Lípa Musica představí Nicolase Altstaedta

Severočeský hudební svátek, festival Lípa Musica, bude i v tomto týdnu pokračovat v česko-německém dialogu. Po zastavení v Grossschönau, kde byli prezentování přední čeští umělci, vybírá festival tentokrát z výkvětu německé klasické scény pro české koncertní prostory, a to na té nejvyšší umělecké úrovni. V loňském roce organizátoři pozvali vynikajícího klavíristu Gerharda Oppitze, v letošním roce programovou nabídku v oblasti významných sólistů ozdobí renomovaný violoncellista Nicolas Altstaedt.

Nicolas Altstaedt je jedním z posledních žáků legendárního Borise Pergamenščikova. „Byl to neobyčejně skromný a noblesní člověk, muž s nevšedním množstvím znalostí a humoru a celý svůj čas věnoval nám studentům. Otevřel mi širší obzory v oblasti umění a ukázal, že hra na violoncello je a musí být součástí většího rámce,“ vzpomíná Nicolas Altstaedt, jehož specifikem je univerzalita.  S lehkostí a skromností sobě vlastní se pohybuje v dobově poučené interpretaci, klasickém a romantickém repertoáru i hudbě soudobé.

Hru na violoncello studoval v Berlíně, kde byl jeho profesorem i Eberhard Feltz. Po vítězství v několika mezinárodních soutěžích a zisku prestižních stipendií a cen se Altstaedtovi velmi záhy otevřela cesta k předním světovým orchestrům a festivalům, mezi kterými hned na počátku kariéry nechyběla Vídeňská filharmonie řízená Gustavem Dudamelem na Lucernském festivalu nebo orchestry BBC na festivalu Proms či ve Wigmore Hall. „Myslím si, že soutěže jsou dnes stále méně a méně důležité, protože je jich příliš mnoho a kritéria často neodpovídají hudbě. Jestli má někdo opravdu svůj hlas, bude vyslyšen, internetem se dnes šíří věci velmi rychle,“ doplňuje Altstaedt. Ve výčtu jeho dosavadních úspěchů najdeme jména snad všech předních evropských i zámořských orchestrů a význačných dirigentů. Hojně se také věnuje komorní hře, kdy k jeho pravidelným partnerům patří Alexander Lonquich, Vilde Frang, Barnabás Kelemen, Pekka Kuusisto, Antoine Tamestit, Jonathan Cohen nebo Quatuor Ébène. Kromě bohaté kariéry v roli interpreta se Altstaedt ujal postu uměleckého ředitele proslulého Festivalu komorní hudby v Lockenhausu  po Gidonu Kremerovi.

„Gidon Kremer se po třiceti letech strávených v čele festivalu rozhodl, že je čas udělat změnu,“ upřesňuje Atstaedt a dodává: „Znali jsme se již více než osm let a po jednom společném koncertu, na kterém zazněla poslední Beethovenova sonáta, mě požádal, zda bych nezvážil nabídku převzetí festivalu. Umělci zde vystupují bez honoráře a programy jsou oznamovány až v den konání koncertu. Každý rok si vyberu určité téma a udělám předběžný návrh programu, a když se pak všichni v Lockenhausu potkáme, diskutujeme o tématu a skladby, které chceme zahrát, můžeme změnit i na poslední chvíli. Je to velmi experimentální prostředí prodchnuté kreativitou a spojením hudby s ostatními formami umění. Na podzim každého roku se pak ještě vydáme na turné s programem, který jsme v Lockenhausu sestavili.“

České publikum mělo možnost se s tímto umělcem seznámit v roli sólisty doprovázeného Českou filharmonií ve violoncellovém partu Schumannova koncertu a moll v dubnu loňského roku. Mezinárodní hudební festival Lípa Musica Altstaedta pozval na sólový recitál, který se uskuteční ve čtvrtek 8. října v Knihovním sále děčínského zámku. Altstaedt tam provede tři Bachovy violoncellové suity (1., 3. a 5.), které proloží Brittenovou Třetí suitou a Třemi strofami Henriho Dutilleuxe.

„Vystoupení v Děčíně v rámci festivalu Lípa Musica bude mým druhým českým koncertem po debutu s Českou filharmonií. K Čechům a české kultuře mám velice hluboký a vřelý vztah. Miluji Dvořáka, a to nejen jeho proslulý Violoncellový koncert, ale zvláště Klavírní trio f moll a symfonickou báseň Holoubek. Mé srdce si ovšem získali i Janáček a Martinů, Ervin Schulhoff, Pavel Haas nebo Gideon Klein. A z literatury mi učarovali Kafka a Kundera. Líbí se mi přímost ve způsobu vyjadřování, která je jedinečná ve své celistvosti a jednoduchosti,“ uzavírá ke svému vztahu k Čechám Nicolas Altstaedt.

www.lipamusica.cz

Foto Gerard Proust, Marco Borggreve