Loď Bludného Holanďana v Lipsku

  1. 1
  2. 2
Je povinností, či vlastně samozřejmostí, že se Lipsko, rodiště a též působiště Richarda Wagnera, věnuje intenzivně provozování děl slavného skladatele. Navíc se chystá k provedení všech jeho oper v třítýdenním bloku v roce 2022. V letošním roce zde byl uveden celý Ring, Tristan a Isolda a Bludný Holanďan, který byl v Lipsku hrán poprvé v roce 1860, tedy sedmnáct let po jeho premiéře pod taktovkou samotného skladatele ve Dvorní opeře v Drážďanech.
R. Wagner: Bludný Holanďan – Oper Leipzig 2019 (foto Pavel Horník)

V drážďanské Semperově budově byla opera uvedena roku 1843 po velkém předešlém úspěchu Rienziho jako čtvrté skladatelovo operní dílo, kupodivu ne s velkým úspěchem. Potom se samozřejmě Bludný Holanďan vyskytoval poměrně často i na lipské scéně. Po druhé světové válce to byly celkem čtyři nastudování v počtu okolo 250 představení. Osobně jsem viděl dvě, poslední v roce 1986 bylo v režii Joachima Herze.

Letošní provedení tohoto díla se objevuje poprvé po jedenácti letech od uvedení poslední, kontroverzní inscenace mladého německého režiséra Michaela von zur Mühlen. Ne tak častou zajímavostí je, že tehdy byla premiéra téměř přerušena a po dvou dnech plánovaná repríza odpadla. Kupříkladu představitel Holanďana, kvalitní a mezinárodně uznávaný americký pěvec James Johnson, z produkce znechuceně okamžitě odešel. Jedním z důvodů bylo jeho vybučení a nevole publika nikoliv kvůli pěveckému výkonu, ale z důvodu směšného kostýmu popové hvězdy s černými andělskými křídly. Divadlu pak chvilku trvalo, než si za něj našlo náhradu. Tím byl vynikající slavný německý barytonista Wolfgang Brendel. Z představení byly rovněž staženy velmi kontroverzní filmové projekce. Distancoval se od něj též dirigent Leopold Hager.

R. Wagner: Bludný Holanďan – Oper Leipzig 2019 (foto Pavel Horník)

Současná inscenace je v režii devětadvacetiletého Michiela Dijkemy z Holandska. Ten též navrhl výtvarně zajímavou scénu, v závěrečném dějství s velmi monumentální dekorací, která využívá moderních technických možností velmi prostorného lipského jeviště. Návrhářkou zajímavých kostýmů je Julia Reindell. Holandský režisér vycházel z původní literární předlohy Memoárů pana Schnablewského s příběhem námořníka bloudícího oceány a hledajícího na pevnině své vykoupení opravdovou láskou vždy po sedmi letech; autorem knihy je německý básník Heinrich Heine. Právě některé texty onoho dílka se promítají jako výklad příběhu během děje na zadním prospektu scény. Heineho příběhem se samozřejmě inspiroval Richard Wagner, který si navíc prožil se svou ženou Mínou dobrodružnou bouřlivou plavbu na plachetnici z Rigy do Anglie na útěku před svými věřiteli.

Režisér, který má za sebou řadu inscenací v různých divadlech a v Lipsku Pucciniho Toscu a Dvořákovu Rusalku, Bludného Holanďana již jednou uvedl, a to před pěti lety ve Wiesbadenu.

Zhasínají světla a dirigent Christoph Gedschold v čele legendárního orchestru Gewandhausu, pro mne v poněkud volnějších tempech, řídí efektní předehru, která vypovídá o této opeře ve zkratce vskutku vše. Ke konci ouvertury se otevírá opona a za širokým proscéniem se objevuje prostor zaplněný mlhavým, do modra zbarveným kouřem. Scéna se poněkud projasňuje a na pohybujícím se otáčivém jevišti se zdvíhají nahoru a dolů dva plošně veliké hydraulické stoly s námořníky Dalandovy lodi. Nad nimi zároveň sjíždí a vyjíždí řady světelných ramp s modře svítícími reflektory a umocňují tak dramatické napětí lodi zmítající se v bouři. Spolu s emotivní Wagnerovou hudbou a scénickou mořskou bouří je atmosféra, vytvořená jednoduchými kinetickými prostředky, naprosto dokonalá. A až skoro do konce představení neopakovatelná.

R. Wagner: Bludný Holanďan – Oper Leipzig 2019 (foto Pavel Horník)

Kapitán Daland v solidním pěveckém podání Randalla Jakobshe posílá znavenou posádku k odpočinku a pověřuje lodivoda, aby držel v bdělém stavu hlídku. Z provaziště se pomalu stahuje velká plachta, na kterou se promítá dobová kresba zaplněného hlediště historického divadla v Amsterodamu, kde diváci sledují bájný příběh o vykoupení ztroskotance (Heinrich Heine tam takové představení viděl). Lodivod v pěkném podání finského tenora Dana Karlströma zpívá píseň, v níž vzpomíná na svou milou, která se okolo něj opravdu pohybuje, a nakonec znaveně usíná. Po dramatické rychlé proměně se v přední části jeviště objevují na břeh vyplavené tři obrovité velryby (jedna má délku 8 metrů) a na pozadí se promítá historický obraz rovněž vyvržených kytovců (dílo Hanse Sibmachera). Vedle té krajní, největší, se zjevuje statný muž. Ano, je to Holanďan ztvárněný Thomasem J. Mayerem, jehož dobře známe z pražského provedení Lohengrina, kde zpíval Telramunda. Dvanáctiminutový, velmi náročný vstupní monolog „Die frist ist um“ předvedl svým nosným a ve všech polohách vyrovnaným hlasem s jemnými dynamickými odstíněními, vynikajícím způsobem. Následuje Holanďanovo setkání s Dalandem. Známý handl – Holanďanovy poklady a šperky za Dalandovu dceru – proběhne tak, že halda cenností je vyndána z útrob jedné z velryb. Všichni se pak vracejí domů do svého bydliště.

R. Wagner: Bludný Holanďan – Oper Leipzig (foto Tom Schulze)

Plynule bez pauzy se přeneseme ve druhém dějství do Dalandova domu zařízeného jako velká přádelna s točícími se vřeteny, obrovským namalovaným červeným motýlem na pozadí a kokony visícími se stropu. Ovšem s takovou dějovou razancí jako v počátku prvního dějství se již nesetkáváme. S velkým sborem přadlen pod vedením hospodyně Mary (spolehlivá Karin Lovelius) vidíme též Sentu v podání Christiane Libor, která svým krásným hlasem a procítěným výrazem při své baladě o neznámém muži ovládá celý prostor divadla. Rád vzpomínám na její výtečnou Brünnhildu ve Valkýře letos na jaře na zdejším jevišti.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na