MacMillanův Mayerling aneb baletní sex, drogy a kapka rock’n‘rollu

  1. 1
  2. 2
Pokud je Francie domovem romantické Sylfidy a Giselle, Petrohrad symfonických baletů féerií jako Spící krasavice nebo Bajadéra, pak je bezpochyby Londýn tímtéž pro drama. A nejen činoherní. Dá se skoro říct, že se ze Shakespearova vlivu v 17. století Anglie ještě nevzpamatovala a jeden z největších nám známých dramatiků ovlivňuje své následovníky napříč generacemi a uměleckými žánry. Jak jinak si vysvětlit grandiózní, opulentní taneční opusy Kennetha MacMillana, které jsou hrdě chráněným a opečovávaným dědictvím Královského londýnského baletu?
Alexander Campbell (foto Alice Pennefather)

MacMillan je širšímu baletnímu publiku znám zejména svou verzí Romea a Julie, bez jehož balkónové scény se neobejde téměř žádné pořádné gala představení, a Manon dle stejnojmenné knihy Abbého Prévosta. Kromě literárních předloh však dlouholetý residenční choreograf první londýnské scény nalézal inspiraci rovněž v historii. Odtud pramení jeho balet Anastazie o údajně jediné přeživší dceři v roce 1917 bolševiky vyvražděné ruské carské rodiny Romanovců a obdobně jeho patrně nejtemnější dílo Mayerling, jež se vrací k osudům jednoho ze členů poslední generace panovnického rodu habsburské rakousko-uherské monarchie. A právě Mayerling (v partituře se opírající o emočně široce barvité dílo Franze Liszta (o výběr, orchestraci a aranžmá se postaral John Lanchbery) otevíral 8. října novou baletní sezónu londýnské Královské opery v Covent Garden.

Reklama

Balet je pojmenován po loveckém zámečku uprostřed vídeňských lesů, v němž 30. ledna 1889 ukončil svůj život následník císařského trůnu, korunní princ Rudolf spolu se svou sedmnáctiletou milenkou Mary Vetserou. A právě osudy posledních let Rudolfova života, jeho peripetie s milenkami, kolize s rodinou a krize s drogami, duševními i tělesnými chorobami jsou hlavním obloukem vyprávěného příběhu.

Kristen McNally, Steven McRae (foto Andrej Uspenski)

Rudolf, jediný syn císaře Franze Josefa a císařovny Elisabeth, známější pod přezdívkou Sisi, byl již od dětství, jak bylo pro chlapce jeho postavení zvykem, podrobován drilu, který jej měl připravit na povinnosti válečníka a panovníka. Tradují se příhody, kdy musel stát od brzkého rána ve sněhu, či jej zavřeli do obory s informací, že je v ní vypuštěné divoké prase, a celé martyrium skončilo až ve chvíli, kdy princ, paralyzován strachem, omdlel. Koupele v ledové vodě a buzení střelbou byly jen dalšími roztomilými drobnostmi. Dá se předpokládat, že i bez minimálně z dnešního pohledu svérázných výchovných metod by z prince nevyrostl dvakrát psychicky stabilní jedinec. Odosobněnost císařské výchovy, odloučení od matky, která si k synovi a potažmo celé rodině (bezpochyby i díky výtečné práci císařovy matky arcivévodkyně Sophie) nikdy nenašla cestu zpět, a společenské nároky z Rudolfa nevyhnutelně vytvořily křehkého, byť charakterově poněkud pokřiveného člověka.

Francesca Hayward (foto Foteini Christofilopoulou)

Na jevišti se s ním poprvé setkáváme v den svatby s mladičkou, šestnáctiletou belgickou princeznou Stephanií (Francesca Hayward), která je nejdříve ignorována na úkor vlastní sestry Louisy (Romany Pajdak), s níž Rudolf nevybíravě flirtuje, a následně hraběnky Marie Larisch (Sarah Lamb), bývalé princovy milenky, která by k následníkovi nicméně i přes svůj vlastní stav vdané ženy měla ráda neustále víc než blízko. Po svatební oslavě, která jen tak tak nekončí fiaskem, utíká Rudolf za svou matkou (Kristen McNally) v poslední zoufalé naději na projevení náklonnosti a vřelých citů, kterých vůči němu již císařovna není schopna, nebo možná už ani schopna být nechce. Stephanie se zatím připravuje na první společný čas se svým novým manželem a v následných minutách zažívá bez přehánění pravděpodobně tu nejhorší svatební noc v historii svatebních nocí, kdy ji její vyvolený přivítá v jedné ruce s revolverem s hlavní mířící mezi její oči a ve druhé s lidskou lebkou.

Edward Watson (foto Alice Pennefather)

S mimomanželskými styky se v určitých kruzích nedělávalo příliš cavyků, zůstávaly-li tyto alespoň domněle navenek otevřeně nepřiznané. Své milence a milenky měla jak císařovna Sisi, tak Franz Josef (ten od manželky k jedněm narozeninám dokonce dostal portrét jedné z přítelkyň, herečky Katheriny Schratt). Pravidelné Rudolfovy návštěvy v nevěstinci u další z jeho milenek, Mitzy Caspar (Marianela Núñez) se ovšem vymykaly kontrole, podobně jako jeho chování k manželce, která byla donucena se jednoho z takovýchto nočních tahů zúčastnit a sledovat, kterak se její muž nevázaně baví.

Marianela Nunez (foto Alice Pennefather)

Další zábavu mu měla poskytnout nová a osudová milenka. Sedmnáctiletá a do prince očividně bláznivě zamilovaná Mary Vetsera (Natalia Osipova), jíž Rudolfovi na stříbrném podnose, s požehnáním samotné dívčiny matky, baronky Heleny (Elisabeth McGorian), nenaservíroval nikdo jiný než hraběnka Larischová. Doporučuji nepokoušet se aplikovat současné morální standardy. Po královském honu, na němž Rudolf nešťastnou náhodou zastřelí jednoho z dvořanů, naberou věci překotně rychlý spád. Rudolf propadá hlouběji do opiového opojení drog a konečně nalézá tak dlouho hledaného partnera svolného, a ochotně, bez zábran a postranních úmyslů k jedinému úniku z nastalé situace. Do loveckého zámečku přiváží princův soukromý řidič Bratfish (Alexander Campbell) Mary a po posledních výbuších alkoholu, vášně, drog a šílenství si oba proženou hlavou kulku.

Ryoichi Hirano (foto Helen Maybanks)
  1. 1
  2. 2

Komentujte

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na