Královna zpěvu Ema Destinnová

Přední česká mezzosopranistka Andrea Kalivodová se pro svůj nový projekt inspirovala životním příběhem slavné světové operní divy Emy Destinnové. Ve spolupráci s herečkou Barborou Kodetovou a klavíristkou Ladislavou Vondráčkovou vznikl úspěšný hudebně-literární projekt Královna zpěvu Ema Destinnová. Jak se Andrea Kalivodová s kolegyněmi na projekt připravovaly a čím osud této slavné operní divy všechny účinkující přitahuje, se dočtete v následujícím trojrozhovoru.

 

Ema Destinnová se asi nejvíce dostala do povědomí českého publika filmem Božská Ema. Jak se vám líbí tento film? Jak na vás zapůsobil?

Andrea Kalivodová: Tento film samozřejmě znám a musím říci, že se mi velice líbil. Jsem také upřímně ráda, že hvězda filmu Juraj Kukura se stal kmotrem mého nového CD Andrea Kalivodová – Moje nej a vážím si toho, že jsem měla právě toto štěstí. Ve filmu Božská Ema opravdu excelovala herečka Božidara Turzonovová a po hudební stránce také musím vyzvednout hudební ukázky nazpívané Gabrielou Beňačkovou. K filmu Božská Ema se ráda vracím.

Ladislava Vondráčková: Film jsem viděla jako relativně malé dítě a v paměti mi na straně jedné utkvěla krásná hudba a na straně druhé především pro mě tehdy nepochopitelné hrůzostrašné scény z války nebo s válkou nějak související. Samozřejmě dnes bych tento film vnímala a chápala v širších souvislostech. Obecně jsem ráda, že naši tvůrci nezapomínají na ty, kteří v minulosti dělali čest naší zemi v cizině.

Barbora Kodetová: Tento film byl ve své době velkým zážitkem. Pamatuji si ho poměrně dobře dodnes. A ráda si ho připomenu. Vím, že jsem si tenkrát uvědomila, jak moc těžké je být mimořádně nadaným Čechem. A zvláště osobitou ženou.

Čím může být odkaz slavné Emy Destinnové zajímavý a aktuální dnes po mnoha desetiletích? V čem se liší postavení umělce nebo umělkyně dnes a v době Emy Destinnové?

Andrea Kalivodová: Její odkaz spatřuji v opravdovosti, hrdosti, v odhodlání a vlastenectví. Je mi velice blízká její srdečnost a upřímnost. Při bližším prostudování jejího životopisu je mi sympatické, že vždy dělala věci s vášnivostí, opravdovostí a naplno.

Nevidím výrazný rozdíl v postavení umělce dle doby, kvalita musí být vždy stejná, náročnost publika byla a je vysoká dnes i dříve. Vážím si, že mohu zpívat Carmen na stejném jevišti v Národním divadle, kde zpívala i slavná Ema Destinnová. Určitě nás spojuje bez ohledu na rozdílnou dobu upřímná láska k hudbě a divadlu.

Ladislava Vondráčková: V některých ohledech to vypadá, že se čas zastavil, nebo, lépe řečeno, jisté „momenty“ z naší historie přežívají dodnes. Jedním z nich je třeba skutečnost, že někteří umělci, aby byli alespoň trochu uznáni doma, o což stáli nejvíc (a Destinnová obzvlášť), museli nejprve dojít uznání v cizině a teprve potom se jim dostalo určité vážnosti i u nás. Jsou však i určitá hlediska, dle kterých „být umělcem“ tehdy a dnes je do jisté míry velice odlišné – tehdy museli umělci skutečně něco umět, aby se prosadili a stali se známými – mám na mysli umělce obecně, nikoliv pouze operní pěvce. V současnosti je umělcem nazýván každý, kdo se mnohdy jen jednou projde po jevišti a popularitu si získá jedním či dvěma skandály. Dost podstatnou roli sehrává i fakt, čemu všemu se dnes říká umění – je to vše věcí úhlu pohledu každého jednotlivce a od toho se tím pádem odvíjí i postavení umělce.

Barbora Kodetová: Dnes nejsou tak vyhraněné osobnosti. Globalizace a média plná informací obrušují hrany. Všichni víc víme, víc umíme, ale jsme vesměs nahraditelní. To dříve nebylo. Nicméně ženy jsou dnes daleko svobodnější. Máme to v mnohém jednodušší.

Účinkujete ráda a inspirují vás hudebně-literární pořady? Pro Barboru: Jak vnímáte hudbu, když jste na pódiu bezprostředně vedle zpěvačky?

Andrea Kalivodová: Velice ráda účinkuji v hudebně-literárních pořadech a naposledy to bylo v projektu Slavní muži Almy Mahler, který jsem dělala s herečkou Valérií Zawadskou a klavíristkou Kristinou Kasíkovou. Hrál se velmi dlouho a měl veliký úspěch. A proto jsem také vděčná, že agentura Arco Diva vymyslela nový pořad Božská Ema. První večer měl značný ohlas, bylo vyprodáno a měli jsme z něho opravdu krásný pocit.

Ladislava Vondráčková: Tento pořad o Emě Destinnové je pro mě v pořadí již čtvrtým tohoto typu. Se svými kolegy jsem se před lety zapojila do komponovaného pořadu o Antonínu Dvořákovi, Wolfgangu Amadeu Mozartovi a Leoši Janáčkovi. Všechny tyto pořady byly velice dobře koncipovány a díky výtečné režii a výkonům všech zúčastněných byly vždy publikem oceněny velmi kladně. Nejednou se i mně jako účinkující stalo, že jsem se nechala strhnout a unést emocemi.

Barbora Kodetová: Ano. Velmi ráda navazuji kontakt s publikem. V tomto případě je pro mne velkým zážitkem slyšet tak zblízka operní zpěv. Jsou to silné momenty.

Jak váš pocit na jevišti ovlivňuje kontakt s publikem při vytváření nálady při koncertu či představení.

Andrea Kalivodová: Každé představení, každý koncert se snažím s publikem navázat jedinečný kontakt a samozřejmě dialog mezi umělcem a hledištěm je pro mne velice důležitý. Ve Státní opeře a v Národním divadle při představení nevidím do publika, ale při komorním projektu se dá navázat o hodně užší kontakt a intimnější dialog.

Ladislava Vondráčková: Umělec bez publika není ničím, bez něj by naše práce neměla smysl. Publikum je nejen naším zrcadlem, naší inspirací a naším rádcem, ale i tím, kdo nás může buď vynést až k oblakům, anebo naopak zatratit. Je tím, co nás posouvá dál.

Barbora Kodetová: Vždy je velmi inspirující, když jsou vstřícní diváci. Když jsou unavení nebo plašší, tak je nutné je trochu probudit.

Máte nějaké své zvláštnosti, kterými se inspirujete nebo které používáte před výkonem?

Andrea Kalivodová: Mám pořád stejné, pečlivé a perfektní rozezpívání, dobrá nálada, energie, úsměv na rtech. (usměje se)

Ladislava Vondráčková: Žádné zvláštnosti před výkonem si neuvědomuji. To byste se museli zeptat spíše mých kolegů, se kterými vystupuji, protože na svoje zvláštnosti si každý postupně zvykne a začne je brát jako normální a přirozené, což však neznamená, že zrovna tak připadají i ostatním. (usměje se)

Barbora Kodetová: Ne nemám. Potřebuji se pouze dobře rozmluvit.

Jakou hudbu posloucháte, když chcete relaxovat a nechcete prožívat absolutní ticho?

Andrea Kalivodová: Mám ráda veškerou hudbu, ale v současné době nejvíce poslouchám staré hity Karla Gotta. Pěkná CD mám vždy při sobě, ráda poslouchám doma i při cestování v autě.

Ladislava Vondráčková: Nejraději si pouštím hudbu v létě, když relaxuji na zahradě nebo někde u vody. Mezi mé favority patří Stabat Mater Antonína Dvořáka, Verdiho i Mozartovo Requiem nebo barokní hudba obecně. Pokud chci sáhnout do jiného soudku, ráda poslouchám swing, dixieland, Kennyho Rogerse či melodie klasických muzikálů. Ale ono není vůbec špatné poslouchat třeba jen ticho anebo přírodu!!! To je možná vůbec ta nejkrásnější hudba.

Barbora Kodetová: Je to trapné, ale stále ráda poslouchám CD svého muže Pavla Šporcla. Housle jsou pro mne naprosto stěžejní.

S jakými pocity vstupujete do projektu, který přináší úryvky z života Emy Destinnové a její umělecké dráhy?

Andrea Kalivodová: Jsou to pocity velice pozitivní, plné očekávání a radosti, že se vůbec takový projekt podařil. Vracím se k jejímu odkazu, velice se mi líbí její nadšení, nesmlouvavost a obětavost s jakou i přes zákaz vystupování jezdila po českých městečkách a vesnicích. Je mi blízká její výjimečná povaha. Žila v nelehké době, době plné závistí a politických tlaků, byla bojovná, před ničím neustoupila. I já jsem měla v životě situace, kdy jsme musela projevit svoji vytrvalost a odhodlanost. Jak při zvládnutí své nemoci, tak třeba při rychlém a nelehkém návratu do velmi specifického zkoušení opery Boris Godunov, krátce po porodu malého Adriánka. I proto je mi tento projekt nesmírně sympatický a osoba Emy Destinnové, jak jsem již říkala, velmi blízká. Upřímně se těším na každé představení.

Ladislava Vondráčková: Jsem velice potěšena, že i já mohu přispět svojí „troškou do mlýna“, a přiblížit tak našim posluchačům jednu z velkých postav naší novodobé historie, která se nesmazatelně zapsala do dějin nejen české, ale i světové opery. A rozšířit zároveň obzory těm, kteří dosud znali Emu Destinnovou pouze jako tu, jejíž tvář zdobí dvoutisícovou bankovku.

Barbora Kodetová: S pokorou a úctou k tomu, co dokázala. A trochu se smutkem pro to, co mohla dokázat, kdyby mohla.

www.kalivodova.cz
www.arcodiva.cz