Luciano Mastro: Jsem samouk a přírodní úkaz

Operní pěvec, tenorista, jehož jméno prozrazuje italský původ. Přesto již 16 let působí v České republice a kmenově se upsal opernímu divadlu Moravskoslezskému. Co ho k tomuto kroku vedlo a jaké má další plány, prozradil v rozhovoru.
Luciano Mastro (archiv umělce)

Jako Ital jste jistě měl operu v krvi, jak jste začínal?
Pocházím z jihoitalského města Alberobello u Jaderského moře, které je u města Bari, kde je i opera, ve které jsem v roce 2002 debutoval v Belliniho opeře Kapuletové a Montekové. V dalším roce jsem zpíval Rudolfa v Bohémě. K opeře jsem se dostal tím, že jsem vyhrál mezinárodní soutěž Maria Callas 2000 a dostal stipendium, díky kterému jsem mohl studovat pěvecké mistrovské kurzy u takových pěvců jako jsou Renata Scotto, May Sunari a Bruno Cagli. Na té soutěži bylo tehdy 800 účastníků a já.

Předtím jste studoval konzervatoř?
Představte si, že ne. Já jsem vždy rád zpíval, ale ne operu! Obdivoval jsem Freddie Mercuryho a měl jsem svoji rockovou kapelu. Zpíval jsem jako on, uměl jsem si nastavit hlas tak, že to bylo téměř autentické. Možná bych to ještě uměl…? Zároveň jsem měl přirozené výšky. A pak jsem jednou slyšel zpívat tři tenory a bylo to jasné. Poslouchal jsem Pavarottiho a za týden jsem pochopil, jak si musím posadit hlas. Pavarotti je můj guru stále, když si potřebuji vyčistit hlas, pustím si ho a vím zase jak na to.

A jak jste se najednou dostal do České republiky a do Ostravy?
Málem jsem tu nebyl, začátek byl šok. Dělal jsem v roce 2002 předzpívání v Římě, kde se byl mimo jiné podívat i Luděk Golat z Ostravy a najal mne do Rigoletta. Přiletěl jsem do Ostravy v lednu 2003 a venku byl metr sněhu. Všude bílá hrůza, já sníh nikdy předtím neviděl! V hotelu jsem přemýšlel co dál a rozhodl jsem se, že se druhý den vrátím domů. Ale na večeři jsem najednou potkal spoustu modelek, měly tam nějakou soutěž. Takové krásné, vysoké, dlouhonohé a dlouhovlasé blondýny! Zase šok! A ten přebil ten šok první a já zůstal. A jsem tu už 16 let.

V Ostravě zpíváte hlavně italské opery, ale co třeba Janáček?
To byl problém. Ano, opery jako Madama Butterfly, Traviata, to je v mateřštině, ale pak přišla Jenůfa. Ale to už jsem trochu česky uměl. Ale byl to boj, musel jsem studovat nejen slovo od slova, ale slabiku po slabice. Výslovnost češtiny je hrozně těžká, ale nakonec mi bylo přece jen rozumět. Tehdy to režíroval Michael Tarant a měl se mnou svatou trpělivost. Naštěstí Janáčkova hudba konvenuje výslovnosti, což mi hodně pomáhalo.

Národní divadlo Moravskoslezské, Julietta: Kateřina Kněžíková, Luciano Mastro (zdroj NDM)

Co teď v Ostravě zpíváte nejraději ?
Mám rád opery Verdiho a Pucciniho, mám rád Janáčka a moc rád zpívám v opeře Bohuslava Martinů Julietta. To je pro mne nová zkušenost, role Michela je hodně činoherní a musí se zpívat jinak, než italská opera. Hodně mne naučila spolupráce s režijním duem SKUTR, bylo to velmi inspirující. A snad se mi role povedla, což dokumentuje to, že jsem za ni 31. srpna dostal cenu Jantar. Moc mne to těší.

Zpíváte i v jiných městech, než je Ostrava?
Ano, v Praze jsem zpíval v operách jako je Rondine, Traviata, Carmen, Madama Butterfly, a také v Rusalce. Roli Prince si užívám, je to krásné lyrické zpívání. A rád pracuji také v Brně, zejména s režisérem Jiřím Heřmanem. V Brně zpívám vedle italských oper, jako je zase Butterfly, Don Carlos, Carmen, Tosca, také v Hoffmannových povídkách Hoffmanna, to je role opět jiná a musí být také hodně herecky vypracovaná. Mám rád role, které mne zase posunou o kus dál.

Jak jste trávil karanténu, v Česku nebo v Itálii?
V Itálii to bylo hodně zlé, ale já byl v Ostravě a odpočíval. Byla to taková divná náhoda, když odstartovala karanténa, začala mne trápit ostruha na patě, nemohl jsem chodit. Možná to bylo dobře, abych „to“ nedostal. Podařilo se mi ostruhu za pomoci elektroléčby zvládnout a zároveň načerpat chuť do práce.

Zpíval jste doma? Bydlíte v panelovém domě?
Ano, mám byt v činžovním domě. Občas zpívám, ale ne naplno. Od té doby, co jsem to párkrát zkusil a přišel za mnou soused s prosbou, abych „to CD nepouštěl tak nahlas“, to raději doma nezkouším. Mám své sousedy rád.

Národní divadlo Moravskoslezské, Maškarní ples: Luciano Mastro (zdroj NDM)

Jaké jsou plány do budoucna, co vás čeká na jevišti?
V Ostravě budu studovat po novém roce Smetanovu Hubičku, už se na ni těším. A rád bych si někdy zazpíval Verdiho Trubadúra, to je moje osudová opera. Málem se mi totiž stalo totéž, co hlavnímu hrdinovi Manricovi. Když mi bylo asi 5 let, šel jsem s maminkou na trh. Já se trochu zakoukal a maminka už byla opodál, když mne najednou chytla za ruku cikánka a táhla mne pryč. Začal jsem hrozně křičet, lidé se seběhli, cikánka mne pustila a utekla. Možná, že právě tehdy se ve mně zrodil hlas, který mne zachránil.

Zpívání není na věky, jak se vidíte například za deset let?
No, já věřím, že i v té době ještě pořád zpívat budu! Ale co mne do budoucna láká, je režie. Mám hodně nápadů a bavilo by mne ztvárňovat opery, aby mluvily k současnému divákovi. Ale ne tak, že je obleču do moderních šatů a kulis, ale tak, aby se divák v těch příbězích našel a souzněl s nimi.

A co sport? To je pro zpěváka také důležité, udržovat fyzičku.
Mám rád sport a hlavně box. Ale nedělám zápasy, jen domácí tréning. Mým favoritem je Rocky Marciano.

Chcete zůstat v České republice napořád?
Je mi tu dobře, mám tu hodně přátel, ale musím se také vracet domů, do Alberobello. Mám tam ještě tatínka, který už je starý a má zdravotní problémy. Máme tam krásný dům u moře ve stylu trulli, který nyní renovuji. Těším se, že tam budu zvát své přátele. Je tam totiž moc krásně, inu, jako doma.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně krásných rolí a ať to zpívá!

Luciano Mastro před domkem „trulli“ (archiv umělce)

Mohlo by vás zajímat


4.4 5 votes
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments