ostatních známých městech módy). Jeho kostým pro Handelovu Agrippinu, kterou jsem zpívala v Berlíně, kostýmy pro I Capuleti a i Montecchi, ve kterých mám účinkovat v Mnichově, to jsou umělecké skvosty. Kostýmy pro Thais a Capriccio i Manon v Met nevyjímaje, ty mělo mnoho diváků možnost vidět i velmi zblízka při přenosech do kin.

Mám zkrátka to štěstí, že mohu vystupovat v kostýmech od těch nejrenomovanějších módních návrhářů světa. Mám dostatek pěněz na to oblékat se stylově. Ale podtrhnout svou sobnost a posílit svoje sebevědomí může vlastně každá žena. Královnou stylu se můžete stát i za pár dolarů, jen na to nesmíte rezignovat a chodit v sobotu na nákup v teplákách a ve svetru.

Uzavírá královna stylu Renée Fleming.

S použitím zahraničního tisku

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
0 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Anonymous

Díky moc za článek, má hodně co do sebe. Bára