Kryšfof Mařatka: Jako tvůrce pracuji s lidskou představivostí

  1. 1
  2. 2
Rád čte Karla Čapka, obdivuje Leoše Janáčka, sbírá lidové hudební nástroje a fascinuje ho astrofyzika. S jeho hudbou i jím samým se lze setkat na koncertních podiích ve Francii, České republice, ale i leckde jinde. Svůj čas již od roku 1994 dělí mezi Prahu a Paříž. Na otázku, kde se cítí víc doma, však odpovídá nečekaným způsobem: „V obou zemích si vychutnávám a užívám to dobré – ideální pozice, nemyslíte?“ V lednu minulého roku převzal cenu Classic Prague Awards za nejlepší soudobou kompozici. Řeč je o hudebním skladateli, dirigentovi a klavíristovi Kryštofu Mařatkovi. O hudbě, kompozičním procesu a umění obecně jsme si povídali v následujícím rozhovoru.
Kryšfof Mařatka (foto Philippe Stirnweiss)

Jako hudebníka Vás česká odborná veřejnost nejvýrazněji vnímá pravděpodobně jako skladatele. Vzděláním i jinými vlivy se však často ocitáte i v pozicích dirigenta a klavíristy. Na Vašem profilovém webu jsou tyto tři roviny odlišeny i graficky – velikostí písma právě v pořadí: skladatel, dirigent, klavírista. Nacházíte mezi nimi nějaké společné aspekty? Ovlivňují jedna druhou?
Mou vůdčí uměleckou činností je skladba. Ta skutečně dominuje všemu, nejvíce mě zajímá a definuje mě vlastně už od útlého věku pěti, šesti let. Tvůrčí aspekt je v mém životě tedy naprosto zásadní a další domény, které zmiňujete, jdou ruku v ruce s ním. Od mého hudebního myšlení je naprosto neoddělitelný klavír, na který aktivně koncertuji a který jsem na konzervatoři také vystudoval. Dirigování přináší mezi mou praktickou zkušenost z pódia a komponování další kontrapunkt. Vnímám ho jako činnost, jež mi od dirigentského pultu umožňuje uvést a nadále uvádět do života řadu mých skladeb. Poskytuje mi také šanci, jak motivovat hráče, které vedu k objevování nového, a to jak ve skladbách zavedeného repertoáru, tak v premiérách mých vlastních i mých kolegů. Rozhodně bych neřekl, že je to něco, co dělám z pouhé nutnosti.

Po rozkliknutí úvodní záložky Vašeho webu mě zaujala úvodní citace. Pro koho tedy píšete? Je charakter působení nového díla na publikum vždy filtrován zaujetím interpretů?
Kdybychom tuto otázku chtěli rozebrat opravdu do hloubky, tak se vlastně možná ani nedobereme správné odpovědi. Zákonitě, než bychom se ptali, pro koho píšu, museli bychom se ptát, proč vůbec píšu. Jediná správná odpověď je „protože musím“. Ale chápu, k čemu asi směřujete. Odpovědí je, že píšu pro zvídavé publikum bez předsudků. Protože to je publikum, které je ochotno si s otevřenou myslí poslechnout novou hudbu a vědět, že se nachází před branou do neznámé země. Země s neznámou kulturou, zákony, jazykem a potravou, ve které je potřeba přijmout a akceptovat, že k proniknutí do nich je třeba čas. To samozřejmě platí i pro hudebníky hudbu interpretující. Bez otevřené mysli není možné žádnou hudbu, nejen soudobou, efektivně předávat dál.

Kryšfof Mařatka (foto Karel Steiner)

Z materiálů o Vás se dovídáme, že jste, byť v omezené míře, umělecky aktivní i v jiných směrech než jen hudebně. Konkrétně mám na mysli rodinný portrét Vašeho otce s názvem Z tvého života. Shledáváte na umělecké tvorbě různých odvětví něco univerzálního?
Spíše než režie bych řekl střih, který se více blíží skladatelské práci. Při své práci na filmu o mém otci, který však byl jednorázovou záležitostí (žádné filmařské ambice nemám), jsem vypozoroval některé věci, které jsou si podobné vůbec pro všechna umění. To platí myslím naprosto pro všechno, že my jako tvůrci pracujeme s lidskou představivostí. To se týká veškerého umění a je to klíčová věc, jakým způsobem pracovat nejen se svou vlastní představivostí, ale také s představivostí posluchačů, diváků či návštěvníků galerií. Klíčovou snahou umělce by mělo být vyvolat v lidech něco, co sami znají, buď ze svých vlastních snů, svých vlastních nadějí, svých vlastních životů, své víry, své kultury a jazyka, zprostředkováním životní zkušenosti, ve které se najdou. Tolik ke společné povaze umění jako celku, pomineme-li čistě technické aspekty.

V názvech Vašich kompozic se často zrcadlí mimohudební náměty. Jsou tato témata hnacím motorem pro kompozici nebo jsou hudbě přisouzena až po jejím vytvoření? Inklinujete spíše k programnímu nebo absolutnímu proudu?
Myslím si, že i když člověk píše v uvozovkách takzvaně absolutní hudbu, tak ta hudba má přesto nějaký podtext. Má něco, co jí vede a někam směřuje, něco, co svým způsobem také můžeme nazvat programem. To nemusí být jenom téma, literární předloha nebo nějaká konkrétní zkušenost, ale může to být i nějaký čistě hudební prostředek formální či instrumentální. A už to samotné je program. Řekl bych, že zdali za skladbou stojí nápad čistě hudební, či spíše konceptuální idea, je podružné. At’ už posluchači předávám ke skladbě klíč ve formě nějakého textového sdělení, hlavní význam této popisnosti spatřuji v tom, že z dané tématiky, která mě samotného zajímá, vychází vlastní jazyk dané skladby.

Kryšfof Mařatka (archiv umělce)

Mezi oblastmi, které Vás jako hudebního skladatele inspirují, uvádíte i prvotní hlasové projevy člověka. Kde berete teoretický základ podoby těchto projevů a jaký je proces jejich převodu do partitury? Představuji si, že kompozice vyžadující jistě nemalou míru antropologického studia je časově velice náročná.
Studium je pouze polovinou celé věci. Teorie je samozřejmě důležitá, ale důležitější je praxe. Výchozím bodem na cestě ke skladbám s touto tematikou pro mne byl poslech nahrávek mých vlastních dětí od prenatálních zvuků, přes porod a zrození až do tří let, kdy děcko začíná slovům přiřazovat určité významy. Do té doby ale komunikuje pouze melismaty, to znamená hudbou. Způsobem, jak malé dítě nebo novorozeně se světem komunikuje, je zvuk a jsou to jeho hlasivky, které mají velký počet různých zvukových kategorií.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na