Úspěch operní komedie z roku 1816 tkví nejen v chytlavých melodiích, ale také ve skvělé Beaumarchaisově předloze, v níž poprvé představil důvtipného sluhu Figara a jeho pána, hraběte Almavivu. Na rozdíl od Mozartovy neméně slavné Figarovy svatby, kde se obě postavy dostávají do vzájemného konfliktu, zde stojí bok po boku, aby pro hraběte dosáhly vytčeného cíle – krásné Rosiny.
Gioachino Rossini platí už přes dvě stě let za jednoho z nejslavnějších operních skladatelů a je možné, že by tomu tak bylo, i kdyby napsal právě jen Lazebníka sevillského. S jeho vznikem a premiérou jsou spojeny snad všechny možné legendární peripetie, které provázejí nemálo činoherních a operních kusů. Opera musela být napsána rychle, nastudována ještě rychleji, zhudebněna byla již několikrát použitá předloha, premiéru postihl neúspěch a skandál a tak dále. Viděno zpětně a se znalostí osudů jiných děl, jsou to zřejmě nejlepší předpoklady pro následný úspěch. Už čtyři roky po premiéře v římském Teatro Argentino v roce 1816 uvedlo Lazebníka v německém překladu pražské Stavovské divadlo. O premiéru v češtině se tamtéž zasloužil v roce 1825 autor mimo jiné nápěvu české hymny, skladatel a dirigent František Škroup. Na repertoár Prozatímního divadla se dílo dostalo hned v jeho první sezoně a odtud pak přešlo i na jeviště Národního divadla, kde byl až dosud uvedeno ve více než deseti inscenacích.
Nejnovějšího provedení Lazebníka sevillského se ujala renomovaná operní režisérka Magdalena Švecová, která v minulosti pro Národní divadlo nastudovala jednu z nejdéle hraných inscenací Prodané nevěsty (2008). V roce 2018 zde rovněž inscenovala Mozartovu Figarovu svatbu, která byla vřele přijata také na japonském turné v roce 2019.
„Lazebník sevillský je pro mě dílo plné italského slunce. Je to commedia dell’arte ve velmi typické a čisté podobě. Příběh je velmi průzračný a umožňuje spojení Rossiniho živelnosti s rozehráním konkrétních postav, vztahů a situací,“ říká Švecová a dále přibližuje svou režijní koncepci: „Během celého děje se snažíme být hodně hraví a prostor udržet co nejčistší, aby dával vyniknout kostýmu, herci a situaci. Španělský nádech jsme zachovali v barvě i vzoru a přidali jsme několik jemných detailů, například kaktusy, jimiž se obklopuje Bartolo. Přestože koncepce je víceméně klasická, nacházíme zde i soudobé prvky a motivy, kterým by měl porozumět současný divák.“
Roli hraběte Almavivy nastudovali renomovaný Martin Šrejma a Petr Nekoranec, který je jednou z nejvýraznějších osobností nastupující pěvecké generace v České republice a od této sezony také novou posilou Opery Národního divadla. Krásnou Rosinu, která se stane objektem touhy mladého hraběte, ztvární islandská mezzopranistka Arnheiður Eiríksdóttir v alternaci s Michaelou Zajmi.
V hlavní roli sluhy Figara se divákům představí operní hvězda světového formátu Adam Plachetka, který naznačil, komu by tento divácky oblíbený operní kus doporučil: „Lazebník sevillský je jeden z pilířů repertoáru na celém světě. Doporučit bych ho mohl vlastně každému: pro mladé by měl být zábavný a ne příliš dlouhý, fandové zase mohou ocenit virtuózní pasáže, hudební zpracování a inscenaci.“ V rolimazaného sluhy uvidíte i Pavola Kubáně nebo Svatopluka Sema. Role Bartola, jehož pichlavou vášní jsou v nové inscenaci kaktusy, byla svěřena Jiřímu Sulženkovi a Miloši Horákovi.
Kostýmy pro novou inscenaci navrhla výtvarnice Kateřina Štefková, autorem scény je David Janošek. Hudebního nastudování Lazebníka sevillského se ujal hudební ředitel Opery Národního divadla Jaroslav Kyzlink, známý nejen svižnými tempy, ale také citem pro jevištní dění. Rossiniho operu uvidíte premiérově ve čtvrtek 7. a v neděli 10. října od 19:00 v historické budově Národního divadla.
