„Já a opera? Zbláznili jste se?“ prohlásil kdysi na střední škole mladý Lawrence, když se jej ptali, zda by se svým hlasem nechtěl tento žánr zkusit. A dodnes tvrdí, že hledání dokonalosti je trvalý proces, kdy cíle nelze dosáhnout. Přesto tento sympatický tenorista v Ostravě představil výkon, který si označení „dokonalý“ spolehlivě zaslouží.
Zcela zaplněný sál Domu kultury města Ostravy zažil hned v úvodu koncertu příjemné překvapení. Rozezněly se totiž tóny kytary a Lawrence Brownlee se objevil mezi diváky v canzoně hraběte Se il mio nome saper voi bramate z Lazebníka sevillského. Za dynamicky jemného doprovodu akordických rozkladů kytary se rozezněl jeho tenor v mužné síle, plný překrásného hlasového zabarvení a úchvatného vibrata. Posléze se připojil orchestr a Brownlee dokráčel až na pódium, kde canzonu přesvědčivě dozpíval. Následovala předehra k opeře Lazebník sevillský, v níž se v perfektní instrumentální kondici představily jednotlivé dechové nástroje (lesní roh, hoboj, příčná flétna). Dirigentovo pojetí bylo tempově adekvátní, dynamicky i stavebně dobře rozvržené: energické smyčce v kontrastním mollovém tématu zahrály rytmicky báječně sehraně a s patřičným dramatickým vzruchem.
Brownlee se napodruhé ujal technicky ďábelské árie Cessa di piú resistere z téže opery, v níž ukázal nádherně jistá legata a brilantně spolehlivé hlasové výšky. Pověstné kaskády virtuózních tónů, jak sám Brownlee nazval Rossiniho árie, zazpíval s neuvěřitelnou lehkou hravostí, která brala dech. Bravurně si poradil se všemi koloraturami a propůjčil svému pěveckému výrazu dokonale uměřenou citovost, která nevyčnívala, ani nescházela. Brownlee exceloval také v árii Dona Ramira Si, ritrovarla io giuro z Rossiniho opery Popelka, kterou dynamicky odstínil v sugestivních pianissimech. Dramatickým výrazem a precizní artikulací oplývala také následující kavatina Languir per una bella z Rossiniho Italky v Alžíru. V sólově výraznějším partu doprovodil tenoristu báječným způsobem lesní roh, Brownlee opět naprosto ohromil celý sál minuciózně vystavěnými frázemi, přesvědčivými koloraturami a intonační svrchovaností v extrémních pěveckých výškách. Překvapením bylo provedení předehry k Rossiniho opeře Vilém Tell, která v programu nebyla uvedena. Také té se Janáčkova filharmonie s dirigentem Jiřím Rožněm ujala naprosto spolehlivě.
Večer pokračoval kavatinou Gualtiera Nel furor delle tempeste z opery Vincenza Belliniho Pirát, v níž je žádoucí ocenit nádherně klouzavá legata a intonační suverenitu nejvyšších tónů tenorového rozsahu. Filharmonie ukázkově provedla také následující předehru k opeře Don Pasquale Gaetana Donizettiho, v níž exceloval koncertní mistr violoncell. S jakou procítěností a něhou si Brownlee vychutnal árii Ernesta Povero Ernesto! z téže opery! Árii znamenitě přednesl také sólo trumpetista Janáčkovy filharmonie, v závěru Brownlee ukázal, jak se zpívá vysoké dé. Naprosto famózním způsobem. Smutkem a palčivými slzami byla prokvetlá překrásná romance Nemorina Una furtiva lagrima z Nápoje lásky. Kolik senzitivity a rozechvělého citu dokázal Brownlee svému zpěvu dát! Ta vzácná uměřenost celé výstavby všech frází, nikde nebyl dynamicky či výrazově za hranou; umírněnost a logický zřetel k intenci a struktuře partu patří u tohoto tenoristy k největším devízám. Závěrečný držený tón ef a následující chromatické klesající legato k hes byly perfektní. Sympatický pěvec se s Ostravou rozloučil cavatinou Tonia Ah! mes amis, quel jour de fête! z Donizzetiho opery Dcera pluku. Nejkrkolomnější pasáž – oktávový skok z c1 na dvoučárkované cé – zazpíval Brownlee s grandiózním nadhledem a suverenitou. Diváci během večera několikrát zaplavili umělce bouřlivými ovacemi vestoje a muselo se přidávat. Poslední dvě operní čísla byla opakována, než mohl tento velký umělec konečně vydechnout.
Vystoupení Lawrence Brownleeho na Janáčkově máji v Ostravě bylo vedle klavírního recitálu Lukáše Vondráčka dosavadní korunou letošního festivalu a v případě amerického tenoristy si dovolím tvrdit, že jedním z nejlepších ostravských pěveckých recitálů posledních pěti let. Nutno vyzdvihnout také skvělou připravenost Janáčkovy filharmonie, která pod vedením mladého dirigenta Rožně podala jeden z nejlepších výkonů.
Tak osobnostně vyzrálý, duchaplný a po všech interpretačních stránkách přesvědčivý pěvecký talent se urodí velmi vzácně. Brownlee se prezentuje jako velmi skromný člověk, věnuje se také soudobé hudbě a pamatuje na slova svého otce, která jej provázejí jako moudrá rada celou jeho bohatou a zřejmě ještě dlouhou kariérou: „Co můžeš změnit, změň, lépe zpívej, víc si věř a zlepšuj práci s publikem. Na to, že jsi malého vzrůstu a tmavé barvy pleti, zapomeň. Protože s tím nic nenaděláš.“ Mr. Lawrence Brownlee si otcova slova evidentně vzal k srdci a celý svět včetně včerejšího ostravského publika mu vzdává zasloužený hold.
Hodnocení autora recenze: 100%
Janáčkův máj 2017
Pěvecký galakoncert – Krása bel canta
Dirigent: Jiří Rožeň
Lawrence Brownlee (tenor)
Janáčkova filharmonie Ostrava
30. května 2017 Dům kultury města Ostravy
program:
Gioachino Rossini:
– Lazebník sevillský – árie Se il mio nome, árie Cessa di pui resistere, předehra k opeře
– Popelka – árie Si, ritrovaria io giuro
– Vilém Tell – předehra k opeře
– Italka v Alžíru – árie Languir per una bella
Vincenzo Bellini:
– Piráti – árie Nel furor delle tempeste
Gaetano Donizetti:
– Don Pasquale – předehra k opeře, árie Povero Ernesto
– Nápoj lásky – árie Una furtiva lagrima
– Dcera pluku – árie Ah, mes amis
