Le comte Ory z Met: I tentokrát Rossini zvítězil
Ačkoli Francie Rossiniho milovala a nejedné z jeho oper už před tím nadšeně aplaudovala, Le comte Ory byl první partiturou, kterou skladatel napsal poté, co v polovině dvacátých let 19.století opustil Itálii a po krátké londýnské epizodě zakotvil v Paříži, kde byl královským dvorem doslova hýčkán. Premiéru zde Ory měl v srpnu 1828, kdy znovu potvrdil skladatelovu výjimečnost a řemeslnou zručnost. Přitom podobně jako v nejedné ze svých předchozích oper i tady Rossini „vykradl“ sám sebe, využitím hudebních čísel ze svých předchozích děl. Hrabě Ory se tak stal blízkým příbuzným o tři roky starší Cesty do Remeše. Že zdaleka ne vždy to při vší úctě k Rossiniho mistrovství vyjde napodruhé stejně skvěle, dokládá Raimbaudovo „Dans ce lieu solitaire“ z 2.dějství Oryho, které je jen slabým odvarem téhož čísla v Cestě do Remeše – výrazově mnohem šťavnatější Profondovy „árie národů“, kterou proslavil především Ruggero Raimondi. Ale to skutečně jen naokraj. Zdařilé, poněkud frivolní libreto k Hraběti Orymu napsal zkušený Eugen Scribe; řada humorných situací nakonec vyvrcholí v postelové scéně ve třech.
Metropolitní opeře rozhodně slouží ke cti, že po Armidě přišla s dalším rossiniovským titulem; Hraběte Oryho tu přitom uvedli poprvé. Především pravidelní návštěvníci festivalu ve skladatelově rodném Pesaru přitom mohou potvrdit, co doslova pokladů se mezi Rossiniho bezmála čtyřmi desítkami často jen málokdy hraných oper nachází. Za zmínku v této souvislosti možná stojí i to, že právě Hraběte Oryho chystalo v roce 1990 pražské Národní divadlo. Prakticky jen pár týdnů před plánovanou premiérou však titulní nelehkou roli její představitel, jeden z tehdejších českých tenoristů vrátil; inscenace tak nakonec musela být zrušena, včetně již prakticky vyrobené výpravy a ušitých kostýmů.
Nynější newyorské pěvecké obsazení Hraběte Oryho nemá slabých míst. Krom toho je třeba ocenit i to, jak spolu jednotlivé hlasy – tak jak se v ději potkávají – bez výjimky skvěle ladí. Juan Diego Flórez má Hraběte Oryho dokonale zažitého, však ho také zpívá už od konce devadesátých let – možná i proto tady působil oproti některým jiným inscenacím po herecké stránce naprosto přirozeně. Především ale k jeho pěveckému mistrovství není co dodat, Flórez prostě v současné době nemá především v rossiniovských rolích vážnější konkurenci. Obdiv k Flórezově profesionalitě tentokrát znásobil i fakt, že se mu jen pár okamžiků před začátkem představení narodil syn.
Zbytečné by bylo rozpitvávat výkony i dalších představitelů, kteří si uznání v celosvětovém měřítku už nejednou vydobyli – Diany Damrau coby Hraběnky a Joyce DiDonato jako Isoliera, výtečných jak pěvecky, tak i herecky. Jen slova chvály lze říct i o ostatních – od Susanne Resmark až po Stéphana Degouta. Hudební nastudování Maurizia Beniniho bylo perfektní, prakticky vše šlapalo jak dobře namazaný hodinový strojek – byť chvílemi jsem se nemohl ubránit dojmu, že orchestru by slušelo přece jen o kapku víc oné rossiniovské vylehčenosti.
Tak trochu rozpaky si člověk odnášel z kina snad jen z režie Barletta Shera, kterému se třeba Rossiniho Lazebník povedl před pár lety v Met určitě ještě o poznání líp. Podobný rukopis jakoby použil i tentokrát, hravost navíc zdůraznil využitím již mnohokrát osvědčeného principu divadla na divadle. Jistě, němá postava „inspicienta“ přinášela nejeden humorný okamžik, jako třeba při postelové scéně; na jiných místech ovšem působila tak trochu toporně. Je ovšem třeba také zdůraznit, že libreto Hraběte Oryho je v mnoha ohledech naivní, a že se případným aktualizacím přímo vzpírá. Zkrátka a dobře – i tentokrát zvítězil Rossini.
Gioacchino Rossini:
Le comte Ory
Dirigent: Maurizio Benini
Režie: Bartlett Sher
Scéna: Michael Yeargan
Kostýmy: Catherine Zuber
Světla: Brian MacDevit
The Metropolitan Opera Orchestra and Chorus
Premiéra 24.března 2011 Met New York
Met in HD live 10.4.2011
Count Ory – Juan Diego Flórez
Countess Adèle – Diana Damrau
Isolier – Joyce DiDonato
Raimbaud – Stéphane Degout
Tutor – Michele Pertusi
Alice – Monica Yunus
Ragonde – Susanne Resmark
Courtier – Tony Stevenson
Courtier – Tyler Simpson
Prompter – Rob Besserer
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
Tentokrát trefa do černého. Pro kinodiváka vhodné. Byl jsem v Hradci a publikum se chechtalo až se za břichio popadalo.
Damrau potvrzuje, že je elitní koloraturní sopranistka, Flórez pořád na vrcholu formy. Dobré to bylo.
Darau by stálo za to slyšet i třeba vlazebníku nebo v některých Donizettiho věcech
Skvostně a čistě drží tón – málokterá z kolegyň se jí vyrovná čistotou tónu.
Souhlas, Lazebník byl povedenější. Zpěváci nezklamali, hlavní trio stálo za to.
Docela by mě zajímalo jak bylo Damrau v té obrovské stodole slyšet. K.
Pro Petra omluva a poděkování za opravu.
Konkurenci dnes nemá ani Diana Damrau, o znělosti jejího hlasu ani náhodou nepochybujte!
no já tam nebyla, ale Damrau aspoň z kina vypadala, že zní hodně zvučně :), moc se mi líbila, a samozřejmě úplně nejvíc JDF, ten dokonce říkal, že se na to představení kvůli rodinné události
ani nevyspal.
Hanka
Rozpaky z režie? TO si děláte legraci? Nebo se prostě sluší nejakou blechu najít a protože na zpěvácích ji fakt najít nelze….
Já si odnáším rozpaky z mnoha domácích představení. A to nejen z režie.
Z tohoto představení jsem si odnesla vše. Jen ne rozpaky.
Předchozí: vy chodíte na domácí představení do kina? Oni je někde v kině dávají?
Kdy už konečně místní "znalci" přestanou porovnávat hrušky s jabkama :-). Byla jste v kině a představení z domácích scén v kině zatím nepromítají :-), takže s čím porovnáváte? Byla jste na pro filmový přenos režírované projekci, která má s vnímáním v sále jak co do obrazového, tak co do zvukového ztvárnění jen pramálo společného. Z hlediště byste viděla jen velmi málo – žádné detaily, ještě tak možná z prvních tří řad, ale pak už nic, žádné švenkrování kamery, akční prostřihy, detailní záběry na grimasy v obličeji
Viděl jsem premiéru a v té obrovské stodole bohužel divadlo na divadle vypadalo jako když hrajete pimprlové divadýlko, co byly po stranách ty portály se svíčkami jsem se dozvěděl až při přenosu (a to jsem seděl ve 20 řadě). Při představení jsem viděl jenom jakési sloupky, stejně tak ta světýlka ohraničující vsazené jeviště – v divadle vypadala jako nějaké zahradní sloupky z Bauhausu
Do obličeje Flórezovi nedohlédnout, takže zdaleka to nebylo tak akční a vtipné, jako v kině.Bohužel se v Metropolitní díky obrovitému jevišti takovéto věci jen obtížně režírují.
Ale přátelé v kině vidíte opravdu něco jiného, než v divadle. A to se týká i Damrau, která má krásný zvonivý hlas a při zvukové mixáži na tom trochu ztrácela.
Radek Zimola
pro anonym 10. dubna 2011 14:07:
I já ji považuju za nejlepší CS současnosti. Skvěle drží tón, absolutně čistě.
JJ
Lazebník od stejného rejži stojí za to, je fakt dobrý. Myslím, že ho budou dávat znovu ze záznamu, všem doporučuju. Damrau v něm zářila.
Oooo jééé.. tak Vy jste byl na premiéře!
No tak to jste tady opravdu jediný znalec. 
a už vůbec dobrého zpěváka.
To já jsem proti Vám úplný looser, který nepozná dobrou režii
Standing ovation byly zřejmně nějaký omyl. Ale to Vy přece musíte vědět nejlépe.
My ostatní chudáci, kteří nemáme možnost jezdit přímo do MET se musíme spokojt s kinem a nikdo z nás nepozná rozdíl mezi přenosem a divadlem na živo.
To byly vážně od Vás trapné pozámky. Pěkný den a napište taky nějakou kritiku, obyčejný, hloupý člověk si ji jistě rád přečte.
V přenosu Lazebníka do kin nebyla Damrau, ale DiDonato.
cotak si kupit, alebo pozicat dalekohlad. ked v tej velkej stodole vsetko tak zanikne. alebo by mali po stranach javiska premietat zvacsene obrazky:)
Pro Dan z Hradce Králové, včera jste se chechtali nejenom tam. Celý Světozor se také řehnil:-))))) Barbora
Leonora3;
Myslim, ze pan Zimola ma pravdu. Kritiku na to, ze Met pri novych reziach viac mysli na to, ako bude dana inscenacia vypadat v prenose HDLive nez na to, ze ako vypada v samotnej Met, som citala uz i v NY Times!
Myslim, ze prenosom je prisposobene i velmi civilne licenie. Pamatam si z knihy J.Volpeho, ako pisal o drobnej Tereze Stratas (v Met legendarna Marenka v Predanke, Nedde a mnoho dalsich velkych roli). Volpe napisal, ze zablesk v jej ociach ako Neddy zachytili i divaci na family circle. I ked Diana Damrau je po porode (a ako som niekde citala, stale koji) stale krasna, ale momentalne dost fortielna zena (v porovnani s Gildou z Drazdan), neviem,neviem – ako celkovo vyznelo rafinovane herecke vedenie postav na family circle. Je to ten najvyssi balkon, sedela som tam len raz, nastastie len na druhom dejstve Vojny a mier. Boli tam monumentalne sceny (pripadalo mi to jak Bondarcukova adaptacia Tolsteho len nazivo) a tak to tak nevadilo.
Ale ako moze vypadat Le comte Ory z tohto balkonu, to si moc neviem predstavit (podobne ako minimalisticky Hamlet z minuleho roku).
Ale mozno na zaciatku by mala byt otazka, jestli Rossini je vhodny autor na to, aby sa hral v takom priestore ako je Met.
Leonoro 3,
když, jak tvrdíte, čtete NY Timesy, tak jste si mohla všimnout článku ředitele Met Petera Gelba 25.3., v němž vyvrací tvrzení, že představení jsou přizpůsobovana HD požadavkům. Článek vyšel v českém překladu v internetové sekci Divadelních novin.
Také mě režie moc nenadchla. Když už divadlo na divadle, tak důsledně – mohla z toho být ještě daleko větší sranda. Takto to bylo jen polovičaté, režisér z toho dokázal něco navíc vytěžit jen v postelové scéně.
Přenosem opery Hrabě Ory Met opět potvrdila, že v oblasti kinopřenosů nemá příliš konkurenci.
Myslím, že v divadle to zase až taková sranda nebyla. Vidět jen malé postavičky, bez výrazu v obličeji, myslím, že bychom tak nadšeni nebyli :-((
Florezovy převleky a samozřejmě celý výkon byly ohromné, to se musí uznat. Čím si nejsem vůbec jista, zda zvukař nepoškodil Dianu Damrau. Dvakrát jsem ji slyšela naživo, ale včera měl její hlas jakoby trochu jinou barvu. Píše o tom ostatně i jeden z předchozích komentářů. JF
Je naivnní se domnívat, že přenosem se výrazně nenarušuje hudební stránka. Živě opera či koncert jsou velmi jiné zážitky. Totéž platí ovšem o CD. Každý zvukař a každá společnost má velmi jiné představy o zpracování. Ale i v sále záleží na tom, kde sedíte, a každý sál má jinou akustiku.
Zvuk ve Světozoru v Praze je skoro pokaždé přehlušený. To to nikdo neslyší???
Samozrejme, k nejvyraznejsimu skresleni dochazi az v prijimaci aparature. Kvality jsou dramaticky ruzne, a operatori take.
Tuhle operu tak moci slyšet u nás, to by bylo super! Je ale fakt, že by se museli pozvat hosti:-(( Taky bych to ale raděj slyšela v divadle, ten zvuk v kině fakt není ono – raděj osobně obětuju koukání pěvcům do tváří za živý zvuk. E.
Hlavne obsazeni bylo zazitkem!
Anonyme 11/4 2:28
Dakujem za upozornenie na clanok Petra Gelba i na upozornenie inter. sekcie Divadelnich novin. Ale uz pri citani vasho kratkeho komentara o reakcii Petra Gelba ma napadlo slovenske prislovie "trafena hus zagagala".
P.Gelb totiz reagoval na recenziu
o Lucii z Lamermooru, ktory som mala na mysli i ja a ktory vysiel v NY Times 25.2. Ano, autor Zachary Woolfe pise, ze tak sa zda, ze so vzrastajucim poctom simultannych prenosov su sucasne produkcie viac zamerane na kameru nez na obecenstvo. Netreba pokracovat, ved koho to zaujima, moze si to najst i v preklade int. verzie Div.novin. Original textu sa mi zdal este ostrejsi, ako preklad. ("Jej [Luciine] drobne nervozne zachvevy v tvari, pohyby oci, mimika okolo ust hraju v detailnych zaberoch kamery, ale miznu v opernom dome, spolu s nasim zaujmom .")
Nie je to prvy krat, co som toto z USA pocula a nakoniec to, ze Gelb to vyvracia v tak dlhom clanku, existenciu tychto nazorov len potvrdzuje. Nedivim sa tomu, ze na to takto zareagoval, co ineho ma ako General Manager robit?
BTW: nikde som netvrdila, ze citam Timesy, zato citam Opera Reviews z NY Times,aj to len tych produkcii, ktore ma zaujimaju.
Myslím, že ti co pozitivně hodnotili režii Oryho, se nechali strhnout situační komikou i pěveckými výkony. Ve skutečnosti byla režie nemastná neslaná, kdyby se drželi konceptu divadla na divadle, dalo se z toho vytěžit o hodně víc. MS
Leonoro 3,
pro ty, kdo mají přiležitost se dívat na Met produkce jen v kině, je to spíše výhoda, či ne?
pro E: I já, ale tentokrát to snesitelné bylo. Narozdíl od jiných přenosů, kdyz to je kolikrát na zavření očí
Je to komornější kousek a tak by tomu slušel třeba Stavák 
Pozvat Damrau, Flóreze…
Nedostižné sny
já vím 
Florez je sen, ale Diana Damrau – nikdy neříkat nikdy se říká