Díla Josepha Jongena a Jeana Langlaise působila velmi moderně a práce se zvukem se hudbě přizpůsobila. Jongenův Hymne začal jemným zvukem varhan, poté se přidal klavír, rovněž v pianu, a přednesl mírnou, klidnou melodii. V průběhu skladby se klavírní part proměnil na technicky náročný doprovod s akordickými rozklady, kde se projevila virtuosita klavíristy Érica Le Sage. Varhany tvořily místy disonance, které vnášely do hudby určitý neklid. Uklidnění nastalo až v úplném konci skladby, kdy varhany v pianissimu držely vydržované prodlevy tóny a klavír vyhrával stupnicové pasáže ve stejné dynamice jako varhany. Klavírní zvuk byl jasnější a údernější než tomu bylo na předchozích koncertech konaných v Rudolfinu.
Naproti tomu byl Diptyque od Jeana Langlaise mnohem živější, opět se jednalo spíše o intelektuálnější hudbu pro hudebně více zainteresované posluchače než pro běžné publikum. Hravý začátek anticipoval následující obtížné technické klavírní pasáže, které byly provedeny opět s velkým nadhledem a grácií. Klavír více využíval i krajní oktávy svého rozsahu, zejména vysoké polohy. Někdy vedl klavír s varhanami dialog a poté stupnicové pasáže přešly do varhanního partu.
Větší práce s barvami zvuku nastala v dílech Césara Francka a Gabriela Faurého, které působily díky tonálnímu zakotvení jako posluchačské odlehčení. Krásná varhanní melodie se linula sálem, klavírní part vystihl lyrické pasáže, a i dynamika byla mnohem výraznější hlavně subita piana. V další větě se plně rozvinul zvuk a témbry varhan, které se průběžně propojily se zvukem klavíru. Faurého Nokturno pokračovalo ve zvukomalbě, jednalo se pouze o klavírní sólo, které bylo příjemnou změnou a zasněním se. Rozložené akordy v hudbě evokovaly stříbřité paprsky měsíce, a panovala zde mnohem větší lehkost hraní než v předchozích dílech. Známá skladba Čarodějův učeň Paula Dukase opět vytrhla diváky z příjemného přemítání a v sále se rozprostřela temnější atmosféra, vynořily se staccatové pasáže a opakující se motiv, kde se projevila skvělá souhra obou nástrojů při hře unisono.
Druhé polovině koncertu kralovaly dvě díla – Sborový sen pro varhany a klavír od Thierryho Escaicha a skvělé aranžmá Gershwinovy Rapsodie v modrém. Na počátku Escaichova snu se jakoby zdáli ozývala ozvěna, kterou vytvořil klavír atypickou barvou zvuku. Připojil se varhanní doprovod a klavírní melodie začala být urputnější a naléhavější, postupně se přelila do varhanního partu. Atmosféra mírné hudby společně s její harmonií se měnila, nakonec vzešla z této kombinace a užití vyšších rejstříků varhan hudba, jež navodila dojem nadzemských sfér a civilizace. Následovaly rychlé sestupné a vzestupné sekvence, jak v klavíru, tak i ve varhanech. Ke konci se nálada opět uvolnila a poslední varhanní tón zazněl v pianissimu s pocitem vibrata.
Aranžmá Gershwinovy Rapsodie v modrém bylo hravé, působilo vzdušně a hlavní téma si předával klavír s varhanami, což bylo zvláštní s ohledem na jazzovou rytmiku u takového typu nástroje jako jsou varhany. Nicméně varhanní technika Oliviera Latryho byla stejně hbitá jako klavírní a majestátní zvuk tohoto grandiózního nástroje umocňoval slavnostní charakter skladby. Po velkém potlesku publika přidali francouzští hudebníci milý přídavek a publikum se rozešlo do zasněžených uliček Staré Prahy.
Symfonický Orchestr Hl. M. Prahy FOK – Mistři kláves
17. prosince 2022, 19:30 hodin
Rudolfinum – Dvořákova síň, Praha
Program:
Joseph Jongen: Hymne op. 76 pro harmonium, piano (aranžmá pro varhany a klavír)
Jean Langlais: Diptyque op. 179 pro varhany a klavír (výběr)
César Franck: Preludium, fuga a variace b moll op. 18
Gabriel Fauré: Nokturno č. 6 Des dur op. 63
Paul Dukas: Čarodějův učeň (aranžmá pro varhany a klavír)
Maurice Ravel: Koncert G dur pro klavír (aranžmá pro varhany a klavír, výběr)
Johann Sebastian Bach: Aus tiefer not, schrei’ich zu dir BWV 686
Thierry Escaich: Choral’s dream pro varhany a klavír
George Gershwin: Rapsodie v modrém (aranžmá pro varhany a klavír)
Účinkující:
Éric Le Sage – klavír
Olivier Latry – varhany
