Výrazné škrty v Národním divadle zdaleka nejen v plánech baletního souboru o sobě daly vědět i tentokrát. Namísto slibovaného pohostinského vystoupení zahraničního baletního souboru dostali majitelé baletního předplatného ND nakonec naservírováno představení českého souboru. Přesněji řečeno českého oblastního souboru.
Ale jak se říká – vše zlé je k něčemu dobré. Delibesova Coppélia přivezená z Plzně se totiž paradoxně stala velmi vítaným obohacením nabízeného baletního repertoáru v Praze (po včerejším prvním uvedení jsou v tuto chvíli naplánovány ještě další dvě pražské reprízy), ale i příležitostí ke zjištění, že baletnímu souboru naší první scény začínají jejich mimopražští kolegové citelněji šlapat na paty. Naprosto propastný rozdíl v kvalitě, který mezi Prahou a oblastními soubory býval k vidění před dvaceti třiceti lety, je už dávno v řadě případů minulostí. Bylo docela zajímavé po konci včerejšího představení poslouchat ve frontě u šatny nejednoho docela hodně překvapeného návštěvníka, podívujícího se nad současnou úrovní plzeňského baletu.
Ani se nechce věřit, jak to utíká: Někdejší taneční hvězda pražského ND Jiří Pokorný šéfuje v západočeské metropoli už osmým rokem. Měl přitom to štěstí, že tam mohl navázat na úspěchy svého předchůdce Pavla Ďumbaly. I včera bylo poznat, že Jiří Pokorný se v Plzni ve své nové profesi šéfa baletního souboru a také choreografa našel. V použitém pohybovém slovníku Coppélie prokázal, že má výtečný cit jak pro melodickou linku, tak i pro její rytmus, a že báječně zúročuje nemalé zkušenosti ze svých tanečních let. Choreografie Coppélie je stavěna „na tělo“ možnostem plzeňského souboru, respektuje jeho technické limity a přitom rozhodně nepůsobí „levným“ dojmem, či že by si tanečníci během představení sáhnuli na dno svých sil. Pokorný také velmi obratně kombinuje klasické taneční výrazivo s pantomimickými prvky, především druhému jednání nechybí vtip a originalita. Jistě, našly by se dílčí výhrady: Občas třeba ruší přehnané zdůraznění akcí v „druhém plánu“, oproti předehře prakticky od prvních tónů odtančené se naopak dlouhá řada taktů zkraje druhého i třetího dějství hraje při zavřené oponě.
V hlavních rolích inscenace, premiérované už před více než třemi lety, se za dobu jejího uvádění vystřídalo pochopitelně víc interpretů. Představitelka včerejší Svanildy Jarmila Dycková začínala v řadách přítelkyň hlavní hrdinky i jako loutka Coppélia, ani Franz Martina Šintáka původní premiéru nepamatuje. Kdo jeden večer tančí jednu z hlavních rolí, ten často při večeru následujícím pouze „slouží“ – tak to na oblasti chodí. I proto nemá cenu nikoho dalšího (možná až na Ševce Richarda Ševčíka) ze včerejšího obsazení vyzdvihovat. A také proto je na plzeňském souboru vidět, že je zvyklý „táhnout za jeden provaz“. Jednotliví tanečníci jsou až překvapivě vyrovnaní svými fyzickými dispozicemi, skutečně precizní je rytmizování sboru. Pochvalu zaslouží i orchestr s dirigentem Jiřím Petrdlíkem, ke scéně a kostýmům netřeba krom jména Josef Jelínek nic dalšího dodávat.
Jediné povzdechnutí při závěrečné oponě proto patřilo vzpomínce na ne tak dávno plánované uvedení Coppélie v Praze, po dvou letech intenzivních příprav nakonec ale zrušeného. Také z důvodů finančních.Léo Delibes:
Coppélia
Libreto Charles Nuitter a Arthur Saint – Léon
Úprava libreta: Jiří Pokorný
Soubor baletu Divadla J.K.Tyla v Plzni
Žáci Baletní školy Divadla J.K.Tyla v Plzni a Taneční konzervatoře hl.m.Prahy
Orchestr opery Divadla J.K.Tyla v Plzni (sólo na housle Martin Kos)
Premiéra 13. 10. 2007 Velké divadlo Plzeň
(psáno z reprízy 6.1.2011, uvedené v pražském Národním divadle)
Coppélius -Jiří Žalud
Svanilda – Jarmila Dycková
Franz – Martin Šinták
Švec – Richard Ševčík
Hostinský – Petr Brettschneider
Coppélia – Nikola Pažoutová
Rytíř – Petr Laštovka
Španělka – Hana Čakarmišová
Číňanka – Misaki Mochizuki