Pražské varhany (1): katedrála sv. Víta

  1. 1
  2. 2
Úvodem o varhanách, které ještě ani neexistují, zato se o nich už hodně mluví

Vypůjčuji si tímto snad až poněkud troufale titul proslulé knížky Vladimíra Němce ze čtyřicátých let minulého století, která je dodnes oblíbeným zdrojem informací o varhanách v Praze, přestože je v mnohých detailech nepřesná či v některých ohledech dávno překonaná. Nelze se tomu divit, vždyť od jejího vydání uplynulo už hodně času.

Tento text zahajuje sérii úvah o varhanách, jaké v Praze potkávám. Při svém putování si ale dovolím nejprve pár poznámek o jedněch varhanách, které v této chvíli ještě ani neexistují, zato se o nich hodně mluví. Ano, uhodli jste, jedná se o plánované velké varhany pro katedrálu svatého Víta na Pražském hradě.Katedrála sv. Víta (foto archiv)Sídlo českého primase ovšem řadou varhan disponuje už nyní. I když z hlediska velikosti stavby i jejího významu si dovedu představit, že zde lze postupně velmi účelně umístit ještě dva až tři další nástroje. V každém případě nám chybí velké varhany katedrálního typu, jaké má na zřeteli nynější úřadující dómský varhaník Josef Kšica, a také nástroj, který je možné a logické někdy v budoucnu vestavět do prázdné historické varhanní skříně Antonína Gartnera z roku 1765. Ta bohužel nyní tvoří pouze výtvarnou kulisu na horní kruchtě příčné lodi. Původní nástroj je dávno nezvěstný. Volnou rekonstrukci nedochovaných Gartnerových varhan ostatně plánoval už předchozí dómský varhaník Martin Poruba. Mně osobně by se líbila v katedrále ještě i realizace konceptu nějakých menších varhan umožňujících na nejlepší možné úrovni provozovat například hudbu renesanční či gotickou.

Vraťme se ale do současnosti. Větší část liturgického provozu i občasné koncerty se nyní odehrávají na nástroji umístěném na spodní kruchtě příčné lodi katedrály. Postavila jej firma Mölzer z Kutné Hory v roce 1932, kvalitně restaurován byl tento pozdně romantický nástroj firmou Kánský-Brachtl z Krnova v letech 1999 až 2001.Katedrála sv. Víta - Mölzerovy varhany (foto archiv)Dále v katedrále, resp. v přilehlé Svatováclavské kapli, najdeme ještě dva menší historické positivy a také větší pojízdný positiv z devadesátých let minulého století, který byl postaven varhanářstvím Vladimíra Šlajcha v Borovanech.

V tomto okamžiku však rezonuje povědomím veřejnosti hlavně záměr postavit velké varhany, které by svým zvukem naplnily celý obrovský prostor chrámu, což je úkol, který současné zde umístěné nástroje zvládnout nemohou. Připustíme-li tedy, že katedrála nový nástroj opravdu potřebuje, musíme se nutně ptát, jaký má být či jaký bude. Kupodivu se právě takto dotazuje spousta lidí průběžně i mne, ačkoli s celou záležitostí nemám vůbec nic společného. Přesto se nad tím zamýšlím, jelikož mohu být v budoucnu poctěn žádostí, abych na dohotovené varhany také někdy zahrál. I proto se zamýšlím, že slýchávám na dané téma úvahy, kterým nerozumím. Nebo úvahy, u nichž si nejsem jistý, zda jsou míněny vážně, či jsou pronášeny jen tak do větru a bez důkladnějšího rozmyslu.

Odjakživa mne třeba zlobí dělení varhan na „vhodné pro koncerty“ a „vhodné pro liturgii“. Dělit varhany lze způsobem mnohým, na dobré a špatné, nebo podle jejich stylu, velikosti, apod. Co je ale dobré pro litugii, mělo by být přece dobré pro koncert a naopak. Co vlastně znamená v myslích lidí dělení varhan na vhodné pro liturgii a vhodné pro koncert? Že liturgický nástroj smí být méně kvalitní? Nebo že má mít jinou dispozici, jiný výběr rejstříků? Nebo že má hrát jenom slabě, aby nerušil?Katedrála sv. Víta (foto archiv)Zkusme si projít jednu otázku po druhé. Odmítám, že by směly být varhany pro liturgii horší než varhany k využití koncertnímu. Dopřejme, prosím, Pánubohu jen to nejlepší. Od středověku se v kostelích hrálo na varhany ku větší chvále a slávě Boží, na tom nezměnily nic ani proměny hudebních stylů, ani nepřející politické režimy. Ostatně, drtivá většina varhanní hudby byla přece komponována především pro využití při liturgii. I skladby, které nám dnes znějí nejvíc světsky a někdy snad až rozpustile tanečně (jako příklad mohu uvést třeba Sortiè de Lefébura-Wélyho), byly přece také komponovány pro liturgii.

Odpověď na otázku o velikosti dispozice a rozmanitosti barev bude opět stručná. Stejně jako při provádění koncertního programu je i pro liturgickou hudbu dobré, aby byla rozmanitá. Nejen v rámci jedné bohoslužby, ale má se proměňovat i vzhledem k odlišnostem a požadavkům různých období církevního roku. V době postní se zkrátka hraje jinak než o Vánocích. Ohledně stylů připadajících u varhan v úvahu mohu jen poznamenat, že pro liturgii jsou stejně vhodné varhany od renesance přes baroko a romantismus až po úplně moderní, samozřejmě kromě elektronických náhražek, které většinou jen urážejí lidské ucho. Vždy je ovšem důležité provozovat takovou hudbu, jaká danému typu nástroje náleží. Experimenty a vybočení nemůžeme jistě šmahem zavrhovat, leckdy jsou totiž i obohacující. Případné prohřešky a nedorozumění však vždy padají na vrub nás varhaníků. Lze třeba hrát i romantické doprovody písní například na barokních varhanách, jen je pak obvykle nutné vynechat nějakou tu vzdálenou harmonickou alteraci, omezit mimotonální dominanty, případně kvůli nerovnoměrným laděním danou píseň transponovat do přijatelnější tóniny.

Řeči o tom, že varhany mají hrát slabě, aby nerušily kontemplaci věřících při bohoslužbě, na jedné straně chápu. Veškeré „rušení“ ovšem padá v každém případě na vrub neschopného varhaníka. Varhany samotné neruší. I tehdy, když jsou silně naintonovány, můžeme třeba nějaké rejstříky ubrat či zředit fakturu ze čtyřhlasu na tříhlas apod. Jsou samozřejmě nástroje, na kterých se musí plénem opravdu hodně šetřit.Katedrála sv. Víta (foto archiv)Jaké byste asi chtěli nové katedrální varhany? Každý jistě odpoví, že co nejlepší, nejkrásnější, nejkvalitnější, jen málokdo asi dodá něco o nutnosti jejich přijatelné ceny. (Leda by se ovšem vyskytl názor, že vůbec žádné nové varhany ani nepotřebujeme.)

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář