Léto je v plném proudu a spolu s ním i dovolené, třeba někde u vody. Na severoamerickém kontinentě, kde žiju já, je to třeba přímořské městečko Provincetown u Bostonu na poloostrově Cape Cod, v americkém státě Massachusetts. Chystám se tam teď znovu po více než deseti letech a tak si znovu připomínám jednu ze svých prvních cest na toto místo před pětadvaceti lety a tedy také to, jak jsem se právě v tomto městě setkal s Emou Destinnovou a s jejím uměním v Metropolitní opeře.
Hned vysvětlím: Internet tehdy neexistoval a tak především tlusté svazky nejrůznějších encyklopedií byly hlavním a v nejenom případě i náhodným zdrojem informací o všem, co člověka zajímalo. A tak zatímco můj kamarád tehdy zrovna obdivoval svazky v místních antikvariátech, já jsem zabrousil do místní knihovny. A tam mně čirou náhodou a k mému velkému překvapení přišla do rukou objemná kniha, kde jsem objevil detailní seznam všech představení Metropolitní opery od dob jejích počátků až prakticky do našich dnů. Doslova hltavě jsem začal hledat svá oblíbená jména, jako Destinn, Jeritza, Novotná… V zemi, kde jsem se narodil, v té době ještě panoval totalitní režim, a tak se toho o podobných jménech před mým odchodem na Západ příliš nepsalo. Tím spíš jsem se v dotyčné knihovně do onoho tlustého svazku zabral tak, že jsem na vše ostatní okolo sebe zapomněl a kdyby nezavírali, četl bych dál a dál.
Čas se od té doby posunul, v Čechách mezitím totalitní režim padl, a do archivu Metropolitní opery lze díky internetu nahlédnout bez problémů prakticky kdykoli, třeba i v pohodlí domova. Připomeňme si tedy, co se tam nachází třeba právě pod zadaným jménem Destinn, Emmy [Soprano].
Začněme od samého začátku. Tedy od 16.listopadu 1908, kdy Ema Destinnová triumfálně v newyorské Metropolitní opeře debutovala jako Aida. Jejím partnerem tehdy nebyl nikdo jiný, než Enrico Caruso jako Radames. Šlo tenkrát o zahájení nové sezony, kromě Destinnové ve slavném operním domě onoho dne debutoval také legendární dirigent Arturo Toscanini. Až se mně chce zvolat: To musely být nervy! Roli Aidy zívala Ema Destinnová v Met nejčastěji, celkem dvaapadesátkrát. Naposledy 25.prosince 1920, jako své předposlední zdejší představení . O dva dny později se s Met rozloučila definitivně, jako Nedda v Leoncavallových Komediantech, kterou tam zpívala celkem šestnáctkrát.
Snad největším triumfem Emy Destinnové v Metropolitní opeře ovšem byla Minnie v Pucciniho opeře La fanciulla del West, kterou už tehdy uznávaný skladatel napsal přímo pro ni. O slavné premiéře 19.prosince 1910 se hodně psalo už loni, při jejím stém výročí. Minnie ztvárnila Ema Destinnová v Met celkem čtyřiadvacetkrát.
Čím pokračovat? Snad dalšími zahajovacími představeními nových sezon, která jsou v New Yorku pokaždé ohromnou společenskou událostí. Slečně Destinnové se pocty být na jevišti Metropolitní opery při tom dostalo celkem pětkrát. Kromě již zmíněného uvedení Aidy otevírala novou operní sezonu také 15.listopadu 1909 jako Ponchielliho Gioconda, kterou na newyorské scéně zpívala celkem dvaačtyřicetkrát, 13.listopadu 1911 znovu jako Verdiho Aida, 17.listopadu 1913 zase jako Gioconda a naposledy 16.listopadu 1914 jako Verdiho Amélie v Maškarním plesu. V každém z těchto pěti speciálních večerů s ní zpíval Enrico Caruso. Kvůli načasování newyorské operní sezony tam přitom byla Ema Destinnová často nucena trávit Vánoce;.zatímco dnes je možné všechna nasmlouvaná představení odzpívat a odletět za pár hodin po poslední oponě domů, tehdejší zámořské lodě – jakkoli luxusní – zdaleka tak rychlé nebyly.
Nutné je ovšem také připomenout první uvedení Smetanovy Prodané nevěsty v Metropolitní opeře. Premiéra se uskutečnila 19.února 1909, dirigoval ji Gustav Mahler. Ema Destinnová zpívala v Met Mařenku celkem třiadvacetkrát, opera se dávala v němčině. 6.ledna 1909 pak Destinnová vystoupila v severoamerické premiéře jako Catalaniho La Wally, 5.března 1910 pak coby Líza v Čajkovského Pikové dámě. Mezi další role Emy Destinnové v Met, a to v úctyhodně pestré škále, patřily Santuzza v Mascagniho Sedláku kavalírovi (39x), Mozartova Pamina v Kouzelné flétně (16x), Pucciniho Madama Butterfly (14x) a Tosca (6x), Wagnerova Eva v Mistrech pěvcích norimberských (12x), Alžběta v Tannhäuserovi (9x) a Elsa v Lohengrinovi (6x), Verdiho Alice Fordová z Falstaffa a Leonora z Trubadúra (5x), Marta z d’Alberovy Nížiny (6x), Valentine v Meyerbeerových Hugenotech (9x) a také Ricke z Franchettiho opery Germania (9x) a Agáta z Weberova Čarostřelce (1x).
Archiv newyorské Metropolitní opery uvádí pod jménem Emmy Destinn celkem 345 představení a koncertů, a to v původní budově Met i na zájezdech. Mezi navštívená města patří Philadelhia, Cleveland, Cincinnati, Atlanta, Chicago, Montreal a také Paříž. Nikdo jiný původem z Česka se od té doby v Metropolitní opeře neprosadil v takové míře, jako právě Ema Destinnová. Osobně mě velmi těší, že její památka je nyní důstojně zachována ve skvěle zrekonstruovaném zámečku ve Stráži nad Nežárkou, který Destinnové kdysi patřil. Při letních dovolených a cestování stojí třeba právě i tam návštěva určitě za to.