Liberecká Bohéma za impresionismu

Scénografie byla rozdělena masivním rámem tušeného obrazu na přední prostor před ním a na jeho proměnlivou náplň za ním. Tam diváci uviděli reprodukce obrazů pravé francouzské bohémy, impresionistů druhé poloviny devatenáctého století počínajíc Manetovou Snídaní v trávě přes Zimní slunce v Lavacourt Clauda Moneta až Renoirovým obrazům Zábava v Moulin la Galette a Váza růží.

V kombinaci se střídající se dámskou a pánskou společností oživoval zadní plán jeviště průběh děje a vnášel do příběhu impresionistickou poezii, jíž je také Pucciniho hudba plna. Připomeňme především ten přepůvabný úvod ke třetímu jednání, v němž za úsvitu přicházejí k jedné z pařížských městských bran metaři, mlékařky a další trhovci, na které už čekají celníci.

Postavy čtveřice bohémských přátel a jejich dvou milenek jsou obsazeny, jak tu bývá zvykem, typově přesně. Jejich charakter se odvíjí v živých a barvitých dramatických scénách, při nichž se zároveň promění zadní plán jeviště za rámem obrazu. Průběh akcí je zřetelný, jasný – například při prvním setkání Mimi s Rudolfem zhasínají svou svíci přiznaně každý z nich, aby prodloužili tu vzácnou chvíli. Žádná z postav nepředstírá realistický vývoj událostí, vše je otázkou prchavého okamžiku, co nejležérnějšího setrvání v dané situaci, provázené srdečností a vtipem, alespoň do té doby, než je osud zaskočí. Co na tom, že není co jíst, že je jim zima, že nemají co na sebe. Až potom následuje rozloučení a nezbytný návrat obou dívek – Mimi k Rodolfovi a Musetty k Marcellovi – a k jejich společným druhům, spojený s nezbytným loučením s nemocnou a umírající Mimi. Všichni přátelé náhle zvážní a snaží se o pomoc, o soucit. Příběh je co nejdéle temperamentní a veselý, vtipný, hravý, ale už od začátku tvoří jeho zázemí impresionistické obrazy, které mu dodávají další poetický výtvarný rozměr.

Lucie Kašpárková je půvabnou a přesvědčivou Mimi, které svým zpěvem dodává věrohodnost citového prožitku, Paolo Lardizzone je Rodolfem, který má srdce i hlas na pravém místě, Marcello Csaby Kotlára je charismatickým přítelem i zdatným pěvcem, doplňují je Schaunard Jiřího Rajniše ml., který se pozbavil svých pěveckých i hereckých manýr, a dojemný Colline Jana Šťávy. Slibně se představila také Musetta Jolany Slavíkové.

Orchestr řízený Martinem Doubravským hrál pod jeho taktovkou velmi pozorně a důsledně sledoval jeho cílevědomou službu divadelní podobě inscenace. Stejně vysoko můžeme ocenit velmi dobrý výkon sboru, pečlivě připraveného sbormistrem Kolomanem Poľakem. Liberecká Bohéma je příjemným zážitkem do nepohody. Ale není podbízivá a to je na ní to nejlepší.

Hodnocení autorky recenze: 85%

Giacomo Puccini:
Bohéma
Hudební nastudování a dirigent: Martin Doubravský
Režie: Linda Keprtová
Scéna a kostýmy: Renata Slámková
Sbormistr: Koloman Poľak
Hudební příprava: Maxim Biriucov, Tatiana Drybas
Dramaturgie: Lenka Chválová
Orchestr a sbor DFXŠ Liberec
Koncertní mistři: Yuriy Horbachuk, Petr Matěják
dětský pěvecký sbor Severáček
Sbormistryně: Silvie Pálková
Premiéra 9. března 2018 Šaldovo divadlo Liberec

Rodolfo – Paolo Lardizzone (alt. Ondřej Koplík)
Mimi – Lucie Kašpárková (alt. Lívia Obručník Vénosová)
Marcello – Csaba Kotlár
Musetta – Jolana Slavíková (alt. Vanda Šípová)
Schaunard – Jiří Rajniš ml. (alt. Daniel Klánský)
Colline – Jan Šťáva (alt. Jiří Přibyl)
Benoit – Oldřich Kříž (alt. Jaroslav Patočka / Anatolij Orel)
Alcindoro – Pavel Vančura
Parpignol – Sergey Kostov
Seržant, Celník – Hynek Grania, Andrej Styrkul

www.saldovo-divadlo.cz