Královna zpěvu Ema Destinnová

Čtenáři Opery Plus blogují

Královna zpěvu Ema Destinnová – tak zní název hudebně-literárního projektu, jehož obsah je věnován vzpomínkám na umělkyni, která jako první česká operní pěvkyně dosáhla světového věhlasu. Protagonistky tohoto projektu – operní pěvkyně a mezzosopranistka Andrea Kalivodová, klavíristka Ladislava Vondráčková a herečka Barbora Kodetová tentokrát vystoupily v prostředí umělecko-historicky významného, ale málo známého kostela sv. Vavřince stojícího v Hellichově ulici na Malé Straně v Praze, nyní využívaného jako koncertní síň.

Osudy tohoto památkového objektu byly různé – původně sakrální stavba v románském slohu, jejíž vznik lze datovat do posledních let jedenáctého století, byla ve druhé polovině čtrnáctého století rozšířena a přestavěna goticky, posléze upravena barokně a po odsvěcení v období josefinských reforem přestavěna na klasicistní obytný dům – poté začalo dlouhé období postupného chátrání této významné památky. V polovině osmdesátých let dvacátého století byla započata celková rekonstrukce objektu, jejíž cílem bylo rehabilitovat jeho architektonickou hodnotu a adaptovat jej na koncertní síň. V rámci restaurátorských prací došlo k objevu mnoha unikátních architektonických prvků a několika fragmentárně zachovaných cyklů freskové výmalby, která byla pořízena v rozmezí třináctého až patnáctého století.

Středověké malby na stěnách koncertní síně tvořily efektní vizuální i akustický rámec pro vystoupení účinkujících. Pořad, komponovaný a vycházející ze života Emy Destinnové, trval hodinu. Během této relativně krátké doby byli diváci, pomocí výborných výkonů všech tří protagonistek večera, vtaženi do dávno zaniklého světa, ve kterém nejvýznamnější česká operní pěvkyně žila. Literární část pořadu byla koncipována dle knižně vydaných vzpomínek Marie Martínkové, její dlouholeté společnice. Informativně byla velmi podrobná, ale nepřinesla nic objevného. Přesto zásluhou sugestivního a dikčně výborně srozumitelného přednesu Barbory Kodetové, vizuálně stylizované do postavy Emy Destinnové, tvořila nosný základ pořadu.

Pasáže věnované mluvenému slovu se prolínaly s interpretací třinácti skladeb vybraných tak, aby evokovaly osobnost Emy Destinnové a její životní osud. Mezzosopranistka Andrea Kalivodová interpretovala, za klavírního doprovodu Ladislavy Vondráčkové, známé i méně známé operní árie a lidové písně. Jejímu znělému hlasu dal relativně malý prostor bývalé sakrální stavby plně vyniknout – od gotických kleneb i lomených oblouků se odrážel s patřičnou jiskrou brizance. Árie Habanery z Bizetovy Carmen či Ježibaby z Dvořákovy Rusalky jsou v jejím podání vynikající. Proto překvapila v jiných místech pořadu – sugestivní interpretací árie Panny Rózy ze Smetanova Tajemství či Čajkovského písní Nět, tolko tot, kto znal a Zabiť tak skoro. Svůj pěvecký projev doplnila výraznými hereckými gesty, kterými vyjádřila hloubku veškerých emocí. Její výkon byl virtuózně zhodnocen klavíristkou Ladislavou Vondráčkovou – obě umělkyně již spolupracují dlouhá léta a na společné souhře se tato skutečnost výrazně projevila.

Literárně-hudební projekt s názvem Královna zpěvu Ema Destinnová je více než zdařilý. O jeho kvalitě svědčí fakt, že tato jeho část byla určena jako prolog prestižního hudebního festivalu Mahler Jihlava – hudba tisíců. Daří se jím důstojně připomenout význam a odkaz mimořádné osobnosti české a světové operní scény dávné minulosti. Od časů Emy Destinnové se ve světě (nejen) opery mnohé změnilo, ale některé jistoty zůstávají. K hlubokému kulturnímu prožitku je totiž potřeba sdílet emoce vyvolané těmi, jimž múzy nadělily velký dar v podobě talentu, a kteří jsou výbornou interpretací hudby zpívaného či mluveného slova schopni vyvolat takové emoce. Andrea Kalivodová, Ladislava Vondráčková a Barbora Kodetová mezi tyto osobnosti patří.

I váš text rádi v této rubrice uveřejníme. Naše adresa: [email protected]