Ivan Acher je autorem hudby k více než stovce divadelních inscenací. Poprvé se ujal komponování celé opery, a to na vlastní libreto, které nechal přeložit do esperanta. „Nenutí diváka odezírat ze rtů zpěvákovi a dešifrovat děj a situaci dle informace ve zpěvu,“ zdůvodnil volbu jazyka.
Připomněl, že Klímův text před deseti lety uvedlo jako činohru tehdejší Divadlo Komedie, do jehož týmu pod vedením režiséra Dušana Pařízka Acher patřil. Ivan Acher dnes řekl, že nápad na zhudebnění díla dostal již před desítkami lety při prvním čtení románu. „Jsou tam takové amplitudy mezi komedií a tragédií, že si to o zkomponování opery říká,“ uvedl Ivan Acher. Na motivy románu natočil režisér Jan Němec film V žáru královské lásky.
Román Utrpení knížete Sternenhocha, vyprávějící příběh, ale hlavně představy a halucinace šlechtice Sternenhocha, vyšel krátce po Klímově smrti v roce 1928. Děj se odehrává v Německém císařství přibližně v době vlády kancléře Bismarcka a je v něm patrný vliv Friedricha Nietzscheho a Arthura Schopenhauera. Klíma byl především filozofem.
Jeho filozofie se zakládala na solipsismu a egodeismu, tedy říkal: existuji jen já – snící bůh. Jeho myšlení charakterizuje i voluntarismus (základem bytí je vůle) a ludibrionismus (se vším si hrát). Dospěl až k přesvědčení o bezcennosti logiky a absolutním primátu osvobozeného subjektu, jenž se tak stává všemohoucím božstvem. Tímto božským subjektem se cítil být on sám.
Utrpení knížete Sternenhocha sám označil jako groteskní romaneto a liší se od jeho traktátů. Jde o fiktivní deník bohatého, ale ošklivého knížete, z názvu je patrná narážka na Goetheho Utrpení mladého Werthera, jemuž se ale Klíma vysmívá. Sternenhoch se ožení s Helgou, nepříjemnou, avšak pro něj velmi přitažlivou ženou. Ta je zpočátku velmi pasivní, později se ale mění v agresivního tvora, svého muže nepokrytě nesnáší a s milencem se oddává sadomasochismu.
Kníže ji zavře do hladomorny, ale trpí silnými výčitkami svědomí. Zdá se mu, že jej žena navštěvuje a vyhrožuje mu. Z neustálých přeludů Sternenhoch šílí, vydá se do hladomorny, kde ji najde živou. Opět se ale jedná o vidinu, kníže to nepoznává a miluje se s rozloženou mrtvolou. Přitom se poraní o její kost a zanedlouho umírá.
Vypravěčem příběhu je v opeře umělecký ředitel Opery Národního divadla a Státní opery Petr Kofroň, který je podepsán také pod hudebním nastudováním.
Titulní roli má tenorista Sergej Kostkov, Helgou je Vanda Šípová, otcem Helgy Luděk Vele, roli milence Helgy zpívá Jiří Hájek. Choreografii vytvořila Lenka Vagnerová, scénu Marek Cpin, kostýmy Eva Jiříkovská.
