Lukáš Vasilek: Interpret musí jít za posluchači, teprve pak půjdou oni za ním

  1. 1
  2. 2
V čele Pražského filharmonického sboru stojí Lukáš Vasilek od roku 2007 a vede jej při většině jeho domácích i zahraničních aktivit. Současně s tímto prestižním sborem vede i svůj vokální ansámbl Martinů Voices, který založil v roce 2010 a jenž je rovněž žádaným komorním souborem nejen na tuzemských, ale i zahraničních pódiích.

Lukáš Vasilek (foto Petr Chodura)
Lukáš Vasilek (foto Petr Chodura)

Když spolu hovoříme a noříme se do hlubin různorodosti sborového repertoáru, koncertní dramaturgie a zákonitostí sborového zpěvu, postupně si uvědomuji zajímavou věc – Lukáš Vasilek v souvislosti se svými sbory zásadně používá množné číslo. Neříká já, ale my. Sbormistr a jeho sbor není já a oni, nebo z druhé strany my a on. Má-li sbor fungovat, musí tam být vždycky my. Lukáš Vasilek to tak má. A to je zřejmě kromě jeho důsledného perfekcionismu jedno z dalších tajemství úspěchu těles, jež vede. Sám získával první zkušenosti se zpěvem jako člen chlapeckého sboru Boni pueri v Hradci Králové. Vedení pěveckých sborů se věnuje od dob svých studií na pražské HAMU, kde vystudoval dirigování, na Univerzitě Karlově pak hudební vědu.

Jak vnímáte postavení sborového zpěvu a jeho vztah veřejnosti k němu u nás? Rezonuje sborový zpěv dnešní společností?
Nevím, jestli rezonuje, ale rozhodně je docela pevnou součástí hudebního života, o tom nepochybuju. Každá oblast sborového zpěvu ale přináší společnosti něco jiného. Jsou tu amatérské sbory, u kterých vůbec nejde o umělecký výkon na koncertě, jako spíš o možnost sejít se s kamarády a jen tak si zamuzicírovat, což je mimochodem skvělá volnočasová aktivita. Vstupenky na takový sbor si člověk asi nekoupí, ale jeho společenská role je výborná. A vedle toho tady máme špičkové neprofesionální, nebo rovnou profesionální sbory, které umělecký výkon staví naopak na první místo. I u nich je pozitivní společenský dosah jasný. A který z nich je důležitější? Já bych řekl, že jak pro koho, takže vlastně oba stejně. A proto na vaši otázku nemůžu jednoznačně odpovědět – záleží vždycky na úhlu pohledu. Je ale evidentní, že i amatérský sbor nižší úrovně toho dokáže společnosti přinést hodně. Takže sláva sborovému zpěvu jakékoliv úrovně, má to smysl!

Měla jsem na mysli i dramaturgy symfonických koncertů. Samostatná sborová čísla jsou na programech zastoupena minimálně. Osobně mi dost chybí.
Ano, nebývá to časté. Orchestr zve totiž sbor většinou jen na část programu. Taková je běžná praxe. Ale když se pak někdy stane, že sbor při orchestrálním koncertě dostane samostatný prostor, mívá to úspěch. V Pražském filharmonickém sboru jsme to nedávno otočili a pořádáme koncerty, ke kterým si naopak my zveme orchestr a často jen na část programu. Spolupracujeme při tom s Pražskou komorní filharmonií a jsou to originální projekty, které těší nás i publikum.

Lukáš Vasilek, Pražský filharmonický sbor, PKF – Prague Philharmonia (foto Petr Chodura)
Lukáš Vasilek, Pražský filharmonický sbor, PKF – Prague Philharmonia (foto Petr Chodura)

Vidíte – samostatné sborové číslo má úspěch, ale jak moc jsou tyto skladby známy široké veřejnosti? Spíše mimořádné zařazení sboru na symfonický koncert jsou výjimečné. Jak docílit toho, aby se staly známé všeobecně? Nápaditou dramaturgií?
Všeobecně známé asi nikdy nebudou – je to přece jen velmi specifický žánr, navíc posluchačsky ne úplně snadný. Ty skladby se ale zpívají, jen musíte navštívit samostatný sborový koncert. Jenže sborové koncerty obecně moc nelákají, bývá to nuda.

A také nejsou tak časté. Vaše sbory ovšem s nudou problém nemají – lze ji zažehnat nápaditou dramaturgií. Na co by měl dramaturg a sbormistr při sestavování koncertu myslet?
Sbormistr by při sestavování programu neměl být zahleděný příliš do sebe, měl by mít pořád před očima publikum a jeho pozornost – hrát si s kontrastem, prostorem, zvukem, obsazením, nebát se experimentovat. Program zkrátka nesmí vyznít monotónně. Myslím, že se nám s Pražským filharmonickým sborem v minulých letech povedlo lidi přesvědčit, že programy, které děláme, je vtáhnou do dění a koncerty je budou bavit. Naši posluchači už tolik neřeší, jestli budeme dávat Dvořáka, Martinů nebo Pärta. Vědí, že dostanou kvalitu a nebudou se nudit. Interpret musí jít nejdřív za posluchači, teprve pak půjdou oni za ním.

Jak se sborový repertoár vyvíjí?
Docela rychle stárne kvůli textům. Když skladatel zhudební předlohu, která není kvalitní, třeba je moc patetická, archaická nebo poplatná době, odsoudí své dílo k rychlému zapomnění. A nepomůže mu pak, ani když je po hudební stránce dokonalé – nikdo to nechce zpívat, nikdo to nechce poslouchat. Volba textu je opravdu hodně citlivá věc a skladatelé ji často podceňují. Samozřejmě máme dost skvělých skladeb s kvalitními a nadčasovými texty, zároveň je ale škoda toho ohromného množství další výborné hudby, která kvůli svým textům nepřežila.

Zůstaňme chvilku u sborového repertoáru. Například klíčový Smetanův sbor Česká píseň je možné slyšet častěji v Praze nebo na Smetanově Litomyšli, ale v jiných centrech zřídka, je spíše raritou. A to platí i pro další kvalitní sbory Smetanovy, Dvořákovy a třeba i Foersterovy. Přitom Smetanovy ženské sbory zpívají i dětské soubory a z osobní zkušenosti vím, že mají u dětí ohlas.
Česká píseň je dobrá skladba – text je pro dnešního posluchače sice trochu patetický, ale hudba ho skvěle podpírá, tak to vlastně nevadí. A texty Smetanových ženských sborů jsou zase tak bezprostřední a průzračné, že stárnou jen pomalu a pořád jsou dobře uchopitelné.

Festival Lípa Musica, – Lukáš Vasilek, Martinů Voices, Pavel Haas Quartet, 4. září 2021 (zdroj Lípa Musica)
Festival Lípa Musica – Lukáš Vasilek, Martinů Voices, Pavel Haas Quartet, 4. září 2021 (zdroj Lípa Musica)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments