Dva klavíry, dva perkusionisté a jeden prostor, který se mění v pulzující laboratoř rytmu, energie a fyzické hudební intenzity. Druhý festivalový večer klavírního dua Lucas & Arthur Jussen v rámci Pražského jara 2026 promění Dvořákovu síň Rudolfina v koncertní arénu, kde se klavír stává bicím nástrojem a bicí se mění v plnohodnotného dramatického partnera – v hudbě, která se pohybuje mezi Bartókem, Gershwinem, Bernsteinem, Adamsem a současnou tvorbou Alexeje Gerassimeze.
Ústředním pilířem programu je Sonáta pro dva klavíry a bicí nástroje Sz. 110 Bély Bartóka, jedno z nejzásadnějších děl hudby 20. století. Bartók ji napsal na objednávku nadace Paula Sachera a premiéru měla v Basileji v roce 1938 v podání skladatele a jeho manželky Dity Pásztory. Dílo stojí na tehdy radikální myšlence rovnocenného dialogu dvou klavírů a bicích nástrojů, v němž se rytmus stává základním stavebním principem celé hudební struktury.
Sonáta ve třech větách pracuje s rytmem jako s formotvornou silou. Klavíry zde nepůsobí jen melodicky, ale také perkusivně, zatímco bicí nástroje v rukou Alexeje Gerassimeze a Emila Kuyumcuyana rozšiřují zvukovou paletu o barvy tympánů, xylofonu, činelů či marimby. Výsledkem je hudba, která působí současně přísně strukturovaně i explozivní energií – jako přesně vystavěná zvuková architektura v neustálém pohybu.
Na tuto rytmickou logiku navazuje George Gershwin a jeho Rhapsody in Blue, objednaná v roce 1924 Paulem Whitemanem pro koncert „Experiment in Modern Music“. Premiéra v newyorské Aeolian Hall, kde za klavír usedl sám skladatel, představila hudební jazyk, spojující jazzovou spontaneitu, bluesové postupy i evropské symfonické myšlení, často se uvádí jako předzvěst tzv. Třetího proudu. V úpravě pro dva klavíry Henryho Levina se orchestrální zvuk převádí do dialogu dvou nástrojů, které nesou celou barevnost i energii originální partitury.
Dramaturgii koncertu dále obohacuje Leonard Bernstein se Symfonickými tanci z West Side Story, legendárního muzikálu inspirovaného Shakespearovým Romeem a Julií. West Side Story přenesla tragický příběh lásky a konfliktu do prostředí newyorských gangů 50. let a stala se jedním z určujících děl americké hudební kultury. Symfonické tance koncentrují muzikál do koncertní suity, v níž se střídají prudké rytmické impulzy, latinskoamerické taneční energie i lyrické momenty slavných melodií.
Na tuto městskou, rytmicky nabitou estetiku navazuje John Adams se skladbou Short Ride in a Fast Machine z roku 1986. Minimalistická fanfára stojí na neustálém pulsu, gradaci a pocitu jízdy bez zpomalení – hudebním ekvivalentu rychlosti, která se neustále zvyšuje a nikdy nezastaví.
Večer doplňuje současná tvorba Alexeje Gerassimeze, jehož skladba Beyond Stickability rozšiřuje svět bicích nástrojů do prostoru fyzické performativity, zvukového experimentu a improvizační energie.
Dramaturgie koncertu nepůsobí jako sled skladeb, ale jako souvislý proud hudební energie – od Bartókova konstrukčního myšlení přes Gershwinovu jazzovou imaginaci a Bernsteinovu dramatickou rytmiku až po Adamsův minimalistický drive. Vše spojuje mimořádná souhra čtveřice interpretů: klavírního dua Lucas & Arthur Jussen a perkusistů Alexeje Gerassimeze a Emila Kuyumcuyana.
