Pro Renée Fleming není oblékání jenom otázkou ženské marnivosti. Jedné z nejfotografovanějších operních zpěvaček na světě pomáhá špičkový vzhled a oblečení k tomu, aby odváděla co možná nejlepší výkon na koncertním pódiu a v případě divadelního kostýmu i na jevišti, stejně jako i k tomu, aby se dobře cítila na veřejnosti. Styl oblékání je podle ní samé i klíčem k uplatnění se v životě. To, jak vypadáte a v čem chodíte, může ovlivnit váš život a kariéru více, než si myslíte, tvrdí Renée Fleming.
O módu jsem se začala zajímat během studia na State University of New York na konci sedmdesátých let. V okolí univerzity byla spousta obchodů, které prodávaly takovou tu módu, které se dnes říká retro. Byly to kousky vyrobené a nošené ještě před rokem 1940, ale hlavně pak z padesátých let. Mohla jsem si tam pořídit úžasný ohoz za pouhých 50 centů. Chodila jsem odtamtud s taškami doslova narvanými šatstvem. V té době jsem si také oblíbila film Woodyho Allena Annie Hall a podle hlavní hrdinky jsem začala experimentovat s mužskými šaty, které jsem vlastně nesundávala ani doma. Můj otec toho občas měl trochu dost. Zvlášť, když jsem nosila svůj oblíbený ohoz, sestávající z košile a starých zkrácených pánských kalhot s laclemi. Až teprve když mně někteří kamarádi začali říkat, proč si nekoupím nové kalhoty, jsem tyhle outfity pomalu opustila. Pak mě zase uchvátil jazz a jako jazzová zpěvačka jsem chtěla vypadat in a držet krok s trendy. Začala jsem se oblékat trochu výrazněji, nosit víc šperků, pastelové barvy, vzory. Když jsem byla v Jižní Americe, oblíbila jsem si zase jejich etnický styl. Chodila jsem oblečená neformálně. Ovšem to všechno se změnilo, když začala moje profesionální operní kariéra.
Vlastně k poznání, že jako umělkyně bych měla mít svůj vlastní jedinečný a kvalitní šatník i náležitou image, podle které mě lidé poznají na jevišti i v reálném životě, mě přivedla publicistka Mary Lou Falcone. Řekla mi: Jako operní zpěvačce ti nemůže být jedno, jak tě vnímá veřejnost, jak vypadáš, když slezeš z pódia. Lidé od tebe očekávají stejně profesionální vystupování a vzhled, i když nestojíš na jevišti. Například Joan Sutherlandová využívala služeb toho samého kostýmního výtvarníka pro své kostýmy, ve kterých vystupovala, i pro návrh kolekcí, které nosila v civilu. Kathleen Battle zase byla první zpěvačkou, která otevřeně prohlásila, že to jak vypadáte v civilu, vám v mnohém může pomoci ve vaší pracovní kariéře. Byla také první, která při svých recitálech nosila pokaždé jedinečný kostým, který na sebe nikdy nevzala dvakrát. No a samozřejmě Maria Callas byla divou, která módu a oblékání neoddělitelně spojovala se svou osobností. Nikdy nebyla na veřejnosti k vidění neupravená.
I když zpíváte na koncertě, jste stejně operní zpěvák a zpíváte část příběhu, dramatu, děje, události. To znamená, že to, co máte na sobě, je velmi důležité, a že to podtrhuje váš výkon. Může ho to umocnit, ale také takzvaně zabít. Můžete zpívat božsky, být v té nejlepší kondici, ale když máte na sobě šaty, které jsou dávno vyšlé z módy, která vám nesedí, škrtí vás a vy jste kvůli tomu nervózní, šaty u nichž vám padají ramínka, pak je všechno špatně. Veškeré kouzlo je rázem pryč. Diváci to cítí a poznají, a váš výkon je tím poznamenaný. Při odchodu můžete slyšet: No, nějak to nebylo ono… I proto jsou vzhled a oblečení tolik důležité.
Ale i z jiného pohledu: Jinak působíte na lidi při běžném kontaktu a jinak v tom samém oblečení vypadáte na jevišti, jinak ve filmu nebo na DVD. Detaily jsou důležité při osobním kontaktu, avšak ve filmu jsou blízké záběry detailů oblečení riskantní, stejně jako i příliš šperků. Na jevišti naopak vypadá dobře kostým, který zblízka působí mnohdy podivně a přeplácaně. Inu, chce to si nechat radit profesionály.
Mými oblíbenými kostýmními návrháři a výtvarníky jsou Christian Lacroix, Angel Sanchez, Anthony Powell a Gianfranco Ferré. Asi nejvíc mám ráda Lacroixe. Všechny jeho kolekce jsou vlastně divadelními kostýmy. Všechny jeho kostýmy, které navrhoval pro operu a které jsem kdy v inscenacích nosila, byly neuvěřitelně dokonale zpracované ve stylu haute couture (poznámka Opery Plus: francouzský mezinárodně používaný termín z oblasti módy, označující oblečení šité na míru a vyrobené v Paříži, často imitované v ostatních známých městech módy). Jeho kostým pro Handelovu Agrippinu, kterou jsem zpívala v Berlíně, kostýmy pro I Capuleti a i Montecchi, ve kterých mám účinkovat v Mnichově, to jsou umělecké skvosty. Kostýmy pro Thais a Capriccio i Manon v Met nevyjímaje, ty mělo mnoho diváků možnost vidět i velmi zblízka při přenosech do kin.
Mám zkrátka to štěstí, že mohu vystupovat v kostýmech od těch nejrenomovanějších módních návrhářů světa. Mám dostatek pěněz na to oblékat se stylově. Ale podtrhnout svou sobnost a posílit svoje sebevědomí může vlastně každá žena. Královnou stylu se můžete stát i za pár dolarů, jen na to nesmíte rezignovat a chodit v sobotu na nákup v teplákách a ve svetru.
