List z Kanady: Jak operní mecenáška slavila kulatiny

  1. 1
  2. 2

Metropolitní opera v New Yorku loni objevila kanadského dirigenta Yannicka Nézet-Séguina (1975) prostřednictvím operní mecenášky Jacqueline Desmarais (1929) (na fotografii s manželem), která zastává jednu z řídících funkci (managing director) tohoto operního domu. Kanadskému státnímu rozhlasu CBC/Societé Radio-Canada loni při příležitosti premiéry Carmen v MET sdělila: „Jsem nesmírně hrdá, že jsem se podílela na finanční podpoře této nové inscenace. Vždycky jsem říkala, že až to jednou udělám, bude to pro Kanaďana. Je to tedy moje a Yannickova první inscenace.“


Kdo vlastně je ta tajemná dáma, která nedává žádné rozhovory a ani se neukazuje běžně na veřejnosti, pokud to není absolutně nevyhnutelné v souvislosti s propagaci nějaké kulturní události, kterou obyčejně financuje? Jejím manželem je Paul Desmarais Sr. (1927), finančník a nejbohatší občan provincie Québec. Majetek rodiny se odhaduje na částku blízkou 4.5 bilionu dolarů, což „stačí“ k zařazení mezi prvních 5-7 nejmovitějších obyvatel Kanady. Na rozdíl i od mnohých úspěšných podnikatelů v Česku se rodina Desmarais úmyslně a systematicky vyhýbá jakékoli veřejné okázalosti, a tak zjistit cokoli bližšího z jejich soukromého života je úkol téměř nemožný.

Jako dlouholetý příznivec dirigenta Yannicka Nézet-Séguina jsem Madame Desmarais vděčný už jen za to, že ho prosadila do Metropolitní opery, kam by se jen na základě svého umu propracovával o poznání obtížněji. Také nemám v úmyslu snižovat nebo vyzdvihovat finanční situaci této zámožné kanadské rodiny. Podařilo se mi ale objevit materiál, který umožňuje podívat se – s jistou dávkou ironie – na jeden aspekt jejich soukromého života, v němž klasická hudba hraje roli důležitou skoro jako peníze. Chcete-li, podívejte se se mnou:

Loni 30. srpna oslavovala paní Jacqueline Desmarais, také známá jako Jackie nebo Madame, svoje osmdesáté narozeniny. Na oslavu této události jí připravila rodina malý, v jejich podání intimní večírek na jejich vlastním venkovském sídle, zvaném Domaine de Sagard v oblasti Charlevoix, což je místo s neuvěřitelně krásnou přírodou, asi pět hodin jízdy autem na sever od Montrealu, podél řeky svatého Vavřince. Nejbližší městečko je St. Simon.


V roce 2002 investoval Paul Desmarais 10 milionů dolarů do stavby luxusní rezidence v této oblasti. Pozemek čítá 75 kilometrů čtverečních (ano, čtete dobře), stavba je celá z betonu a obytná plocha odpovídá asi 50 menším rodinným domkům. Ve stavebním povolení je objekt přitom uveden jako „habitation saisonniere“ neboli „chalet“ (chata). V okolí se nachází dvaatřicet jezer, ale také bažantnice a velké golfové hřiště. Přístup po silnici číslo 170 je pod stálou kontrolou. I když by se někomu podařilo oklamat první kontrolu a pustili by ho dál, musel by překonat dalších deset kilometrů, než by vůbec dorazil k oné „chatě“, jíž ve zdejším tisku také přirovnávali k zámkům (a pošetilosti) bavorského krále Ludvika II.


Středem celé události byla samozřejmě Jackie, která byla vyšnořena jako stará bohatá Angličanka z Westmountu (narážka na zdejší historicky znepřátelené jazykové skupiny), kolem krku ji visely diamanty za několik milionů dolarů a ve tvářích byl patrný Botox. Proč ji neudělat radost, ať to stojí, co to stojí!
 
Všichni pracovníci (nebo vazalové podle autora dokumentu), kteří se podíleli na úspěchu popisované události, byli ubytováni v Saint-Simeonu. vazalové z řad umělců měli soukromé pokoje v hotelu Manoir Richelieu asi hodinu a půl cesty autem. Stejně jako při otevírání této „chaty“ v roce 2003, tak i teď bylo třeba služeb americké a kanadské policie na ochranu hodnostářů, jako jsou bývalý americký prezident George Bush Sr., bývalí ministerští předsedové Kanady Brian Mulroney, Jean Chrétien (spřízněný sňatkem s rodinou Desmarais) a Paul Martin, a v neposlední řadě i bývalý (Lucien Bouchard) i nynější (Jean Charest) ministerský předseda provincie Québec. Ti všichni přilétali soukromými letadly nebo helikoptérami přímo k „chatě“ za přítomnosti všech 143 jejich zaměstnanců a velkého množství bažantů, kteří tam byli vpuštěni na přání Monsieur (čti Paul Demarais Sr.), a nad nimiž najatí pracovníci velmi brzy úplně ztratili kontrolu.

Není nad bezpečnost a zachování tajemství! Žádné osobní auto nebylo vpuštěno za první závoru. Personál musel jet připravenými autobusy a během cesty byla vysvětlena pravidla hry: Okamžitě vypnout mobily, zdržovat se ve vyhrazených prostorách, řídit se pokyny bezpečnostní služby a především používat venkovní toalety, připravené pro tento večer. Bohužel ale nastal malér: Venkovní toalety přestaly být po čase používatelné a ke zděšení pozvaných hostů především té úplně nejvyšší kategorie se musely i pro ostatní zpřístupnit královské toalety v „chatě“. Jak jen mít vše pod kontrolou…

Náročné přípravy této události přitom docela dobře odstartovaly už několik dní předem. V nekonečných zahradách ve francouzském stylu byl vztyčen obrovský stan jako koncertní sál, jemuž vévodila kýčovitá socha á la Rodin. Za 400 tisíc dolarů byla z celého světa přivezena květinová výzdoba, hlavně orchideje. Čas na zkoušku měl také L’Orchestre Metropolitan za účasti Bushe Sr.. Monsieur sice chtěl pozvat prestižnější L’Orchestre Symphonique de Montréal, ale kolektivní smlouva odborů tohoto hudebního tělesa se mu postavila do cesty, a tak se musel spokojit „jen“ s druhým orchestrem. Nepodařilo se mi zjistit, zda dirigoval Yannick Nézet-Séguin.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments