Lost Objects: Kdo je kdo

  1. 1
  2. 2

O autorech Ztracených předmětů

„V uších nám zněla jednoduchost, energie a drive popu, slýchali jsme ho od malička. Díky vzdělání v klasické hudbě jsme si skládání hudby představovali jako cosi vznešeného a zavazujícího…“

M. Gordon, D. Lang, J. Wolfe: Lost Objects - vizuál (foto ND)
M. Gordon, D. Lang, J. Wolfe: Lost Objects – vizuál (foto ND)

Společným rysem tvorby trojice skladatelů  jimiž jsou zakladatelé a vedoucí umělecké osobnosti newyorského uskupení „Bang on a Can“ Michael Gordon (1956), David Lang (1957) a Julia Wolfe (1958)  je myšlenková otevřenost následovaná otevřeností různým hudebním žánrům napříč současností i historií, díky které se jim daří přímo nebo prostřednictvím nahrávek oslovovat relativně široké hudební publikum po celém světě.

Patří do generace, která začala soudobou alternativní hudbu ovlivňovat na přelomu osmdesátých a devadesátých let a už po léta spoluurčuje kulturní dění v New Yorku. Jako většina Američanů jejich generace vyrůstali obklopeni rock’n’rollem, jeho energií, rytmem i přímočarým sdělováním myšlenek. Snad i proto jejich hudba programově odmítá striktní stylová dělení a v inspiraci zůstává autentická. Přes svou výbojnost a využívání nových a průběžně se rozvíjejících technologií autoři nezavrhují vztah k tradici: Stejnou měrou vycházejí z Nové hudby i z rocku a s minimalisty sdílejí obnovenou radost z pravidelného rytmu a nově utvářené tonality. Na jejich estetiku přímo navázali, avšak formou, hudební invencí a šíří myšlenkového záběru svých skladeb její rámec přesahují. Zajímají je a inspirují i nejrůznější přesahy do jiných, často velmi odlehlých oblastí a osobitý styl každého z nich – slovy Davida Langa – „spojuje odkaz klasiky s agresivitou městského prostředí, kde melodii doprovází hluk a jemné harmonie trhá divoký rytmus“. Podle newyorského hudebního kritika Kyle Ganna „úspěšně propojili akademický uptown s avantgardním downtownem“; ostatně každý z nich si od mládí přál nějak pozměnit tvář současné vážné hudby.

Týmová práce v oblasti vážné hudby není obvyklá, nicméně autorům Ztracených předmětů se daří: Zůstávají svébytnými autory s vlastní tvorbou i aktivitami, a přestože se pohybují ve společném stylu, každý z nich si zachoval individuální hudební invenci. Společná díla, nad nimiž se ve spolupráci čas od času scházejí, podepisují vždy neutrálně v abecedním pořadí Gordon – Lang – Wolfe. Vytvořili jich několik, vedle trilogie oratorií The Carbon Copy Building (text Ben Katchor, 1999), Lost Objects (text Deborah Artman, 2001), Shelter (text Deborah Artman, 2005) i multimediální skladby pro různá obsazení  Water (text autoři, 2008) a Cloud-River-Mountain (2015). Jejich společnou i individuální tvorbu vydává a zastupuje Red Poppy Music (ASCAP) v distribuci nakladatelství G. Schirmer, Inc.

Do našeho hudebního života jejich tvorbu, společně s dalšími autory okruhu uskupení Bang on a Can, uvedl Petr Kofroň s Agon Orchestra už na začátku devadesátých let. Mohli jsme se s nimi setkat i osobně při vystoupení Bang on a Can All-Stars na Pražském jaru 1. června 1999 i jinde, naposledy letos v říjnu v Praze v Národním památníku na Vítkově při provedení Langových skladeb The Little Match Girl Passion a Ark Luggage souborem Theater of Voices Paula Hilliarda za autorovy účasti nebo na Fóru Hradec Králové, kde byla uvedena orchestrální skladba Michaela Gordona Rewriting Beethoven’s Seventh Symphony.
***

Michael Gordon (foto Peter Serling)
Michael Gordon (foto Peter Serling)

Michael Gordon (1956) je absolventem New York University a Yale School of Music. Podle slov hudebního kritika Alexe Rosse jeho hudbu ovládá „zuřivost punk rocku, nervózní lesk free jazzu a neústupnost klasické moderny“. Kritikou byl považován za nezařaditelného, neboť „zosobňuje střet tajemné introspekce s brutální přímostí“. Gordon svou tvorbou zasahuje do všech žánrů včetně opery, zabývá se multimediální tvorbou i hudbou vytvářenou v nahrávacím studiu. Ve spolupráci s režisérem Billem Morrisonem vznikly dvě filmové symfonie Gotham (2004) a Dystopia (2008), jimiž navázali na předchozí společný projekt Decasia (2001) pro orchestr a velkoplošnou projekci. Na libreto Deborah Artman vytvořil Gordon operu Acquanetta, provedenou v Los Angeles (2005) v režii Richarda Foremana, je autorem taneční kompozice Aftermath (2014) a scénických představení Van Gogh Video Opera (1991), Chaos (1994), What to Wear (2005), komponoval pro soubory Icebreaker (Romeo, 1992, Yo Shakespeare, 1992), Trance (1995), Ensemble Modern (Love Bead, 1997). Z orchestrální tvorby připomeňme Weather (1997) pro smyčcový orchestr a video, Sunshine pro čtyři skupiny mikrotonálně laděných nástrojů (1999), Grey Pink Yellow (2005), Beijing Harmony (2005) vytvořenou na objednávku Národního centra pro múzická umění v Pekingu, Rewriting Beethoven’s Seventh Symphony u příležitosti vystoupení Bamberských symfoniků na Beethovenově festivalu v Bonnu (2006) a No anthem (2015). Michael Gordon získal za svou tvorbu četná ocenění, včetně ceny Americké akademie umění a Guggenheimovy nadace.

www.michaelgordonmusic.com

David Lang (foto Peter Serling)
David Lang (foto Peter Serling)
  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Gordon/Lang/Wolfe: Lost Objects (ND Praha)

[Celkem: 4    Průměr: 3.5/5]

Související články


Napsat komentář

Reklama