V rámci Velikonočního festivalu Praha 2010 zazněla v kostele sv. Šimona a Judy Missa Paschalis à 5 od Heinricha Isaaca. Zároveň se jednalo o poslední koncert cyklu Stará hudba Koncertního jednatelství FOK. Program na novou sezónu Symfonického orchestru hlavního města Praha FOK i Koncertního jednatelství bude představen ve stejném kostele na tiskové konferenci 20. dubna v 11 hodin, konference je přístupná veřejnosti.
Císař Maxmilián, na jehož dvoř Heinrich Isaac tvořil – autorem portrétu je Albrecht Dürer
O rané fázi života Heinricha Isaaca (okolo 1450 – 1517) nemáme mnoho informací, zcela jistá není ani podoba jeho jména. Pocházel z Flander, okolo roku 1480 však působil ve Florencii jako varhaník. Do Florencie se po kratších či delších přestávkách vracel celý život. Zde si jeho umění povšimli u dvora, Lorenzo I. Medicejský jej zaměstnal jako varhaníka a učitele hudby. Po svržení Medicejských a nástupu Savonaroly k moci Isaac odešel do Vídně k habsburskému dvoru, v roce 1497 byl ustanoven dvorním skladatelem císaře Maximiliána I. Císařský dvůr ještě zachovával středověký „putovní“ způsob života, a tak se s Isaakem setkáváme nejen v Innsbrucku (zde císař pobýval nejčastěji), ale také v Augsburku, Norimberku, Welsu či Kostnici. Koncem roku 1511 se jako vážený a ceněný hudebník vrátil do Florencie, zajištěn z penzí, které mu vypláceli Medicejstí i Maxmilián.
Heinrich Isaac patří k nejvýznamnějším skladatelům franko-vlámské školy. Rozsah jeho díla je obrovský. Pro kostnickou kapitulu zhudebnil sbírku sta mešních proprií, dále jeho dílo zahrnuje mnoho desítek mší (zachovalo se jich téměř čtyřicet), motet i skladeb světských (písně). Díky svému pobytu u habsburského dvora významně ovlivnil hudbu ve středoevropském prostoru.
Weser-Renaissance Bremen v rozšířeném obsazení
Soubor Weser-Renaissance Bremen se specializuje na provádění renesanční a raně barokní hudby, pro německé hudební vydavatelství CPO realizovali úctyhodnou řadu nahrávek. Umělecký vedoucí souboru Manfred Cordes působí též jako pedagog, v současné době je dokonce rektorem na Hochschule für Künste Bremen.
Poslech Isaacovy velikonoční mše byl silným zážitkem. Asi sedmdesát minut vzácně disciplinované publikum se zatajeným dechem naslouchalo předivu jednotlivých hlasů a žaslo nad výkony i výdrží zpěváků. Báječně sezpívaní tenoři někdy zpívali jako jeden člověk, nad tím vším téměř andělský diskant. Příjemný bas také nesmím vynechat. Vokalisty (výborně!) doprovázel soubor čtyř pozounů a cinku. Tato nástrojová kombinace spolu se zpěvem vytváří důstojnou, majestátnou atmosféru. Na všech účinkujících byla vidět hluboká soustředěnost a tu se jim podařilo přenést i na obecenstvo, což u podobných skladeb není lehké. Podobné večery doporučuji jako léčbu po dlouhém dni, kdy vás obtěžuje rachot aut, zvonící a pípající mobily a další zvuky a hluky všedního dne.
Manfred Cortes
Weser-Renaissance Bremen
Manfred Cordes – umělecký vedoucí
Franz Vitzthum – diskant
Bernd Oliver Fröhlich – tenor
Jan van Elsacker – tenor
Harry van Berne – tenor
Joel Frederiksen – bas
Frithjof Smith – cink
Christina Hess, Cas Gevers, Adam Woolf, Henning Plumeyer – pozoun
Kostel sv. Šimona a Judy, 13. dubna 2010
program:
Heinrich Isaac: Missa Paschalis à 5