Každý je vítán! Závěr roku v drážďanské Semperoper

  1. 1
  2. 2

Aida je Habešanka, Don Carlos je Španěl, Macbeth je Skot a Azucena je Cikánka. A všichni jsou u nás vítáni! – Tak zní jedno z hesel, která se pravidelně objevují na velkoplošné obrazovce umístěné nad hlavním vchodem do drážďanské Semperovy opery. Vedení divadla se tak už od podzimu vymezuje proti všem projevům xenofobie a nesnášenlivosti a srdnatě brání náměstí před operou proti demonstracím hnutí Pegida a dalších radikálních uskupení.

Kdo by se domníval, že tradiční silvestrovský koncert, koncipovaný letos už po šesté především jako nablýskaná televizní show, zůstane společenských a politických konotací ušetřen, byl by možná překvapen. Už první dvoustrana programu k letošní dvojici Silvesterkonzerten (první se konal 30. prosince večer a druhý začal na Silvestra v 17 hodin) totiž obsahuje novoroční zdravici pod titulem Všichni lidé jsou bratři. Umělecký ředitel Christian Thielemann zde jménem zpěváků, hudebníků i dalších zaměstnanců divadla přeje čtenářům rok plný porozumění, tolerance a respektu. Kéž by se přání pana dirigenta vyplnilo…

Semperoper (foto archiv)
Semperoper (foto archiv)

Pokud smím závažná témata, která se vloudila do úvodu tohoto článku, trochu odlehčit, musím konstatovat, že trocha tolerance bude zapotřebí i při hodnocení dramaturgie letošních koncertů. Jestliže jsem před dvěma lety označil silvestrovské gala Od Berlína po Broadway s Renée Fleming a Klausem Florianem Vogtem za žánrově „možná až příliš pestré“ (a zatímco loni se dramaturgie zaměřila jen na koncertní provedení Kálmánovy Čardášové princezny s Annou Netrebko v titulní roli), tentokrát by se odpovídající podtitul hledal o poznání obtížněji.

Na slavnostně vyzdobené jeviště Semperoper totiž hned po tradiční instruktáži pracovníka televizní společnosti („Vypněte si mobily a hodně tleskejte!“) nastoupili rázným krokem Christian Thielemann s klavíristou Lang Langem, aby spolu a se Staatskapelle Dresden provedli Klavírní koncert a moll Edvarda Griega. Co má společného zásadní dílo evropského romantismu s muzikálovou klasikou, sice vysvětleno nebylo, ale hvězdný čínský pianista záhy přesvědčil publikum, že řešit takové podružnosti není vůbec zapotřebí.

Jak už bylo řečeno, drážďanské silvestrovské koncerty mají na závěr roku pobavit především televizní diváky. Vnějškově opulentní Lang Langův výkon tomuto zadání odpovídal téměř dokonale a podle mého názoru je na něj tak třeba i nazírat. Vlastně se jednalo o svým způsobem herecké představení: Klavírista působil dojmem, že spontánně improvizuje a sám se diví vší té nádheře, která se mu rodí pod rukama… Neustále byl v očním kontaktu s publikem v přízemí i na balkonech a nešetřil efektními gesty ani dramatickým rozhazováním rukou, kdykoliv dokončil některou ze sólových pasáží a „předal slovo“ orchestru. Ten mu byl pod Thielemannovou taktovkou zcela spolehlivým partnerem – dirigenta ovšem za zvednutou deskou obřího Steinwaye prakticky nebylo vidět, takže o tom, kdo je momentálně na jevišti hlavní hvězdou, nemohlo (a nesmělo) být pochyb.

Lang Lang (foto archiv)
Lang Lang (foto archiv)

Po doznění zhruba půlhodinového díla se klavírista s ovacemi odporoučel a technici následně jeho nástroj s ohromující rychlostí a profesionalitou odstěhovali do zákulisí. V tu chvíli už nic nebránilo ani výhledu na Christiana Thielemanna, ani dalšímu zaměření programu na avizovanou newyorskou Broadway. Výlet začal stylově i dynamicky pečlivě provedenou předehrou ke Gershwinovu muzikálu Oh, Kay z roku 1926. Přestože se – podle dobové zvyklosti – nejedná v podstatě o nic jiného než o prezentaci několika melodických motivů z celé jevištní show, vyzněla v tomto případě jako poměrně kompaktně znějící a jiskrné dílo. Thielemann má zjevně cit pro hledání hudebních pokladů a drobných rafinovaností i tam, kde by je jiní ani nepostřehli – a bezpečně to dokázal i v dalších číslech večera.

Christian Thielemann (foto archiv)
Christian Thielemann (foto archiv)

Vokální umělci, kteří přišli zazpívat slavné Gershwinovy písně, možná nepatří mezi absolutní operní špičku, jaká zde byla k vidění v předchozích letech, ale mám za to, že v jejich výběru měl i tak dirigent šťastnou ruku.

Rinat Shaham (foto staatskapelle-dresden.de)
Rinat Shaham (foto staatskapelle-dresden.de)

Izraelská mezzosopranistka Rinat Shaham (o jejím drážďanském debutu v provedení Rossiniho Stabat Mater v únoru letošního roku jsme zde informovali) vládne hutným hlasem s atraktivním zabarvením. Pro slavnou píseň Embraceable You z muzikálu Girl Crazy by si možná leckdo dovedl představit subtilnější projev bez operního patosu, ale Thielemannovo pomalé a dráždivé pojetí přetavilo populární song téměř v brilantní árii. Při slovech „Ty a jenom ty ve mně probouzíš Cikánku“ se nešlo ubránit úsměvu: Rinat Shaham totiž patří, mimo jiné i díky přirozenému půvabu, mezi respektované představitelky Bizetovy Carmen…

Lucas Meachem (foto lucasmeachem.com)
Lucas Meachem (foto lucasmeachem.com)

Výborný dojem zanechal i americký barytonista Lucas Meachem po svém provedení titulní písně z muzikálu Lady Be Good. Na mohutného pěvce si možná ještě leckdo vzpomene z koncertního provedení Jolanty s Annou Netrebko, které bylo k vidění v pražském Obecním domě koncem roku 2012. Stejně jako tenkrát se i nyní představil jako majitel příjemného a voluminózního hlasu – Thielemann si v písni několikrát zajímavě pohrál se střídáním tempo rytmů, a Meachem mu jako interpret dokázal vyjít velmi disciplinovaně vstříc. Ještě v této sezoně by se měl pěvec objevit v hlavní roli nové drážďanské inscenace Dona Giovanniho – je tedy jistě na co se těšit.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Silvesterkonzert der Staatskapelle Dresden (2015)

[Total: 5    Average: 4.4/5]

Související články


Napsat komentář