Kritika kritiky (19)

  1. 1
  2. 2

Se jménem vídeňského kritika Maxe Grafa (1873–1958) jsme se už setkali v Kritice kritiky č. 3 (článek najdete zde). Graf byl jedním z těch, kdo museli po tzv. „anšlusu“ z Rakouska emigrovat. S vlnou emigrantů se dostal roku 1938 do New Yorku, dva roky po válce se pak do Rakouska vrátil, ale do Ameriky dál zajížděl – za vzpomínkami i za divadelními událostmi. Roku 1957 vydal soubor esejí pod názvem Každá hodina byla naplněna, v nichž vzpomíná na svá setkání se skladateli a výkonnými umělci, básníky a výtvarníky, ale také s politiky a dalšími osobnostmi, na své žurnalistické začátky, a rovněž na roky strávené v Americe. Vždy přitom také trochu zabrousí do historie, jako například při popisu zahájení jedné ze sezón Metropolitní opery. Max Graf je však ne vždy historicky přesný. Tak například v hlavních rolích Gounodova Fausta, zahajovacího představení historie Metropolitní opery 22. října 1883 si nejen popletl pěvce, ale také hlasové obory. Markétku skutečně zpívala Christine Nilsson a Fausta Italo Campanini, tenorista Victor Capoul však debutoval v MET až roku 1895 (jako Faust) a Marcella Sembrich zpívala sice v MET již v její první sezóně, ale „teprve“ v druhém představení titulní roli v Lucii z Lammermooru. V zahajovacím představení Fausta zpívali kromě Nilssonové a Campaniniho Franco Novara (Mefisto) a Giuseppe del Puente (Valentin). Ne úplně spravedlivý je Graf také k pěvcům MET v letech, ve kterých jeho článek vznikl, kromě toho, že komolí jejich jména: Risë Stevens, která debutovala roku 1936 v pražském Novém německém divadle jako Mignon a byla dva roky jeho členkou (a byla mj. také žačkou Grafova syna, režiséra Herberta Grafa), působila v MET přes dvacet let. (Některé internetové stránky už ji pohřbily před padesáti lety prostou záměnou jejího odchodu ze scény s odchodem ze života. Ale také lze na internetu najít, že zemřela počátkem letošního června ve věku 98 let). Regina Resnik (narozena 1922) je v dějinách opery dávno zapsána zlatým písmem (po opuštění pěvecké dráhy také jako režisérka), sopranistka Nadine Conner (1907–2003) byla členkou MET osmnáct sezón, barytonista John Brownlee (1900–1969) v ní působil dvacet let a udělal velkou kariéru nejen tam, barytonista Leonard Warren (1911–1960) věnoval od svého debutu roku 1939 Metropolitní opeře celý umělecký život. Budova MET na Broadway, o níž Graf hovoří, byla v provozu do roku 1966 a následujícího roku stržena. Stať je stará půl století a je tedy nejen o tématu, jemuž je věnována, ale také dokumentem myšlení doby, ve které byla napsána.

***

Zahájení sezóny Metropolitní opery

Včera zahájila Metropolitní opera – v americkém tempu se jí říká MET – novou sezónu. Už tradičně je ten první večer největší událostí newyorské „season“, předehrou všech společenských slavností a společenským večerem ve „dvorním divadle“ Morganů a Vanderbiltů.Pro Američany je opera na Broadwayi pořád ještě nejpřednějším operním divadlem na světě, je to pro ně jakýsi mrakodrap mezi operními budovami. Je tedy pochopitelné, že 11. listopadu předjedou před divadlo elegantní automobily s nejdrahocennějšími hermelíny, nejdražšími kožešinami z činčily, stříbrnými a platinovými liškami, s brokáty v barvě slonoviny a s černými samety, s modrým taftem a bolerky vyšívanými perlami; lóže se zaplňují diamantovými náramky a náhrdelníky, perlami, stříbrnými výšivkami, drahokamy posázenými hřebeny; v parketu se rozsadí náprsenky košil s briliantovými knoflíčky a saténovými vestami pod fraky a po schodištích k lóžím se nesou dlouhé večerní róby, hermelínové štóly a kaskádovité krajky. Newyorská společnost své operní divadlo bere slavnostně, trůní v lóžích a o přestávkách posedává u stolků v bufetu a číšníci v bílých fracích jí nalévají šampaňské.

Když byla legendární Metropolitní opera na Broadwayi před čtyřiasedmdesáti lety Gounodovým Faustem otevřena – s Nilssonovou, Sembrichovou [!], Capoulem [!] a Campaninim v hlavních rolích –, bylo to divadlo nejbohatší newyorské společnosti. Miliony, které vydělala na železnicích, v uhelných dolech, ocelářství a elektřině byly v lóžích „zlaté podkovy“ vidět. Ještě dnes chodím s respektem kolem dveří do lóží, na nichž jsou  na bronzových štítcích jména majitelů, a držím si uctivě kapsu, když na lóži č. 22 čtu jméno „Vanderbilt“ a na lóži č. 33 „Morgan“. Lóže prvního pořadí se v rodinách dědí jako cenné klenoty a akcie a u mnoha lóží je možno číst „dědictví pana toho a toho“. Rok co rok se vychovávají pro návštěvu Metropolitní opery nové generace rodin mamonářů. Tabulky na mnoha dveřích svědčí o tom, že jsou jejich abonenty prvotřídní dívčí školy. Mladé dámy se tu učí způsobně sedět jak přísluší jejich společenské úrovni a nacvičovat chladný pohled duchem nepřítomných bohatých dědiček, který pak mají věnovat jevišti.

  1. 1
  2. 2

Související články


Reakcí (16) “Kritika kritiky (19)

  1. Ač to nedělávám, přesto mi dovolte citovat z článku výše:

    ——-
    Doba velkých krásných hlasů, doba Carusa, Battistiniho, Slezaka a Destinnové, které v Metropolitní zářily jako ve výloze klenotnictví, je pryč. Dnes působí MET dojmem ošuntělé nádhery. Dekorace jsou odřené, zpěváci už nejsou první jakostní třídy, americký dorost je sice dobrý (Stevens, Reznik [!], Connor [!], Brownlee, Warren a další), ale bez uměleckého vedení. Ještě pořád však chce mít toto divadlo tak jako dřív operní představení, která by probudila hluché i nedoslýchavé. A bohaté publikum, které je v něm doma, taková představení vyžaduje. Jenže na tento honosný styl teď scházejí prostředky. V celém operním světě jsou divadla mrtvá, a Metropolitní žila z nich. Přivážela odtamtud do New Yorku ty nejlepší zpěváky, tak jako kdysi umění renesančních malířů. Nakupovala umění, to nejlepší, nejdražší, nejluxusnější umění pro nejbohatší společnost světa, ale sama umění nevytvářela. Neexistuje okázalejší obchodní dům opery, než je tento, a přece je nejchudší.

    —–

    Jak přesně to sedí na tu upachtěnou současnou snahu Metropolitní, na ty moly prolezlé staré inscenace i na ty nedotažené, vkus doby a publika míjející nové(Ring, Faust,…) . Jak přesně to sedí na úpornou snahu Met zůstat světovým operním domem a světovost předstírat přenosy Met in HD, ve kterých už pomalu není co nabídnout. Jak trefné a výstižné je to, co bylo otištěno v téhle Kritice kritiky!

  2. Bože, čo je vlastne špatné na snahe Met zostať svetovým operným domom?
    Čo je vlasne špatné na prenosoch Met in HD?
    Čo je vlastne špatné, že Met „priváža“. rsp. dáva možnosť spievať tým najkrajším hlasom, tým najlepším spevákom…
    Veď kde chceme zavrieť doma Urbanovú, Kocána, Bršlíka, … snáď nie v štátnej opere v Prahe či v SND???
    ……………..
    Porovnanie s obchodným domom je scestné.
    Budem i naďalej rada, keď šikovné agentúry budú pre Bratislavu či Prahu nakupovať Bartolli či Brownleeho

  3. Nemyslím si, že je scestné. Je trefné a přesně vystihuje stav, ve kterém se americké operní divadlo vůči Evropě nachází. A vlastně ukazuje na to, že to tak bylo odjakživa.

    Musíte se na to dívat s nadhledem a přehledem a pak je ta paralela zcela nasnadě. A neznamená to, že je to dobře nebo špatně. Prostě to tak je a citace v článku stav věcí jenom s jistou mírou literární nadsázky pojmenovává :-)

      1. To pak váš nesouhlas (nazývaný vámi dost nevybíravě a neslušně pliváním) s tím, co Met představovala v historii a jak se (ne)profiluje nyní, ale musíte adresovat autorovi těch slov v článku a tím nejsem já :-)

        Ale pokud k Met vzhlížíte a zdá se, že ano :-) pak ta slova v článku těžko v kontextu a nadhledu vůbec pochopíte. A to je pak už jen a jen váš problém :-)

        1. Toto sú vaše slová, či? : „Jak přesně to sedí na tu upachtěnou současnou snahu Metropolitní, na ty moly prolezlé staré inscenace i na ty nedotažené, vkus doby a publika míjející nové(Ring, Faust,…) . Jak přesně to sedí na úpornou snahu Met zůstat světovým operním domem a světovost předstírat přenosy Met in HD, ve kterých už pomalu není co nabídnout…“
          1. Moja reakcia sa týkala týchto vašich slov
          2. Nie som nekritický obdivovateľ produkcie MET a ani žiaden problém nemám.
          3. Ospravedlňujem sa „neslušnú“ moju reakciu. Iste sa to isté dalo napísať slušnejšie :)

          1. ani já nejsme kritickým obdivovatelem a protože mě ta slova v článku přišla trefná, komentoval jsem ta slova, protože jsou pravdivá.

            Vy jste začala urážet mě, ne já vás.

            Nechme to být a mysleme si o Metropolitní každý své :-)

            Hezký den.

  4. Souhlasím s Hankou i Jamkou, a mám výhrady k Danovi, aniž bych to více rozváděl. Mimochodem, Hanko, v Palace Cinemas (Brno, Praha) byla ještě vloni celá řada skvostných přenosů třeba z La Scaly nebo z Bologne. Výsledek? Zcela prázdné sály: v Brně 9, 18, 25 lidí. Kde byli milovníci opery? Řada z nich o těchto akcích vůbec nevěděla. Prostě špatná propagace a také zabijácké ceny. Ale možnost tady byla.

    1. Mám k vám taky výhrady, ale nebudu to rozvádět … Podivné, nemyslíte?

      Já k vám výhrady nemám, anžto vás neznám. Mohu mít výhrady ještě tak k vašemu komentáři.

      Bylo by lépe, kdybyste diskutovali nad tím, co je v tom článku, než nade mnou :-) Třeba proč si myslíte, že tím, co je v článku napsáno je dána premisa,že je něco špatně (napsala jamka)… O tom tam není ani slovo. Ve vypíchnutém odstavci je zcela jasně shrnutý stav Metropolitní opery a její pozice mezi operními domy ve světě. A je to tam naspáno velmi pravdivě a pregnantně – takové Tesco (v americe K-Mart) v operním světě je ta slavná Metropolitní. Je to ale dáno právě přístupem a národní povahou amerčanů a je to dáno (jak tam v tom odstavci také stojí) historicky.

      Výhrady tedy ke mně mít můžete :-) ale tu v článku velmi jasně vyjádřenou pravdu nezměníte :-) :-)

      1. To Dan: Opravuji: nemám výhrady k Vám, ale k Vašemu komentáři. Diskuse zde určitě není jen proto, aby se rozebíral primární materiál – článek, aby docházelo k aktivní výměně názorů, k jejich srovnání, korekcím, posilování… Diskutovat přece můžeme i mezi sebou navzájem, tedy o čemkoli. Větu „Bylo by lépe, kdybyste diskutovali nad tím, co je v tom článku, než nade mnou“, považuji za neseriózní „knížecí radu“. Napíši-li, že s někým souhlasím, nemusím to omílat v pěti odstavcích tam a zase pozpátku. Své postoje mohu, ale nemusím zdůvodňovat, podobně jako divák nemusí zdůvodňovat své pocity. Vy jste se postavil za tezi, že „dnes působí MET dojmem ošuntělé nádhery.“ Pohybujete se tedy (alespoň v této poloze) stejně jako autorka článku a stejně jako diskutující na poli dojmů a pocitů. Jistě se najde někdo, kdo bude Vaše pocity v tomto konkrétním případě sdílet, dovolte mi prosím, abych já to nebyl. Čímž neříkám, že MET je dokonalá. Mívám často výhrady, ale vždy nad konkrétním problémem. Citovaný výrok je nepatřičně obecný a jako takový, domnívám se, nepostihuje a ani nemůže postihovat realitu. Tož zase někdy … Viktor Čištič

        1. autorka článku? To je kompilát, který dala dohromady, nejsou to její myšlenky :-)

          Mám rád lidi, kteří nejsou nekritičtí a dokáží si připustit i to, že je-li něco jejich oblíbeným, nemusí to být vždycky nejlepší.

          V tom jsou místní diskutující bohužel trochu zaslepení a přes samou zálibu ve své milované opeře jsou zaslepení. To je ten problém, který tady řešíme. To je problém obchodního domu s výprodejem zvaný Metropolitní opera. A těžko se bude zaslepený fanoušek Met dívat na stav Met realisticky.

  5. Dan, mohli by ste, prosím, podať krátke vysvetlenie, čo konkrétne robí z MET Tesco v opernom svete? A opýtam sa inak, ktorý operný dom na svete je taký unikátny, že nepotrebuje nakupovať „tovar“ na umeleckom trhu za čo najlepšiu cenu svojim zákazníkom, využívajúc všetky dostupné marketingové možnosti. Podotýkam, že som zástancom názoru, že operný divák v Amerike má s operným divákom v Európe viac spoločné ako s akousi „národnou“ americkou povahou.

  6. Operní divák v Americe je zcela jiný, je to konzument, který chodí konzumovat operu. Chce ji tak, jako hamburger, instantně. Žádné umělecké kvality, žádné inscenátorské počiny, prostě rychle sníst a mít dostatek kečupu. Nepřemýšlet. Nehledat v opeře hlubší smysl. Nakašírovat a odzpívat.

    Takoví jsou američané ale všeobecně. Povrchnost, pozlátko, instantní úsměv na každého a za ním jen prázdnota.

    Rozhodně není Met ani dramaturgicky ani umělecky tím, kdo táhne dopředu tenhle žánr. Na špici jsou Mnichov, Vídeňka, Brusel, Drážďany, … Podotýkám, že to není o zpěvu a hraní, ale hlavně o inscenování…

      1. Vy jste milá jamko o diskusi ale nikdy nestála. Nad tezemi uvedenými v obou Kritikách kritiky jste žádný svůj názor nevystavěla. Jen se bez jakýchkoliv vlastních pohledů na věc snažíte oponovat mě. Ale proč si myslíte něco jiného z toho patrné není. Tak pak jen těžko polemizovat a diskutovat a lidmi, kteří na věc žádný názor nemají. Nebo se pletu? Pokud na stav, vývoj a uměleckou kvalitu nějaký ńazor máte, napište ho. Pak můžeme vést diskuze.

        Vězte, že v USA jsem strávil dostatečně dlouhou dobu (19) let na to, abych mohl o Američanech tvrdit, to co tvrdím. Celých sedm let jsem pracoval přímo pro Netropolitan Opera Quild, takže nějaký názor na tuto instituci vzešlý z poznatků zevnitř této instituce mám :-) Narozdíl od konzumentů přenosů do kin.

        Ale diskutovat jsem připraven, pokud budete chtít a napíšete svůj názor na věc, nejenom mezi řádky skryté fanynkovsrví k evropským do Mět importovaným hvězdám typu Netrebko nebo k přenosům :-)

Napsat komentář