Operní panorama Heleny Havlíkové (276)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
Další radost z talentů; Vídeňská Makropulos dle scénických poznámek
Monika Jägerová, Petr Nekoranec, Lukáš Bařák (zdroj Nachtigall Artists)

Další radost z talentů
Mezi odvážlivci, kteří hned s počátečním rozvolňováním epidemiologických opatření začali pořádat „normální“ koncert za účasti publika, byl Spolek přátel hudebních talentů. Prvnímu koncertu v Novoměstské radnici 19. května, na kterém vystoupili sopranistky Lada Bočková a Tereza Štěpánková, barytonista Tadeáš Hoza a basbarytonista Boris Prýgl, ještě předcházelo ujištění, že všichni umělci mají negativní test na koronavirus, a publikum muselo sedět s povinnými vzdálenostmi mezi sebou (viz 272. Operní panorama). Následující koncert 15. června už takové restrikce mít nemusel. Tentokrát se předvedli mezzosopranistka Monika Jägerová, tenorista Petr Nekoranec a basbarytonista Lukáš Bařák, opět za klavírního doprovodu empatického Ahmada Hedara, který se v Chopinově polonéze As dur op. 53 a Dvořákových Humoreskách op. 101 č. 7 Ges dur a č. 1 es moll předvedl i sólově.

Program koncertu nebyl tak pestrý jako minule; v blocích Donizettiho Nápoje lásky a Massenetova Werthera byl sestaven uceleněji z árií, duetů a písní, které patří do „výkladní skříně“ současného repertoáru těchto sólistů. Ale sympaticky se pokusili také o přesahy do českého repertoáru.

Nováčkem těchto koncertů byla Monika Jägerová. Tato mezzosopranistka, ovšem s hlubokým altovým ponorem, je obdařena hlasovým fondem vskutku mimořádným nejen co do rozsahu, ale i co do volumenu, a hlavně barvy evokující barokní malby s jejich dramatickou opulentností, kontrasty, hrami světel a stínů, ale i vzrušující tajemností. Díky pěvecké technice si může suverénně troufnout na virtuózní role oper seria, jak převedla v árii Bradamanta Vorrei vendicarmi del perfido cor z 2. dějství Händelovy Alciny i v přídavku Se fiera belva ha cinto fra le catene z partu Bertarida v Händelově Rodelindě. Jägerová přesvědčila, jak ovládá belcanto s nároky na legatové linie frází, hbité běhy koloratur, skoky velkých intervalových rozsahů při naprosté intonační přesnosti. Že její bravurní výkon na koncertě v příznivé akustice starobylého Velkého sálu Novoměstské radnice pouze s klavírem nebyl výjimkou, je zřejmé i z její interpretace rolí v kompletních inscenacích barokních oper.

Na Olomouckých barokních slavnostech se loni s Ensemblem Damian zaskvěla ve vtipném nastudování serenaty Il tribunale di Giove / Jupiterův tribunál Karla Ditterse von Dittersdorf, když v brilantním koloraturním partu vládce bohů Giova s humornou nadsázkou i moudrostí „rozhodla“ prudkou hádku bohů o tom, co je pro budoucnost Evropy nejužitečnější. Se souborem Hof-Musici se na Festivalu barokních umění v českokrumlovském zámeckém divadle loni uplatnila v inscenaci opery Johanna Adolfa Hasseho Demofoonte jako Timante, když vyjádřila bouře emocí a vztahů, kterými tento domnělý syn thráckého krále Demofoonta prochází v příběhu z antické mytologie s typicky zašmodrchaným libretem s nejasnou věštbou. O muzikalitě Moniky Jägerové pak svědčí to, že svůj tak objemný hlas dokáže propojit do vyrovnané sezpívanosti souborů Collegium 1704 nebo Czech Ensemble Baroque.  Nicméně větší variabilita a přesvědčivost výrazu při zprostředkování pro operu seria klíčových afektů ve vztahu k detailnějšímu vyjádření barvitých básnických textů je tím mistrovstvím, k němuž může Monika Jägerová nasměrovat svůj další vývoj.

Na koncertě Monika Jägerová pak v árii Charlotte Werther! Qui m’aurait dit … Ces lettres! z 3. dějství této Massenetovy opery ukázala, jak se vedle barokní hudby může uplatňovat i ve „standardním“ operním repertoáru a také zde vedle propracovanější deklamace rozvíjet plastičnost výrazu.

Petr Nekoranec, Lukáš Bařák (zdroj Nachtigall Artists)

Lukáš Bařák předvedl, jak mu po absolutoriu AMU u Ivana Kusnjera (2018) a rolích Figara v budějovické inscenaci Mozartovy Figarovy svatby (2014), Masetta v Donu Giovannim v rámci letní stagiony ve Stavovském divadle (2015), Papagena v liberecké Kouzelné flétně (2015) a dalších, zatím menších rolí v pražském i ostravském Národním divadle svědčí další studium na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni. Jeho baryton získává na plnosti a výrazové flexibilitě. I když árie Harlekýna Lieben, Hassen, Hoffen, Zagen ze Straussovy Ariadny na Naxu zatím teprve otevírá další stylové možnosti tohoto barytonisty, svůj temperament a smysl pro humor předvedl na koncertě jako Dulcamara v Donizettiho Nápoji lásky. Nejen ve vstupní árii Udite, udite o rustici, v níž se obchodnickou protřelostí vychvaluje jako doktor znalý všeho léčitelného i neléčitelného, ale i v duetu Voglio dire, lo stupendo elisir. Vtipně v něm vystihl, jak Dulcamara bystře pochopí, že je třeba „přeznačkovat“ lahvinku vína na zázračný Isoldin elixír, aby pomohl nešťastně zamilovanému Nemorinovi získat lásku Adiny, která ho zatím odmítá.

Petr Nekoranec i v Nemorinově vstupní roztoužené árii Quanto è bella, quanto è cara předvedl, že právě lyrické tenorové belcanto je obor, ve kterém se prosazuje na mezinárodních pódiích. A hledání svého dalšího směřování k francouzskému repertoáru, jak ho nahrál na svém samostatném debutovém CD, zařadil do programu koncertu prostřednictvím árie Massenetova Werthera Pourquoi me réveiller, ô souffle du printemps?, v níž slovy básně jedné z knih, kterou četl s milovanou Charlotte, vyčítá jaru, že ho probouzí, když on se utápí ve smutku, protože se Charlotte vdala za jiného muže.

Monika Jägerová, Lukáš Bařák (zdroj Nachtigall Artists)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat