Krumlovskou Barokní nocí zněly árie Otrokyně

Velkolepá podívaná začínala již u vstupu na první nádvoří krumlovského zámku. Překročením magické hranice se publikum přeneslo do doby barokní – uvítala je zámecká garda, kejklíři, masky, paňácové na chůdách, pištci a trubači (Jiří Stivín jako pravidelný host festivalu, CK Brass Quintet, The Hadr, Flauti cantanti, Krumlovští pištci, Las Fatescas, Ludus Musicus a další). Z reje a všeobecného veselí jsme se poté přesunuli do okouzlujícího Maškarního sálu, kde probíhala panská zábava – kapela hrála suity, pravé svíce v křišťálových lustrech planuly, dámy v krinolínách s tanečním mistrem předvedly nejznámější barokní tance (Alla Danza Brno) a v přilehlých sálech se hodovalo a hrály dobové společenské hry. Aktéři této produkce, jejich líčení i kostýmy byly tak podobné maskám ztvárněným na stěnách maškarního sálu, jako by vskutku vystoupili z historických maleb a vydali se mezi hosty.

Venku už se setmělo, když nastala chvíle pro operu a diváci se vydali přes proslulý krumlovský Plášťový most, dlouhou tajemnou spojovací chodbou do operní budovy. Neměli to špatně vymyšlené, pánové na zámku. Vyšňořili se ve svých komnatách a do opery došli za jakéhokoliv počasí, suchou nohou, bez rozcuchání větrem a bez nutnosti čekat v šatně na kabáty. I dnes bychom to ocenili. Pochod temnou chodbou byl trochu jako stezka odvahy, na cestu nám svítila a kynula prapodivná němá stvoření ve fantazijních maskách.

Krumlovské barokní divadlo je jedním z mála zachovaných původních scén v Evropě a otevírá se pro produkci jen velmi vzácně. Kulisy vysouvané z boku velmi efektivně dokáží změnit scénu z prostředí lesa na palác nebo mořské pobřeží. Doslova, než byste do tří napočítali, ani oponu stahovat netřeba. Oproti moderním scénám je malovaná kulisa i nad jevištěm, mráčky nebo malovaný strop místnosti. Pro každý soubor je svátkem zde hrát.

Picciniho operu La schiava (1757 premiérována v Neapoli) nastudoval Robert Hugo se souborem Capella Regia. Komorní dílko o čtyřech protagonistech Hugo značně zkrátil o konverzační pasáže, hudebně nezajímavé recitativy a vznikla tak barokní jednoaktovka dlouhá něco přes hodinu. Ostatně i v osmnáctém století se s operou nakládalo velmi volně, jak procházela inscenacemi v Londýně, Řezně, Vídni, Drážďanech a Mannheimu, měnil se počet osob, jejich jména, název (např. na Gli Stravaganti), árie i děj. My jsme viděli následující příběh: Chvástavý námořní kapitán Asdrubal přijede do Livorna s mladičkou otrokyní Armindou, ukořistěnou z alžírské lodi. Arminda se však na otrokyni chová značně sebejistě, kapitán jí údajně slíbil manželství. V Livornu má Asdrubal přítele, šlechtice Lelia. Na toho má zase políčeno majitelka kavárny, energická mladá vdova Nerina. Dvojice se ale prohodí: Asdrubalovi se zalíbí Nerina, Lelio je zasažen krásou Armindy. Kapitán mu tedy svou otrokyni věnuje. Arminda se před novým nápadníkem snaží uniknout, všichni zabloudí v magickém lese. Když Lelio vyzpívá svou lásku a vyryje jméno Armindy do kůry stromu, dívku to obměkčí a padnout si do náručí. Ještě na konci nesmí chybět důležitý dopis, který spolu s příslušným mateřským znaménkem odhalí, že Arminda je vlastně unesená kapitánova sestra Angelika. 

Na představení vynikala po pěvecké stránce Marie Fajtová z pražského Národního divadla jako okouzlující Arminda. Její bezchybné koloratury, technická svrchovanost, výkonný a světlý svěží soprán skvěle ladil s postavou sedmnáctileté atraktivní dívky. Hned v první náročné árii, kdy upomíná kapitána Asdrubala na jeho slib manželství, a dokonce mu v rozčilení vrazí pár facek. Fajtová předvedla vynikající výkon, který s každým další výstupem jen potvrzovala. Jejím partnerem jako Lelio byl mexický tenorista Rafael Alvarez, častý host českých divadelních scén. Podal také velmi solidní výkon, byť jeho tenor nebyl tak pevný, zněl velmi hezky v něžných výškách a zvládl náročné árie, ozdoby a koloratury v poučeném historickém stylu. Vytvořili spolu s Fajtovou bravurní duet. Ivo Hrachovec jako kapitán Asdrubal zpíval svým znělým basem jednoduchou linii a do dobových technik a ornamentací se příliš nepouštěl. Diváky však okouzlil svým komediálním talentem. Sopranistka Eva Müllerová jako Nerina má příjemný sametový soprán, ještě by potřebovala vybrousit techniku a vyrovnanost rejstříků. Ve vysokých tónech zbytečně „tlačila na pilu“ – zvláště v duu s Hrachovcem to bylo slyšet, a jinde byl hlas méně výrazný. Přesto je třeba ocenit, že se s kuráží také zhostila koloratur a stylových prvků.

Doprovodná Capella Regia hrála v minimalizovaném obsazení patnácti hudebníků, dechy po jednom hráči. Například statečný hornista na přírodní roh v tom zůstal sám, druhý hlas mu hrál fagot. Výkon tělesa tak byl spíše na dokreslení, šťavnatější zvuk by poskytla kapela s více posilami. Dirigentovi, varhaníkovi a hudebnímu vědci Robertu Hugovi však budiž vzdán hold, že neúnavně vyhledává, upravuje a probouzí k životu zapomenuté klenoty barokní hudby.

Festival komorní hudby Český Krumlov
23. července 2021, 19:30 hodin
Zámek Český Krumlov

Program:
Niccolò Piccinni: La Schiava/Otrokyně

Účinkující:
Marie Fajtová – Arminda
Eva Müllerová – Nerina
Rafael Alvarez – Lelio
Ivo Hrachovec – Asdrubal
Robert Hugo – umělecký vedoucí
Capella Regia