Proms mají nabito

Hollywoodská noc v Obecním domě 11.7. potvrdila sebevědomé heslo „Máme nabito“, které si letos vepsal do hlavičky mezinárodní festival Prague Proms. Měli doslova natřískáno. A publikum se skvěle bavilo.


Smetanova síň už dlouho nepamatuje, že by se prodávaly i místa ke stání a nahoru na varhanní emporu že by někdo tahal židle jako přístavky. I přesto, že tropické vedro velelo spíš zůstat u vody a v televizi běželo finále fotbalového mistrovství světa, obecenstvo se dostavilo v bohatém počtu. Čekala na ně – již po čtvrté v historii festivalu – Hollywoodská noc, snůška známých filmových melodií v symfonickém provedení ČNSO s dirigentem Kryštofem Markem. Tento karlínský dirigent spolupracuje s ČNSO pravidelně, aranžuje pro ně filmovou hudbu, větší část Hollywoodské noci byly právě jeho aranžmá. Známe jej i z Koncertů hvězd na Žofíně.

 

Již první znělka studia Universal Pictures navodila atmosféru natěšeného očekávání, takový ten podmíněný reflex, který znáte z kina. Letos dramaturgie zařadila ukázky z opravdu nejhranějších filmů. Mohli jsme slyšet Čelisti a o třicet let mladší Terminál Johna Williamse, Pána prstenů (Howard Shore), Zorra a Statečné srdce (James Horner), Evitu (Andrew Lloyd Weber), dojemnou a něžnou hudbu z Joe Black (Thomas Newman), Wagnerův Soumrak bohů (k filmu Excalibur) nebo popový hit „Eyes of Tiger“ z Rockyho (Bill Conti). Orchestr sám pojal večer jako zábavu, dámy přišly s květy a kokardami ve vlasech, někdy i na houslích a cellech. Hezký žert předvedla hobojová sekce ve Statečném srdci, kde je sólo pro skotské dudy – dokázali je ve vší falešnosti a zajíkavosti napodobit tak, že diváci zvědavě natahovali krky, kde je v orchestru ten dudák. Ale i v dalších číslech se mnozí blýskli zajímavými sóly (cello v Koljovi, viola v Posledním Mohykánovi, klarinet a akordeon v Terminálu, klavírní sólo v Nymanově Pianu). Jazzové či popové kusy si hráči doslova užívali, rytmus s některými „šil“ stejně jako s publikem.


Bylo zajímavé sledovat historické proměny stylů od typické akční hudby sedmdesátých let – což jsou třeba právě Čelisti, případně ještě Barbar Conan (Basil Poledouris) z roku 1981 – k sofistikovanější hudbě let devadesátých (Joe Black), s etnickými a minimalistickými momenty (Piano Michaela Nymana v zajímavé konfrontaci s Posledním Mohykánem Trevora Jonese, postaveném na opakovaném motivu sólové violy). Jako věčný originál čněl Ennio Morricone (Profesionál), jeho hudba, ať je v televizním seriálu nebo filmu, nese nezaměnitelné prvky. Český film reprezentoval jediný skladatel – Ondřej Soukup a jeho Kolja.

A nezůstalo jen u hraných melodií, tentokrát se i zpívalo. Orchestr si na pomoc pozval zpěvačku Dashu, zpívala Eyes of Tiger a Evitu, pro ni ovšem dost nízko posazenou, takže to nebylo nijak výrazné vystoupení. Na závěr ale zabodovala v dokonale sladěném a energií nabitém vokálním kvartetu s Alenou Průchovou, Naďou Wepperovou a Jiřím Březíkem ve slavném hitu Galta MacDarmota „Age of Aquarius“ z Formanova filmu Vlasy. To byl opravdu výbušný závěr večera, po němž si publikum ještě vyžádalo dva přídavky. V prvním – z černé komedie Addamsova rodina – zpívalo opět kvarteto a v sále se dokonce objevili figuranti přestrojení za Addamsovy. Včetně ředitele orchestru a festivalu, trumpetisty Jana Hasenöhrla coby strýčka Festera. V dalším latinoamerickém přídavku Muž z Acapulca si zase trumpetisté zahráli v obřích mexických kloboucích.

Na festivalu, který běží již od konce června, ještě uvidíme Alpskou noc s italským sólistou na alpský roh Carlem Torlontanem (již ve středu 14.7.), skladby Lalo Schifrina v projektu Jazz meets the symphony (17.7.) nebo jazzový večer v Redutě (19.7.). Na velký závěr si Proms nechaly operní gala z Verdiho árií a s koncertním provedením 1. a 2. dějství Aidy (22.7.). Na slavnostním večeru nazvaném Notte alla Scala vystoupí tradiční host orchestru, dirigent Marcello Rota s šesticí sólistů spojených s Teatro alla Scala (Carmela Apollonio – soprán, Tiziana Carraro – mezzosoprán; Mario Malagnini – tenor; Gianfranco Montresor – baryton; Paolo Pecchioli a Gianluca Breda – bas) a s Kühnovým smíšeným sborem.

Hollywoodská noc
Český národní symfonický orchestr
Dirigent: Kryštof Marek
Dasha, Alena Průchová, Naďa Wepperová, Jiří Březík – zpěv
Smetanova síň Obecního domu Praha 11.7.2010
Prague Proms 2010

program:
John Williams – Čelisti; Basil Poledouris – Barbar Conan; James Horner – Statečné srdce; John Williams – Terminál; Thomas Newman – Seznamte se, Joe Black; Andrew Lloyd Webber – Evita; Richard Wagner – Soumrak bohů/Excalibur; James Horner – Zorro /Tajemná tvář/; Ennio Morricone – Profesionál; Bill Conti – Rocky /Eyes of a Tiger/; Trevor Jones – Poslední Mohykán; Michael Nyman – Piano; Howard Shore – Pán prstenů /The Bridge Of Khazad Dum/; Galt MacDarmot – Vlasy

Mohlo by vás zajímat


7
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
7 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
0 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Anonymous

Idealni koncert na horky cervencovy vecer! Dobre ze se takovy druh zabavy uz chytil i v Praze!

VT

Pavel Šimáček

No, pro mne by to bylo spíš utrpení. Jen k té Smetance: tato síň si prodaná místa k stání a přístavky všude pamatuje docela dobře – naposledy při Pražském jaru a běžné je to i při občasných recitálech.

Eva

Já jsem se výborně bavila. Nádherný večer a zase úplně něco jiného. Myslím, že přesně tohle v Praze chybělo. Nadávat může jedině snad ten, kdo neví, na co jde. Na druhou stranu je ale pravda, že podobní ojedinělí škarohlídové se občas ozývají i v Londýně. Eva

Pavel Šimáček

Já vím, že jsem jako ta potrefená husa, ale Evo: nikde jsem nenadával, nikde jsem Vám nebral to, že jste se bavila ani jsem netvrdil, že byste se bavit neměla nebo že by dokonce takové programy být neměly. Vyjádřil jsem pouze svůj názor. Právě proto tu některé diskuse končí, jak končí…

Anonymous

pro Pavla:

tenhle festival není obvykle nabitý, je multižánrový a kromě jména nemá příliš společnéhos jeho slavným londýnským protějškem, takže si myslím, že to co psala paní Barančicová sedlo. Ostatně proč za každou cenu rozporovat, že?

Jan

Janka

Rozhodně nepatřím ke skalním a zarytým příznivcům vážné hudby. Líbí se mi i jiné žánry, takže se mi líbil i "Beatles" koncert i filmové melodie. Nevím, proč se pan Šimáček vymezuje. Je snad tzv. vážná hudba něco víc?

Pavel Šimáček

Janko, já už to dál nechtěl rozmazávat, ale prosím: možná jste si všimla, že nás tu je mezi diskutujícími pár, co okomentujeme skoro všechno, sdělujeme si, co se nám líbí a co ne a to někdy i víc zeširoka. Tak proto. Nikde jsem neřekl, že je vážná hudba (co to je?) něco víc (víc než co?). ad Jan: protože pak to vypadá, že nic jiného než filmové melodie Smetanku nezaplní, což není pravda. (Naštěstí, protože si – a znovu pro Janku – opravdu myslím, že většina tzv. vážné hudby je něco víc než většina hudby filmové. Pro úplnost dodávám, že… Číst vice »