La fanciulla del West po sto letech od své premiéry

  1. 1
  2. 2

„Obsazení bylo téměř bezchybné. Slečna Destinnová v titulní roli získala nové vavříny a to jako zpěvačka i jako herečka. Skvěle ztvárnila až jednoduše kouzelnou dívku Minnie a také ukázala obrovskou hloubku první lásky. Zpívala zde jako nikdy předtím, zejména v druhém dějství, kdy její hlasové umění bylo zkoušeno téměř do krajnosti. … Jako rozšafný kovboj byl pan Gilly velmi malebný. Pohyboval se tak, jako kdyby v sedle žil po celý svůj život. … S Destinnovou, Carusem a Amatem v hlavních rolích není nutné diskutovat o kvalitě zpěvu. Hlavní chvála náleží Destinnové, protože její part je mimořádně obtížný, celé části jsou napsány ve velmi vysoké tónině, kdy musí držet dlouho ty vysoké noty s malou podporou orchestru. V prvním dějství ukázala nádhernou kvalitu hlasu, často spojovanou jen s Melbou. Nikdy doposud neměla roli, která jí tak dobře vyhovuje. Jedinou nevýhodou je to, že se zdá téměř nemožné, aby nějaká jiná známá zpěvačka předvedla Minnie tak uspokojivě jako Destinnová.“




La fanciulla je i přes svoje neobvyklé přijetí ve své době i dnes až nečekaně moderní. Mýtus kovboje na koni v dáli otevřeném prostoru je tady s námi vlastně pořád, byť možná už ne nadlouho. V době vzniku této opery ražené heslo „go west“ (jdi na západ, posunuj hranice civilizace) je dnes však možné naplňovat už jen s obtížemi, často při napáchání dalších škod na životním prostředí, v už beztak globalizovaném a opticky se zmenšujícím moderním světě. V souvislosti s La fanciullou si ovšem i nadále můžeme pokládat otázku, kdo vlastně jsme a jaká je naše role na tomhle světě, a to vedle samotné radosti při vychutnávání si téhle opery. Z tohoto pohledu můžeme La fanciullu považovat za jeden z důkazů životaschopnosti opery i ve 21. století.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
16 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments