Liberecký balet uvede premiéru původní inscenace Sedmero krkavců
Sedmero krkavců bude taneční psychologické drama na motivy tradičních pohádek, ale také ve stylu amerického filmového režiséra Tima Burtona. „Nechceme kopírovat Tima Burtona, chceme se mu ale trochu podobat,“ říká choreograf Richard Ševčík. V Burtonově duchu je stylizované představení kostýmově i scénograficky. Inspiraci například našel Ševčík v jeho filmu Střihoruký Edward při hledání řešení, jak budou ztvárnění krkavci.
Hrdinkou příběhu je dívka Bohdanka, která na sebe bere těžký úkol. Pokusí se zachránit svých sedm bratrů – krkavců, a zbavit je prokletí, které na ně v návalu vzteku před lety uvrhla jejich matka. Hrdinkou příběhu je mladá dívka Bohdanka, která na sebe bere těžký úkol. Pokusí se zachránit své bratry a zbavit je prokletí, které na ně v návalu vzteku před lety uvrhla jejich matka. Rodiče před Bohdankou toto rodinné neštěstí tají. Když se Bohdanka na prahu dospělosti dozví o prokletí své rodiny, rozhodne se, že musí bratry zachránit. Sama bez pomoci musí ušít sedm košil z vlastnoručně natrhaných kopřiv. A jak to v pohádkách bývá, na cestě potká krále, který se do ní zamiluje.
Režisér Richard Ševčík se známý příběh slavných spisovatelů snažil upravit do nadčasové podoby a některé motivy, které rozehrává, považuje v současnosti aktuálnější než kdy jindy. Je to pohádka, která bere vážně svou archetypální a iniciační povahu, a mnohé její scény jsou opravdu napínavé a dramatické. Přitom ale nabízí také mnoho odlehčených momentů.
Inscenace bude náročná pro všechny interprety. Důležitou roli hraje hudba, kterou zkomponoval skladatel a textař Jan Matásek. „Je to syntéza všech různých scénických stylů,“ uvádí. Nejpůsobivější budou podle něj zřejmě nahrávky nazpívané sedmičlenným sborem chlapců. „A pak samozřejmě ty v dramatických chvílích. Scény, ať už násilné, nebo tam, kde se vykonává nějaká spravedlnost na zlých postavách.“ Diváci podle něj uslyší i hlasy skutečných krkavců, nahrávky byly vytvořené přímo pro představení.
Podle autora scény Luďka Hory představení není moderna ani klasika, ale něco mezi tím. „Dekorace jsou vymyšlené tak, aby s nimi mohli tanečníci fungovat a pohybovat si s nimi. A jsou zakomponované do tanečních čísel,“ říká. I dekorace jsou v Burtonově stylu, doplněné projekcí.
Ačkoli jde o taneční psychologické drama, je podle Ševčíka vhodné i pro děti. „Spousta dětí vidí horší věci,“ komentuje. V Liberci je to pro něj druhé představení, které připravil pro baletní soubor s Matáskem. Před dvěma lety bylo prvním zpracování povídky Charlese Dickense Vánoční koleda.
Richard Ševčík je sólistou baletu Divadla J. K. Tyla v Plzni, absolvoval taneční konzervatoř Evy Jaczovej v Bratislavě. Je držitelem řady ocenění z mezinárodních baletních soutěží v Brně i v zahraničí. Cenu Thálie získal v roce 2014 za titulní roli v baletu Spartakus. Je žádaným mladým choreografem, kterého tvůrčí práce fascinuje už od dob studií. Velký prostor pro jeho choreografické počiny mu vyčlenila domovská scéna divadla v Plzni. Zde byl jeho prvním celovečerním baletem Sen noci svatojánské, následoval Obraz Doriana Graye, Oliver Twist a originální choreografie ke Kytici. Richarda Ševčíka zkrátka oslovují silné příběhy. I proto si vybral po dohodě s vedením libereckého baletu v roce 2018 k uvedení dojemnou povídku známého anglického spisovatele Charlse Dickense Vánoční koleda.
Jan Matásek je nejen hudební skladatel, ale i pozounista a herec. Hře na trombon se učil v Pardubicích, skladbu studoval na konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze. S jeho tvorbou se můžeme setkat nejen v divadle, ale také v televizi. Je autorem hudby k inscenacím svého mateřského divadla Minor, Divadla Komedie, Reduta, Viola, Naivního divadla v Liberci a královohradeckého divadla Drak. Právě v tomto divadle působil jeho slavný otec, scénárista Petr Matásek a Jan zde poznával divadelní svět plný tajemných příběhů a hudby. Spolupracoval s celou řadou skvělých režisérů, Arnoštem Goldflamem, Davidem Drábkem, Jiřím Adámkem, Braňo Holičkem či Rostislavem Novákem ml. Své zkušenosti z oblasti hudby a hlasu předává studentům Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy. V roce 2018 zkomponoval své první celovečerní dílo Vánoční koleda, které mu otevřelo nové dveře do světa baletu.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
Něco se mně líbilo moc, třeba Turiddu, něco vůbec – třeba Florestan. Takhle jsem ho tedy ještě nikdy neslyšel zpívat a třeba s těmi ppppp to přeháněl. Jsem zvědav, jak Kaufmann dlouho vydrží zpívat, druhá půle mně přišla sestavená včetně přídavků tak, jakoby chtěl stavět na odiv, co všechno jeho hlas vydrží. Myslím ale, že to svědčilo spíš o nerozvážnosti a hlasovém kaskadérství. Kdyby nedej Bože ve Smetance hořelo, pak pořadatelezcela jistě zavřou, protože by se lidi ušlapali.
Kaufmann je veliký trémista, to ostatně autorka odhadla dobře. Navíc není typem člověka, který by měl zpívání a rytmus v těle, takže se hodně soustřeďuje a z toho vyplývá jakási “topornost” jeho herectví. Na jevišti ještě více patrná. Nicménéně podle mne se za poslední roky vypracoval na vyšší kvalitu. Když si odpustí italský repertoár, který mu opravdu nesedí, pak v německém a klasickém veristickém repertoáru je skvělý.
Ano velmi se zlepšil zejména ve wagnerovském repertoáru, ale souhlasím s Richardem, Florestan je pro jiný typ hlasu. Jinak to byla ale skvělý i když trochu snoby zavalený večer
Nezasloužila by si Praha pořádný nový koncertní sál? Vadila mně také klimatizace, která byla slyšet i při tišší hře orchestru.
Souhlasím s tím, že Kaufmanův výkon byl trochu nevyrovnaný (možná vlivem menší indispozice). Některá čísla programu mu asi celkově nevyšla podle představ (úvodní árie, árie Florestana, první přídavek). Podle mne byly na jeho pěveckém projevu znát jisté (drobné) nedokonalosti: ne všechny výšky byly tak kvalitní a intonačně přesné, jak by asi člověk od něj čekal. Jako kdyby mu místy trochu scházely síly (či jistota) – odtud pak možná ta absence “nadhledu”, o které se zmiňuje autorka recenze. Rovněž třeba náročné crescendo na začátku árie Florestana nebylo úplně zdařilé (na jeho poměry, nakolik mohu soudit). Celá tato árie se mi pak zdála poznamenána určitými problémy v souhře orchestru a pěvce. Některé árie ovšem Kaufmann zazpíval bravurně, cose týče pěvecké techniky i frázování a výrazu. To, že při koncertních vystoupeních šetří dramatickými gesty a má celkově neokázalý projev mi vůbec nevadí, ba naopak. Celkově bych za sebe řekl, že při loňském koncertě podal asi lepší, suverénnější výkon; včerejší koncert zase měl zajímavější program. Orchestr mne nezklamal ani nenadchl, občas hrál tak trochu přibližně, jako kdyby úplně nefungovalo spojení mezi ním a dirigentem. Každopádně koncert byl pro mne mimořádným zážitkem a jeho návštěva stála za to (mimochodem cena některých míst se oproti loňsku až zdvojnásobila!). Kaufmann, přestože asi nepodal optimální výkon, opět ukázal, že je vynikající pěvec, který patrně nemá nyní ve svém oboru konkurenci.
Fotografie prřložené ke výše uvedénému článku nejsou z koncertu osmého ledna v Praze.Jonas Kaufmann neměl na sobě frak.Koncert se nám velice líbil aco se týče výrazu tak arie z Cavaleria Rusticana byla jeste lepší než na cd Verismo arias.Takový nádherný a velký hlas není možno na místních operních scénách slyset, kromě přenosů z MET.Pojedeme na něho do Vídně a doufame že někdy na něho dostaneme lístky. Jeho hlas nám vůbec nepřipadá,že by zněl dutě to se může tak napsat o místních tenoristech,kteří jsou zde v různých kritikách tak chváleni.
Valná část publika byla děsivá, lidi se bavili polohlasně při orchestrálních čislech, při přídavku si polohlasně sdělovali, že to je z Carmen atd. Samotný výkon Kaufmanna byl nevyrovnaný, například Florestan se nedal poslouchat. Kaufmann je marketingem uměle vyhnaná hvězda, určitě stojí za poslech, ale nejpřísnější měřítka odhalí spoustu nedostkatků. Osobně mně nejvíc vadí ten jeho knedlík v krku. – Ad předchozí: To jako jste myslel (spíš se mi ale zdá, že myslela), že Kaufmanna bude kvůli vám recenzentka na místě fotit, případně ty fotky kupovat? Lidovky nebo Hospodářky (teď nevím přesně, stačí se ale podívat) mají tyhle fotky taky. A na domuácí tenoristy tak přísný/přísná nebuďte, nikdo o nich narozdíl od promotérů Kaufmanna netvrdí, že jsou superstar:-)
Velice mě těší komentáře pod recenzí. Jsem mile překvapený, že lidé, kteří se koncertu účastnili, rozpoznali zpěvákovy silné i slabé stránky. Dokázali tak odlišit rozdíly a vývoj zpěváka mezi dvěma koncerty. Jsem opravdu potěšen, jak mnoho stouply znalosti a cit pro hodnocení hudebního projevu u komentujících. Jonas Kaufmann je rozhodně výjimečná pěvecká osobnost. Sedí mu především německý repertoár. Stojí za to ho slyšet spíše v divadle, než na koncertě. Ten, kdo tu možnost měl nebo má (a není nedosažitelná – Vídeň nebo Mnichov) ví, jak jeho tmavěji zabarvený hlas dobře zní třeba v Mistrech pěvcích. A proto bych si přál, aby se držel oboru, který mu sedí a nepouštěl se do italského repertoáru nebo do Verdiho. Hodnotil bych za 4 hvězdy a co se týče trvalého sporu ohledně označení “superstar”. Kaufmann je superstar a má dobrý marketing a tím se vymezuje už hodnocení a kritika pohledu na jeho projev. To je daň za popularitu. Tedy nelze ho srovnávat s nikým jiným, než se stejnou nebo obdobnou superstar. A pak je nasnadě, že se odhalují i chyby, které by jinému méně hvězdnému pěvci “prošly” bez povšimnutí.
Italský repertoár a Verdi určitě ne, souhlas. Ale přitom teď v jednom rozhovoru JK mluvil o tom, jak se ohromně těší na svoji novou roli – Richarda v Maškarním plese:-))
Verdi není součástí italského repertoáru?
K panu JP :Když nemá recenzentka k dispozici příslušné fotografie nemusí ukazovat žádné ještě k výkonu zásadně si děláme úsudek podle toho co slyšíme a ne podle marketingu naposledy jsme slyšeli zde takový hlas pana Viléma Přibyla živě v Carmen,Lohengrinovi i v italském repertoáru .Podobná super star je Robert Alagna,který se nám v Cidovi líbil podstatně méně.
Pro mě klidně ještě nějaké fotografie přidejte, ráda se podívám:-) I bez fotek ale tady občas u některých komentářů nestačím žasnout…
Opět se ukazuje, jak hodně je hodnocení pěveckého výkonu subjektivní; jak hodně se projevují osobní sympatie či antipatie hodnotících. Mně např. Kaufmann ve svých italských rolích vůbec nevadí, velmi se mi líbí jeho Cavaradossi a Maurizio v Adrianě Lecouvreur, nebyl špatný ani jako Don Carlos. Podle CD (Verismo) nelze dost dobře soudit, ale mohl by být dobrým Chenierem nebo Turiddem. Že barva jeho hlasu není “typicky italská” neznamená, že nemůže daný repertoár zpívat dobře. Nicméně francouzský repertoár (Werther, Faust, don José) mu, dle mého názoru, sedí ještě lépe.
Co se týče scénického projevu, topornost bych mu nevyčítal. Emoce lze vyjádřit dobře hlasem, není třeba máchat rukama a “vlát ve větru”. Např. Alfredo Kraus působil na scéně velmi staticky, ale těžko někdo může tvrdit, že své role dostatečně neprožíval.
Osobně jsem byla z koncertu nadšená, ani v nižších polohách mi Kaufmannův hlas nepřipadal “utopený”. S čím ovšem souhlasím, je jistý odstup, který si zpěvák na pódiu zachovával, a to nejen ve srovnání s “šoumeny” typu Bryna Terfela, ale např. i v porovnání s Josephem Callejou, který v Praze zpíval na podzim – ten se nepouštěl do žádných legrácek, přesto se mi zdálo, že s diváky navázal vřelejší kontakt (a to neměl publikum předem připravené utleskat si ruce). Celkově mi Kaufmannův projev připomněl Juana-Diega Floreze: oba jsou výborní zpěváci, profesionálové dokonale soustředění na výkon, a navíc velmi hezcí muži, ale přes všechny úsměvy – aspoň na mě – působí studeně.
Nicméně to byl krásný večer a jen takových houšť.