Letní operní panorama Heleny Havlíkové (128)

– Ve Znojmě s vírou, láskou a nadějí
– Letní slavnosti staré hudby – „Pupek světa“ tentokrát v pražské Troji
– Inspirace na dny příští
***

Ve Znojmě s vírou, láskou a nadějí 

Hudební festival Znojmo během července oživil už po deváté toto půvabné historické centrum jihozápadní Moravy – proslulé ovšem i vínem a nakládanými okurkami – sympatickým mixem programů, které kombinují a propojují nejen hudbu různých žánrů a podob se zapojením dětí, včetně vystoupení mladých talentů, ale i dalších oblasti. Letošní ročník Znojmo na italský způsob se zaměřil na hudbu Claudia Monteverdiho a ve svém „itineráři“ zahrnoval koncerty, věžní hudbu, průvody, happeningy, karneval, souboj hudebních stylů při dobývání dobšických sklepů, hudební dílny, filmové projekce, přednášky, výstavu, ale i sommelierské minimum nebo cyklovyjížďku za jazzem. A tradičně také koncert Pavlíny Senić s dražbou unikátních vín ve prospěch rekonstrukce banketního sálu zámku Uherčice.Významným a notně ambiciózním specifikem každého ročníku znojemského festivalu je nastudování opery nebo jiného hudebně-dramatického díla, které se vymyká běžnému repertoáru našich stálých operních divadel (Haydnův Svět na Měsíci, Purcellův Král Artuš, Myslivečkův Montezuma). Claudia Monteverdiho s jeho tři sta sedmdesátým výročím úmrtí sice tentokrát neoslavila přímo některá z jeho oper, ale „scénická koláž“ sestavená z dalšího žánru, v němž byl Monteverdi mistrem – madrigalu. Název Combattimento – víra, láska, naděje parafrázuje titul dramatického madrigalu (označovaného také jako operní scéna) Souboj Tankréda a Klorindy, který tvořil dějovou i hudební osu znojemské inscenace.

Monteverdi byl hudební novátor, v jeho madrigalech a operách se mu podařilo propojit světské texty s působivým hudebním výrazem nebývale bohatě rozšiřujícím možnosti hudebního postižení hloubek pozitivních, ale i záporných emocí a duševních stavů – ve výsledku pak jde o zážitek duchovní a povznášející. Toto vyznění skvěle podpořilo umístění produkce do barokního kostela sv. Michala. „Scénografií“ k vyvýšenému pódiu před oltářem s obrazem boje archanděla Michala s ďáblem se tak stal celý interiér kostela, který „zapojilo do hry“ nápadité svícení Arnošta Janěka, když modré, žluté nebo bílé reflektory proměnlivě nasvěcovaly jednotlivé sochy a obrazy, klenbu. Výtvarnou podobu inscenace, kterou citlivě navrhl Jaroslav Milfajt, dotvářely jednoduché bílé řízy kostýmů, doplněné typickými znaky pro postavy příběhů.Inscenaci symbolicky zahájil příchod „bojovníka lásky“, na který navazoval Prolog z Monteverdiho opery Návrat Odysseův, v němž alegorické postavy – Lidská křehkost, Čas (s obřími andělskými křídly, ale i kosou), Štěstěna (s rohem hojnosti) a Láska (s lukem a šípem) – odkazují k vymezenosti lidského údělu a nesnadné cestě křehké tápající lidské duše k bohu. Peripetie této pouti pak „ilustruje“ vypravěč – v tomto nastudování tenorista Jaroslav Březina, který nad velkou knihou života jako posel nebes s velkou výrazovou naléhavostí líčil epizodou z křížové výpravy osvobození božího hrobu, souboj křesťanského rytíře Tankréda (Martin Vacula) a muslimské dívky Klorindy (Stanislava Mihalcová) podle eposu Torquata Tassa Osvobozený Jeruzalém.Bitevní kolbiště na oštěp a meč na počátku nesmiřitelných bojovníků s obličeji zakrytými přilbicemi symbolicky vymezovala dlouhým bílým pruhem bílého plátna taneční postava (Jitka Košíková), která jím v choreografii a režii Ladislavy Košíkové ovíjela bojovníky až do vyústění s udělením svátosti Korindina křtu. Druhá část s instrumentálními skladbami Monteverdiho současníků Biagia Mariniho a Andrei Falconieriho po Monteverdiho madrigalech z 8. knihy (Líbezný ptáčku, Hořím, hořím, žárem se soužím a Dávné zpěvy o Martovi) vyústila ve zpívaném baletu Tirsi a Clori do bujaré pastýřské oslavy tance, života a lásky.

Dirigent Roman Válek se svým Czech Ensemble Baroque Orchestra dodal večeru hudební tvar obdařený jeho velkou muzikantskou energií, kterou i při třetí repríze diváci zcela zaplněného kostela odměnili bouřlivým potleskem. Uvedení Monteverdiho scénické koláže místo některé z jeho oper potvrdilo nápaditost i vysoké renomé znojemského festivalu. A navíc – Znojemští jsou velmi vlídní hostitelé a spojení festivalu s ochutnávkou produktů místních vinařů je nápad, který festivalu dává další milý rozměr.

Hodnocení autorky: 80 %
***

„Pupek světa“ tentokrát v pražské Troji

„Věčný Řím“, který je spojujícím tématem letošních Letních slavností staré hudby, byl v pondělí ozvláštněn programem El tambor del mundo, doslova Pupek (ale také buben) světa v provedení komorního španělského souboru Euskalbarrokensemble pod vedením kytaristy a loutnisty Enrika Soliníse. Jejich večer otevřel tvorbu dnes méně známých skladatelů hudebního baroka 17. a první poloviny 18. století, kteří v Římě tvořili nebo jím, coby klíčovou hudební křižovatkou Evropy, prošli. Širší kontext pak koncertu dodala díla španělských skladatelů, kteří do Itálie přinášeli podněty španělské hudby a domů si odváželi inspiraci Římem.