Luigi Russolo a jeho vliv na sound art

Představitel a hlavní teoretik futurismu Luigi Russolo se narodil 30. dubna 1885 v italském městě Portogruaro. Pocházel z hudební rodiny. Jeho otec byl varhaníkem v portogruarské katedrále a oba Russolovi bratři studovali konzervatoř. Hudební nadání se projevilo i u samotného Russola, nicméně se již v raném věku rozhodl rozjet kariéru v malířství.

Mezi lety 1910–1930 sestavil společně s Uggem Piatim devatenáct zařízení generujících šum, zvaných intonarumori. Nástroje byly zcela akustické a vydávaly různé typy hluku. Většina z nich byla zničena během druhé světové války při bombardování Paříže, zbytek se ztratil. V dnešní době nalezneme pouze repliky.

Mohli bychom Russola díky jeho experimentům považovat za předchůdce sound artu. Důkazem je jeho revoluční manifest z roku 1913 pod názvem L’Arte dei Rumori (The Art of Noises / Umění hluku), kde vyzývá k integraci zvukových efektů do hudebních skladeb. Domníval se, že je tradiční melodická hudba zvukově příliš omezená a „hudbu hluku“ považoval za jejího budoucího nástupce.

Pro své intonarumori zkomponoval skladby, které přednesl na svém prvním koncertě 2. června 1913 v Teatro Storchi. O rok později, 21. dubna 1914, uspořádal společně s básníkem a teoretikem Filippem Tommasem Marinettim koncert futuristické hudby, kde využili kompletní počet intonarumori. Koncert se skládal ze čtyř částí: Procitnutí města, Setkání automobilů a letadel, Jídlo na hotelové terase a Šarvátka v oáze. V Londýně se téhož roku konala řada kontroverzních představení, kontinuitu však narušila první světová válka. Během války byl Russolo vážně zraněn.  

Posléze trávil mnoho času sestavováním dalších nástrojů, například klávesnice schopné kombinovat zvuky jednotlivých intonarumori, kterou nazýval „Russolophone“. Tyto nástroje byly použity k doprovodu řady divadelních představení ve Francii a Itálii. 

V červnu 1921 uspořádal v pařížském Théâtre des Champs-Élysées tři významné koncerty, které zásadně ovlivnily sdružení francouzských skladatelů „Pařížská šestka“, jejichž hudba vzdorovala impresionismu a wagnerismu.

V roce 1921 se Russolo vrátil k malířství a nikdo se už nadále nezamýšlel nad realizací futuristického orchestru. Můžeme však říci, že Russolova tvorba byla inspirací pro vznik tzv. konkrétní hudby.  

Zemřel 4. února 1947 v italském městě Laveno-Mombello.