Macbeth v pražské Státní opeře poprvé pod taktovkou Marka Šedivého

Předposlední představení Verdiho Macbetha v této sezoně bylo v úterý 23. června zároveň debutem teprve osmadvacetiletého českého dirigenta Marka Šedivého, který se před nedávnem pražskému publiku představil také na jednom z koncertů letošního jubilejního ročníku Pražského jara. Šedivý, který se s prvním dirigentem představení Jiřím Štruncem zná již z Plzeňského Divadla J. K. Tyla, se na celém procesu hudebního nastudování opery podílel od samého počátku, a jak sám uvedl v rozhovoru pro časopis Národní divadlo, moc si jej užíval.

Toto nadšení mu potom nepochybně zůstalo i při samotném provedení, které – z mého pohledu ve srovnání s první premiérou – již od prvních taktů působilo velmi svěže a lehce. Celkově svižněji volená tempa, stejně jako větší odvážnost po stránce agogické plně korespondovala s děním na jevišti a i přes občasnou, někdy pravda poměrně výraznou nesouhru se sborem i sólisty (například v Tre volte miagola la gatta in fregola v úvodu třetího dějství) měla hudba celkově větší spád. Z nástrojů je opět třeba vyzdvihnout vynikající sekci žesťů, zejména trubek, které i ve vyšších tempech neztrácely jistotu a především přesnost. Dirigent mimoto také více pracoval s detailem, především v některých sólových číslech „vytahoval“ jednotlivé nástroje podkládající hlasy zpěváků, díky čemuž více vynikla nápaditost a především propracovanost Verdiho hudby. Přesto se zejména v závěru občas orchestr dostal zvukově příliš do popředí (pro místa v přízemí) a možná zbytečně tak překryl sólisty i sbor, což se však pochopitelně mohlo jevit jinak divákům sedícím na balkonech či galeriích.Macbeth Martina Bárty působil od počátku velmi jistě, avšak jeho hlas zněl především ve výškách velmi unaveně. Jolana Fogašová v roli jeho ženy, vypočítavé a mocichtivé Lady Macbeth roli zvládla skvěle herecky – zejména při brindisi ve třetím dějství velmi sugestivně podala změnu atmosféry poté, co její manžel uzří Bancův přízrak. Po hlasové stránce se však potýkala jak s výškami, které byly místy velmi ostré, tak především se střední hlasovou polohou, v níž zněla velmi nejistě. Oproti prvnímu obsazení však mezi sebou oba hlavní představitelé mají nepochybně větší „chemii“, která je patrná především v určité přirozenosti, s níž se spolu pohybují na jevišti. Taktéž jejich společné duety, především Fatal mia donna! v závěru prvního dějství, vyšly velmi dobře. Miloš Horák byl v roli Banca spíše nevýrazný a neprosadil se ani ve „své“ Come dal ciel precipita, jíž chybělo potřebné napětí. Nejvýraznějším číslem večera tak byla árie Macduffa Ah, la paterna mano, kterou báječně odzpíval Jaroslav Březina – jeho velmi procítěný přednes spolu s dostatečnou patetičností si díky tomu vysloužil jeden z nejdelších potlesků večera.První dáma Lucie Hájkové stejně jako lékař Lukáše-Hynka Krämera velmi dobře podali své zděšení ze šílenství své paní při „náměsíčné“ scéně Lady Macbeth. Co se týká sborů, tak kromě již zmíněné občasné nesouhře s orchestrem patřily opět k dominantám večera, a to jak ve scénách čarodějnic, tak při slavném Patria oppressa.

Pro mě osobně trochu překvapivým zůstalo několik detailů, které chyběly při první premiéře; ať už se jedná o kostým Lady Macbeth v prvních dvou jednáních, kdy na sobě Jolana Fogašová měla nápadnější, krátké černé šaty zpočátku zakryté šedým „baloňákem“, tak již zmíněný živější pohyb všech aktérů a v některých momentech i nasvícení a další drobné detaily. Vzhledem k tomu, že pro mě díky nim bylo představení minimálně živější a „uvěřitelnější“ to samozřejmě ničemu nevadí, pouze by mě zajímalo, zda se jedná o záměr a každé představení je tudíž jiné?

Na závěr si nemohu odpustit poznámku k samotnému závěru, při níž probodnutý Macbeth za zpěvu Salve, o re! podle mě poněkud nesmyslně ještě několik dlouhých minut doslova „dodýchává“ na jevišti a navíc jej při tom zblízka zabírá kamera. V této „verzi“ se oproti premiéře naštěstí ještě v posledním taktu nezvedl ze své židle, avšak celkově ve mně konkrétně tato scéna spíše než soucit vzbuzuje pobavení.

Hodnocení autorky glosy: 70 % 

Giuseppe Verdi:
Macbeth
Hudební nastudování: Jiří Štrunc
Dirigent: Marek Šedivý
Režisér: Martin Čičvák
Scéna: Hans Hoffer
Kostýmy: Marija Havran
Pohybová spolupráce: Tomáš Krivošík
Sbormistr: Pavel Vaněk
Dramaturgie: Jitka Slavíková
Orchestr Státní opery
Sbor Státní opery
Premiéra 11. června 2015 Státní opera Praha
(psáno z první reprízy 23. 6. 2015)

Macbeth – Martin Bárta
Lady Macbeth –  Jolana Fogašová

Banco –Miloš Horák
Macduff – Jaroslav Březina
Malcolm – Ondřej Koplík
Lékař – Lukáš Hynek-Krämer
Dvorní dáma – Lucie Hájková

www.narodni-divadlo.cz

Foto ND Praha / Patrik Borecký

Reklama

Hodnocení

Vaše hodnocení - Verdi: Macbeth (ND Praha)

[Celkem: 11    Průměr: 2.9/5]

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Falstaff

Představení Verdiho Macbetha v úterý 23. června jsem navštívil, a výkon pana dirigenta Mareka Šedivého byl výborný. Skvělé tempa, dynamika, výraz i celkové nasazení bylo nejen vidět ale hlavně slyšet. Jen tak dál… Verdiho Macbeth určitě není lehký kus na začátek slibné kariéry…a zvládl ho z grácií. I výkony pěvců dostáli kvality po všech stránkách, herecky i hudebně. Únavu v hlase Macbetha jsem neslyšel, spíše naopak, výrazově herecky i hlasově výborně položení obou hlavních protagonistů do role. Bylo jasně slyšet, kdy pěvec vkládá do hlasu záměrně výraz psychicky labilního člověka, nebo histerii jeho manželky a až hmatatelné rozpoložení fyzické i… Číst vice »