Kučerova Rudá Marie: socialistická legrácka v operním hávu

Veronika Vejvodová, 08.05.2015 13:35

Jednoaktovka Rudá Marie je po Šostakovičovu operním fragmentu Orango a satirické komorní opeře Antiformalistický jarmark již druhým operním příspěvkem letošní sezony uskutečněným na Nové scéně Národního divadla. Oba tyto počiny mají společného jmenovatele v osobě dirigenta a skladatele Jana Kučery, inscenace Rudé Marie však ve srovnání se Šostakovičem obstojí jen stěží.Rudá Marie je sice místy velmi vtipná nejen po obsahové stránce – paroduje také klasické operní postupy, dramaturgie díla je však značně problematická. Představení také vnáší debatu k operní koncepci současné sezony Národního divadla a obecně k využití prostor Nové scény pro operní představení. V pražském hudebním prostředí je totiž citelná absence operního komorního sdružení a v této souvislosti se také nabízí otázka, zdali je vůbec v silách Národního divadla tuto mezeru smysluplně zaplnit.

Prostory Nové scény, ač stylové, kapacitně dostačující a vhodné pro komorní operu i z hlediska velikosti jeviště, bohužel poskytují pro operní produkci zcela nedostačující akustické podmínky. Sólisté musí zpívat s mikrofony, což působí rušivě a divák si může odnést zvukový dojem muzikálového představení. Jestli je možné tuto situaci řešit například přestavbou Nové scény, musí posoudit vedení divadla, a pokud se v budoucnosti chce opera Národního divadla věnovat komorní opeře systematicky, třeba v jakési komorní řadě, měla by se tato situaci vyřešit jednou provždy – o to víc, že snaha o zavedení menších operních forem na jeviště Národního divadla obohacuje dramaturgii Opery nevídaným způsobem.

Je ale také otázkou, zda komorní opera jako svébytný žánr nevzniká z trochu jiného podhoubí, než je naše první scéna. Komorní operní sdružení v Praze v současné době neexistuje a nalákat operní publikum na nekonformní operu je, zdá se, velmi těžký úkol a dlouhodobější koncepce (například spolupráce s HAMU) by této snaze snad mohla pomoci. Je toto však v silách Národního divadla?Co jistě do divadla naláká, ale zároveň překvapí, je volba libreta. Skladatel Jan Kučera se netajil tím, že je velkým fanouškem seriálu Tlučhořových. Ke zhudebnění si vybral jeden z dílů, kdy se Páťa Tlučhoř zúčastní tajné schůze zarytých komunistů, kteří kují pikle proti současnému pravicovému režimu. Trochu výmluvné je Kučerovo označení díla jako „anekdoty v operním hávu“, jedině tak lze totiž dílo chápat. Celková dramaturgie opery je postavená na šestistránkovém libretu, opera pak trvá hodinu a čtvrt. Jistá dějová linka se sice v opeře odehrává, ale dramaturgické zpracování libreta stojí až na jakémsi janáčkovském opakování textu, zhudebnění co nejkratšího textu do árií, sborů a jiných čísel. Překvapivé také je, že ačkoli se jedná o operu komickou, mnohdy vyznívá hudba zcela vážně a dramaticky. Kučera také užil v díle parafrází operních stylů. Na závěr díla vytvořil parodii ansámblu bachovského oratoria, jinde odkázal na Pucciniho Turandot přímou citací árie Nessun dorma. Vytvořil také parafrázi koloraturní árie mozartovského typu a v díle se objevil například i kubánský tanec. Jako problematickou vidím dramaturgii opery, která je postavena na velmi malém množství textu, který je navíc málo obsažný. Prázdná místa nezaplní ani hudba a pak musí přijít na řadu režie, která dílu dodá další náboj.I když má dílo vtip, převažuje spíše jeho revuální charakter – vystoupení jednotlivých čísel, která se pohybují na hranici estrádních vystoupení. Problematická je i trochu volba látky z hlediska aktuálnosti. Děj se odehrává za vlády prezidenta Klause a odkazuje na minulost, kterou si někteří mladší posluchači už nemusejí vybavit. Málokdo také ví, kde stával v Praze třeba Stalinův pomník, v jehož podzemí se koná tajná schůze komunistické rozvracečské buňky. V inscenaci se také objevují odkazy na prezidenta Gottwalda nebo kubánského prezidenta Fidela Castra.Klíčová je pro tuto operu režie, která dílo dotváří. Režisérka Viktorie Čermáková vytvořila ve spolupráci se scénografem Janem Štěpánkem a kostýmní designérkou Zuzanou Bambušek Krejzkovou dadaistickou a absurdní inscenaci. Klíčové postavy byly oděny do stylizovaných, klaunských oděvů, stylizovaná byla i jejich pohybová vyjádření. V kontrastu s těmito se na scéně objevily i osoby nezpívající, ty pak kostymérka oblékla do oděvů duchu minulého režimu. Režie dílu dodala další rozměr, nicméně fanoušci původního seriálu mohli být z takového ztvárnění trochu zklamaní. Díky režii sice bylo na co se koukat – byla však místy zbytečně překombinovaná, například když se na scéně objevili loutkoherci černého divadla. Dvojí pojetí kostýmů se také mohlo zdát matoucí.Pěvecky nejvýraznější byl Josef Škarka jako Páťa Tlučhoř, bývalý milicionář, jehož výkon byl výborný také po herecké a pohybové stránce. Daniel Klánský jako Mirko Hýl a současně i vedoucí Staněk se také představil ve výborné formě, stejně tak Michael Kubečka. Jitka Svobodová v roli bývalé komunistky Marie uplatnila svůj komediální talent (také Josef Škarka).Zcela zvláštní bylo obsazení Matěje Rupperta do role Staliňáka, starého komunisty. I když byl jeho výkon na neškoleného pěvce velmi dobrý, zpěvák nedisponuje potřebnou technikou, aby mohl celé představení zazpívat na stejné úrovni. Není vyloučeno, že by se opeře mohl v budoucnosti vážněji věnovat, nutné je však pěvecké školení. Škoda že jeho role nebyla pojata jako svébytná postava, kde by mohl uplatnit svůj um zpěváka „populární hudby“, podobně jako tomu bylo u Petra Kotvalda ve Franzově Válce s mloky.

Hodnocení autorky recenze: 65 %

Jan Kučera:
Rudá Marie
Hudební nastudování a dirigent: Jan Kučera
Režie: Viktorie Čermáková
Scéna: Jan Štěpánek
Kostýmy: Zuzana Bambušek Krejzková
Světelný design: Jan Štěpánek
Pohybová spolupráce: Zdeněk Prokeš
Členové Orchestru Národního divadla
Světová premiéra 7. května 2015 Nová scéna Praha

Rudá Marie / Božena Tlučhořová – Jitka Svobodová
Páťa Tlučhoř – Josef Škarka
Mirko Hýl / Vedoucí Staněk – Daniel Klánský
Klíčník – Michal Kubečka
Staliňák – Matěj Ruppert
Důchodce 1 („Máma“) – Karel Weber
Důchodce 2 („Táta“) – Miloslav Mejzlík
Loutkoherec Černého divadla 1 – Ivo Jirásek
Loutkoherec Černého divadla 2 – Petr Münch
Další osazenstvo: Jana Chudlařská, Lída Böhmová, Jana Heuerová, Marie Syrová, Jarmila Šimonová, Růžena Havlová, Marcela Šiková