Filmová hudba se zejména v poslední době stala „zaručeným“ lákadlem posluchačstva, které s chutí využívá leckterý festival či orchestr. Nadužívaný Morricone a hudba ke kasovním hollywoodským trhákům vytváří koktejl již sice lehce vyčpělý, avšak stále účinný pro oslovení širších mas. Filmová hudební produkce však nabízí mnohem více a toho v rámci 14. ročníku využije i Mezinárodní hudební festival Lípa Musica.
První týden festivalu je již tradičně věnován sevřené koncertní řadě věnované festivalovému srdci – městu Česká Lípa. V letošním roce organizátoři i přes finanční restrikce místní radnice tuto tradici dodrželi a tomuto okresnímu městu nabízí symfonickou hudbu, taneční improvizaci, výlet do světa world music i „kinokoncert“. V pátek 18. září v bazilice Všech svatých bude totiž promítán jeden z přelomových snímků světové kinematografie – Utrpení Panny orleánské spolu s živou hudbou v podání Vrábelova Orchestru Berg. Projekt, který orchestr představil poprvé před pěti lety na Febiofestu se tak dočká zasloužené reprízy.
Projekci tohoto slavného němého filmu z dílny legendárního Carla Theodora Dreyera, který světlo světa spatřil už v roce 1928, doprovází sugestivní nová hudba litevského minimalisty Broniuse Kutavičiuse. Tu si u skladatel objednal litevský Vilnius v roce 2009 při příležitosti oslav spojených s titulem evropské hlavní město kultury. „Hlavně jsem se chtěl vyhnout eklekticismu. … Bylo těžké zachytit charakter filmu, jeho rytmus a náladu. … Nezničit obraz hudbou,“ uvedl k tomuto dílu sám Kutavičius, který je jedním z nejvýznamnějších litevských skladatelů, průkopník litevského minimalismu a hojně čerpá ze svérázného litevského folklóru. Minimalistické prvky Kutavičiusovi učarovaly především v sutartinės – unikátních litevských polyfonních písních. Proslavil se zejména oratorii ze sedmdesátých a osmdesátých let, ve kterých zprostředkoval svou uměleckou představu rituálů pohanských předků Litevců, později čerpal vlivy i z jiných starobylých kultur – japonské, keltské atd.
„Budoucnost mi je zcela ukradená… je chladná, nejasná, nevábná. Naopak mě velice zajímá vše, co bylo. Každý detail minulosti o něčem z dané doby vypráví, může to být konkrétní i abstraktní věc. Okouzluje mne skryté tajemství uplynulých událostí: To je mé tvůrčí krédo,“ dodává Kutavičius, který napsal mj. i operu Lokys (Medvěd) podle stejnojmenné mystické novely Prospera Mériméa, dílo na pomezí opery a oratoria Oheň a víra, zasazené do doby jediného litevského krále Mindaugase, nebo cyklus skladeb inspirovaný poémou Roční doby litevského klasika Kristijonase Donelaitise, kterou známe i z českého překladu.
Výjimečný hudební zážitek tedy slibuje už jen hudba samotná. Opomenout však nelze vlastní snímek, který právem náleží do zlatého fondu světové kinematografie, a to nejen té spirituální.
Nejedná se o historickou fresku zpracovávající příběh Johanky z Arku, ale spíše o psychologicky důmyslně vystavěný příběh, který vyzdvihuje střet fanatismu a klerikalismu soudců se vznešenou prostotou nevinné dívky a jehož působivost stojí na vynikajících hereckých výkonech, jemné práci s detaily a vysoké estetizaci obrazu.
Foto
