Lukáš Klánský: Klavírista musí být tak trochu kaskadér

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Sólista, člen komorního sdružení Lobkowicz Trio, klavírista doprovázející houslistu Jana Mráčka, pedagog, otec jedenáctiměsíční dcery, obdivovatel starých aut, syn významného českého klavíristy a pedagoga Ivana Klánského, držitel mnoha ocenění a především vynikající pianista, jehož umění obdivují kolegové i kritici všech generací. V září se zaskvěl svými výkony v rámci Dvořákovy Prahy na koncertě Lobkowicz Tria a za několik dní nato uchvátil svým rovnocenným a zároveň citlivým výkonem při doprovázení Jana Mráčka, který si na Dvořákově odbyl svůj festivalový debut. V sobotu 7. listopadu vystoupilo Lobkowicz Trio v Sále Martinů na pražské Hudební fakultě Akademie múzických umění a jeho famózní výkon posluchače uchvátil (recenzi Opery Plus najdete zde ). Není divu, že tato vystoupení získala od recenzenta plných sto procent.

Lukáš Klánský (foto archiv Lukáše Klánského)
Lukáš Klánský (foto archiv Lukáše Klánského)


Jak se cítíte po koncertě, který recenzent ohodnotí sty procenty?

Musím říct, že to mě opravdu moc těší. Interpret se snaží dívat na svoje koncerty především tak, jak on sám je spokojen se svým výkonem, ovšem takovéhle kritiky se čtou neobyčejně příjemně a motivují mě do další práce.

Zmínil jste, že jste se svými výkony ve zmiňovaných koncertech spokojený. Podle čeho muzikant pozná, že určitý večer podal mimořádný výkon, že se koncert vydařil? To přece nemusí být jen otázka nadšeně aplaudujícího publika…

Jedna věc je profesionální pohled na věc. Jako člověk věnující se přes dvacet let svému oboru jsem schopen analyzovat svůj výkon relativně objektivně. Reakce publika je však to zásadní. Teď nemám na mysli tu měřitelnou reakci, tedy potlesk, ale tu skrytou, nepopsatelnou, kdy člověk při hře vnímá, že se daří něco předávat.

Jak se vám hraje s Honzou Mráčkem, s nímž vytváříte rovnocenné partnerství?

S Honzou hrajeme už hrozně dlouho, tuším, že osm let. Na začátku jsme se dali dohromady, protože jsme byli kamarádi, a občas jsme si spolu zahráli. Ale postupem doby, jak oba získáváme zkušenosti i úspěchy, je víc práce, víc koncertů a také jsou ta vystoupení důležitější. Musím říct, že Honza mě velice obohacuje o mnoho hudebních nápadů. A nejen on. V Lobkowicz Triu hrajeme ještě s violoncellistou Ivanem Vokáčem a oba – Ivan i Honza jsou natolik inspirativní spoluhráči, že je beru jako své další pedagogy. A věřím, že oni mě taky.

Jak ta vzájemná inspirace vypadá v praxi?

Někdy narazíme během zkoušení na detail, který třeba není pro publikum tak významný. Ale my chceme najít ideální řešení, abychom věděli, že jsme tu skladbu nastudovali stoprocentně. Když si vzpomenu na studium skladeb Brahmse nebo Beethovena, musím uznat, že někdy ta cesta k přesvědčivému pojetí, se kterým budeme všichni tři spokojení, byla delší, ale vždycky mimořádně přínosná a zábavná.

Chápu to nyní správně, že máte s Honzou a Ivanem na interpretaci určitých míst odlišné pohledy?

Ano, samozřejmě že se pohledy třech lidí nemůžou sejít vždycky. Ale my jsme si sedli, v zásadních věcech cítíme naprosto stejně, tam nemusíme vůbec mluvit. Začneme hrát, a je to tam. Jsme však také tři rozdílné osobnosti už tím, že hrajeme každý na jiný nástroj. Krásný příklad pramení právě z odlišnosti našich nástrojů. Každý by chtěl v partituře vypíchnout něco, co považuje za důležité. A nemusí to být vlastní part. Například smyčce bývají zainteresovány v té zvukové kvalitě, chtějí protáhnout některý tón častěji, klavírista – proto, že přece jen tvorba tónu není možná na dlouhých notách – preferuje naopak frázování ve větším tahu. Tyto detaily řešíme a někdy jsou naše pohledy rozdílné. Ale vždycky najdeme společnou řeč. A musím dodat, že si rozumíme mimořádně dobře.

Vy se s Honzou a Ivanem znáte ze školy, nebo jste se sešli jinak?

S Ivanem jsme se seznámili na konzervatoři a s Honzou jsme se poprvé setkali na Akademii Václava Hudečka v Luhačovicích, kam jsem tehdy byl pozván, abych přednesl Mozartův klavírní koncert. Dnes už tam působím jako Václavův klavírista. Tam jsme se s Honzíkem poprvé setkali a tam jsme poprvé začali mluvit o možné spolupráci. Může za to tedy Václav Hudeček.

Jak v současné době dělíte svůj čas mezi sólové vystupování, partnerství s Honzou Mráčkem a hraní v triu?

Spočítané to nemám, ale když si představím kalendář příští sezony, bude to asi čtyřicet procent tria, dvacet pět procent vystupování s Honzou a dvacet pět procent sólového hraní. Těch deset procent, co zbývá, jsou vystoupení s jinými kolegy. Ale trio v nejbližší době převažuje.

Je hra v triu pro instrumentalistu do určité míry profesionální hygiena, nebo představuje další specifický obor, kterému se věnujete?

Hraní v triu je velice specifický obor. Je to už plnohodnotná komořina, a přitom ještě klade na každého z hráčů velké sólové nároky. Je velice těžké skloubit náročnost, virtuozitu partů a zvukový celek. Člověk se musí umět velice rychle přizpůsobovat, velice rychle se upozadit a hned zase nastoupit sólovým zvukem. Moc mě baví to, že jak se s kolegy známe dlouho a dobře, je souhra čím dál intuitivnější.

Lobkowicz Trio (foto archiv Lukáše Klánského)
Lobkowicz Trio (foto archiv Lukáše Klánského)

Na tomto místě musím zmínit vašeho otce, klavíristu Ivana Klánského, který je členem jednoho z nejlepších klavírních trií na světě, troufám si říct, Quarneri tria. Jeho členové – Čeněk Pavlík, Marek Jerie a váš otec – jsou vynikající sólisté, ale když hrají dohromady, vnímáte je jako celek, kde se každý z nich dokáže upozadit ve prospěch celku. Zajímalo by mě, jestli jste tyhle schopnosti dostal do vínku v genech, nebo jste je získal pedagogickým vedením?

To jde asi ruku v ruce. Výzkumy se pořád zabývají tím, jestli chování dětí je způsobeno dědičností, nebo je odkoukáno od rodičů. Já věřím, že je to kombinace obou vlivů. Když ale přemýšlím o sobě, je příznačné, že už v dětství, kdy jsem na rozdíl od současné doby i sportoval, jsem dával přednost kolektivním sportům. Nikdy mě nebavily individuální sporty. I to o něčem vypovídá.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na