Pozitivní obraz České filharmonie se dále prokresluje a upevňuje. Úterní odpoledne věnovala Pražanům a navazující večer jim a v přímém přenosu i televizním divákům. Open air koncert na závěr sezony, který přímo na Hradě nakonec sledovalo na pět tisíc lidí, se umělecky vydařil. A vyšel i co do počasí.
Na pódiu na Hradčanském náměstí hrál pod dohledem a v režii filharmonie a pod taktovkou Ladislava Ciglera nejprve orchestr složený až na několik jejích členů převážně z nejlepších žáků základních uměleckých škol, a to z Brna, Jihlavy, Liberce a Ústí nad Orlicí. Předehru k Hubičce, dva ze Slovanských tanců, polku z Prodané nevěsty…
Tuto koncertní část, sledovanou ve velkém počtu také rodinnými příslušníky, provázelo jasné a pochopitelné nadšení a na pódiu velké soustředění vedoucí k velmi zdařilému výsledku. Když vpodvečer skončilo jejich poslední vystoupení, podle všeho asi už nejusazenější a nejlepší ze tří opakovaných, oblehli mladí muzikanti v zákulisí ještě bezmála na půlhodinu Jiřího Bělohlávka, který je předtím také chvíli dirigoval – v jedné části Novosvětské symfonie. Byl to pro ně jistě obrovsky motivující zážitek. Jeho autogramy si odnášeli na visačkách nebo na notách; ale opravdu nekonvenční byl mladý činelista: pana šéfdirigenta si nechal černým fixem podepsat na vnitřní stranu jednoho ze svých dvou mosazných talířů.
Večer po osmé hodině pak kompletní filharmonici vedení Jiřím Bělohlávkem vystoupili postupně se čtyřmi mladými sólisty, kteří v listopadu 2013 nejlépe uspěli mezi více než stovkou účastníků konkurzu Zahraj si s Českou filharmonií. Celý červnový projekt byl dalším logickým krokem v aktivitách instituce, majících za cíl zpřístupňovat novým, době odpovídajícím způsobem klasickou hudbu, podporovat mladé hudebníky, oslovovat, získávat a zajišťovat si budoucí publikum… A samozřejmě rozdávat takovou krásu a radost, jaká je k nalezení jen v opravdovém hudebním umění.
Program svou koncepcí navázal na vše to netradiční, co se s velkým ohlasem vedle abonentních koncertů dělo v Rudolfinu v uplynulých měsících a co se bude uskutečňovat i v další sezoně. A byl to i večer samozřejmě program spíše populární a lehčí: Dvořákův výbušně efektní Karneval, Skočná z Prodané nevěsty, patnáctý Slovanský tanec… Druhou a třetí větu Weberova 1. klarinetového koncertu hrála suverénně a navíc pěkným tónem Anna Paulová, třetí a čtvrtou větu z Koncertu pro marimbu a orchestr od Neye Rosaura naprosto virtuózním způsobem předvedl Ladislav Bilan, druhou a třetí větu z Hummelova Fagotového koncertu moc pěkně hrála Michaela Špačková a Concertino da camera od Jacquese Iberta efektně vystřihl saxofonista Lukáš Kolek. Škoda, že moderátor Jan Budař ke svému rozvernému povídání neutrousil vždy alespoň jednu informativní větičku o sólistovi… I tak by jistě dokázal zůstat a zůstal bavičem – nebylo by třeba se bát, že by to z něj učinilo nudného průvodce večerem.
Před rokem takto Česká filharmonie v červnu po letech vystoupila v Praze pod otevřeným nebem. Stalo se tak na obrovském krytém pódiu na Staroměstském náměstí. To se nakonec ukázalo být problematickým místem – od roku 1990, kdy tam Rafael Kubelík v den prvních svobodných voleb dirigoval Mou vlast, se v metropoli hodně změnilo. Loňský koncert nemohl zabránit pohybu zástupů turistů, kteří nevěděli, o co jde, nechtěli poslouchat, a tím pádem rušili. Také ozvučení tam bylo striktně směrováno na nevelký segment posluchačů pod pódiem, mnozí další na stranách přišli zkrátka. Hradčanské náměstí se teď ukázalo být mnohem vhodnějším prostorem, protože je klidnější. Je možné diskutovat o tom, zda pódium stojící na mírně se svažujícím prostranství výše než auditorium bylo takto orientováno ideálně, ale snad k tomu nějaké důvody byly. Byl to typicky letní, i když nijak horký večer. Končil těsně před desátou a ještě nebyla úplně tma. Někdo seděl na připravených židlích, většina lidí stála, někdo si sedl na dlažbu. Na takovýto koncert, plně amplifikovaný, doplněný velkými obrazovkami a doprovázený hukotem nějakých agregátů, se pochopitelně nechodí za detaily a interpretačními finesami, ale za atmosférou. Zvuk v reproduktorech nijak skvělý nebyl, sóla a nižší dynamika zněly dobře, pasáže ve vyšší dynamice tutti smyčců byly však vyhroceně ostré. Patrně to jinak nejde.
Orchestr působil i hrál dobře. Nachází se v období, které budeme zpětně hodnotit jako báječné: nastala konstelace, k níž – navzdory době – patří šťastně nastavený průsečík snah a cílů shodně smýšlejícího managementu a uměleckého vedení. Znějící hudba fungovala dobře. Atmosféra v publiku s Hradem za zády, na náměstí, které končí terasou s výhledem na Prahu, byla – jak se zdálo – pozorná, pozitivní, příjemná a k hudebníkům a hudbě vstřícná. Koncert splnil účel. Zřejmě se zakládá nová tradice.+++
===
Foto ČF / Petra Hajská
