Maestro a Noční můra: John Mauceri a Danny Elfman v Obecním domě

Život někdy umí přinášet netušená překvapení. Jedním z nich může být například následující zajímavá shoda okolností: v pondělí vystoupil v pražském Obecním domě San Francisco Symphony Orchestra, a to v rámci Pražského jara, které oficiálně začíná teprve 12. května. A hned druhý den zazněl na témže místě koncert Danny Elfman – Hudba z filmů Tima Burtona, tentokrát pod hlavičkou festivalu Prague Proms. Jeho zahájení je však plánováno dokonce až na 16. června. Že by „Festival festivalových předskokanů“?

A jako by to nestačilo, ještě si dirigentskou taktovku pomyslně předaly dvě výrazné osobnosti americké hudby, které toho mají společného víc, než by se mohlo na první pohled zdát. Sanfranciský Michael Tilson Thomas (narozen 1944) i „elfmanovský“ John Mauceri (narozen 1945) byli mimořádně oblíbenými žáky Leonarda Bernsteina, oba si od počátku sedmdesátých let vybudovali obdivuhodnou mezinárodní kariéru a oba se ve svém vrcholném období věnovali špičkovým orchestrům na protilehlých koutech Kalifornie. A pokud by někdo zdvihl obočí při představě, že zde srovnávám prestižní symfonické těleso ze San Francisca a cosi, co se jmenuje Hollywood Bowl Orchestra (a co bylo založeno samotným Maucerim v Los Angeles teprve roku 1991), musím kontrovat, že o prvotřídní hudební subjekt se rozhodně jedná i v tomto případě. Jeho koncertní a nahrávací aktivity mají poměrně zásadní podíl na obecném vnímání filmové a muzikálové hudby jako svébytného a plnohodnotného druhu americké kultury. Sám Mauceri, mimochodem někdejší šéfdirigent operních domů ve Washingtonu, Glasgowě, Turíně a Pittsburghu, je navíc respektovaným znalcem a propagátorem vokálně-scénické hudby dvacátého století. Referenční nahrávky Korngoldova Zázraku Heliany, Blitzsteinovy Reginy, Weillovy Žebrácké opery, původní verze Gershwinovy Porgy a Bess, ale i jeho muzikálů Girl Crazy a Strike Up the Band, zásadní podíl na znovuobjevení kvalit Bernsteinova Candida, to vše je jen zlomek aktivit, které činí z Johna Mauceriho skutečnou dirigentskou celebritu. Přesto si dovoluji konstatovat, že je v diváckém přístupu k oběma koncertům přinejmenším jeden zásadní rozdíl. Na sanfranciské filharmoniky s Michaelem Tilsonem Thomasem (a houslistkou Julií Fischer) přišli posluchači díky věhlasu interpretů pravděpodobně zcela bez ohledu na zvolený repertoár. Pro drtivou většinu návštěvníků úterního koncertu představovala naopak jeho hudební náplň hlavní důvod, proč se do téměř vyprodané Smetanovy síně vypravit.V Obecním domě bylo toho večera všechno trochu jinak, než bývá na běžných symfonických koncertech zvykem. Mixážní pulty a blikající monitory zhruba uprostřed hlediště, úměrné množství kabelů, které ústily u mikrofonů na pódiu, rampy s barevnými reflektory ve výši oka reliéfního Bedřicha Smetany na varhanní empoře, a hlavně – projekční plátno přímo nad orchestrem. A to publikum! Tolik mladých, nezřídka výstředně oblečených, nalíčených a co do barvy vlasů neortodoxních diváků se vídá v secesním stánku umění jen zřídka. Občas se davem mihl i seriózní intelektuál, který skrýval pod sakem tričko s vyobrazením hlavního hrdiny snímku Noční můra o Vánocích (respektive Ukradené Vánoce), výjimkou nebyli ani pánové v kravatách s batmanovskými motivy. Zkrátka a dobře, filmy amerického režiséra Tima Burtona představují pro řadu jeho fanoušků kult, jemuž občas stojí za to přizpůsobit i svůj vzhled. K vizuálně opulentním a co do režijního rukopisu snadno identifikovatelným snímkům, které obvykle pojednávají o bizarních samotářích, bojujících s nepřátelským okolím, patří většinou i tvůrcův hold pokleslým žánrům, jistá dávka dětského pohledu na svět a znepokojující fascinace smrtí. Až na výjimky se tyto filmy neobejdou ani bez neméně kultovního hudebního doprovodu Burtonova dvorního skladatele Dannyho Elfmana. Ve chvíli, kdy management Prague Proms oznámil, že u příležitosti zahájení pražské výstavy Burtonových kreseb a výtvarných návrhů uspořádá také koncert hudby z jeho filmů, bylo pro příznivce Střihorukého Edwarda, Batmana, Karlíka a továrny na čokoládu nebo Alenky v říši divů o programu na 25. března rázem rozhodnuto.

Poté, co publikum přivítalo usměvavého a mile nemotorného Maestra Mauceriho, zvedl dirigent taktovku a zahájil hudební smršť ze suit z Elfmannových filmových soundtracků. A byl to skutečný hodokvas pro uši i oči: výtečně instrumentovanou a myšlenkové nápaditou hudbu v suverénním provedení Českého národního symfonického orchestru doprovázel coby další specifický „hudební nástroj“ také Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Jan Ocetek) magicky znějícími chorály beze slov či v latině. Na projekčním plátně se střídaly ukázky z Burtonových filmů, jejichž doprovod právě zněl, s jeho působivými kresbami, které nezapřely výrazný rukopis ani mistrně zvládnutou techniku. Nelze než ocenit, že promítání se obvykle omezilo jen na první minuty trvání každé ze skladeb; pak už se mohli posluchači nerušeně soustředit pouze na kvality Elfmanovy partitury. Nutno přiznat, že navzdory původnímu určení skladatelova hudba samostatně bez obtíží obstojí: úmyslně naivní valčíkový rytmus báječně charakterizoval hlavního hrdinu filmu Pee-Weeho velké dobrodružství, makabrózní tango připomnělo pseudohoror Beetlejuice, atmosféru gotického románu skvěle navodila hudba k Ospalé díře. Tak trochu mráz po zádech šel při poslechu rusky znějících pochodových rytmů z komediální sci-fi Mars útočí! První polovinu koncertu pak ukončil povětšinou sentimentální podkres snímku Velká ryba, okořeněný mistrovsky využitými „cirkusovými“ pasážemi, a mohutné, téměř symfonické hudební plochy ze dvojice Burtonových filmů o Batmanovi, v nichž nechyběl ani Jokerův proslulý waltz pro tanec s ďáblem při měsíčku.

Virtuózní směs africké hudby (Planeta opic), morbidně komického doprovodu ke svatebnímu průvodu, v němž se samostatně výborně uvedl sbor (Mrtvá nevěsta) a pocty skladatelům soundtracků klasických filmových hororů (Temné stíny a Frankeweenie: Domácí mazlíček) pak pokračovala i po přestávce. Po hudební stránce koncert vyvrcholil dojemně působivou Elfmanovou kreací pro film Střihoruký Edward. Promítaná scéna, v níž napůl děsivě a napůl úsměvně konstruované stroje samovolně na čemsi pracují, aby se následně zjistilo, že výsledkem jejich činností jsou perníčky ve tvaru srdíček, charakterizovala myslím Burtonovy a Elfmanovy společné projekty naprosto přesně. Ve zběsilém, ve stylu balkánského folklóru zkomponovaném houslovém sólu se v edwardovském bloku představila také mladá houslistka Sandy Cameron. Kromě technické brilance prokázala i schopnost výrazového tance, a na nadšení publika se zajisté podílel i její slušivý ocvočkovaný obleček z černé kůže.

Diváci ale napjatě čekali ještě na jednoho důležitého protagonistu. Ten se na závěr skutečně dostavil a opravdu nadchl: písně z proslulé Noční můry o Vánocích si přišel osobně zazpívat sám skladatel Danny Elfman! V barevných brýlích a s neselhávajícím komiksovým úsměvem od ucha k uchu prokázal, že v rockové kapele Oingo Boingo kdysi nepůsobil jen jako muzikant, ale i jako osobitý zpěvák a nadaný kabaretiér. Když v jednu chvíli pobíhal po plátně romanticky naladěný kostlivec z kultovního filmu, zpíval hlasem jednoho z nejslavnějších hollywoodských skladatelů současnosti (pokud si nevybavíte žádnou jinou jeho melodii, pak ústřední motiv ze seriálu Simpsonovi určitě) a mohutný sborový a orchestrální doprovod neměl pod kontrolou nikdo menší než John Mauceri, napadla mě hříšná myšlenka, že i takto může vypadat v jednadvacátém století gesamtkunstwerk…Danny Elfman zvedl samozřejmě publikum ze židlí, a po nadšeném aplausu došlo i na přídavky. Kontratenorista, který během večera zpíval spolu se sborem (v programu bohužel nejmenovaný), se ujal pěveckého sóla v bojovně laděné skladbě z motivů z Alenky v říši divů a Elfman a Mauceri v santaclausovské čapce si spolu ještě „střihli“ duet z Noční můry. Nejočekávanějším „přídavkem“ se ale stal nakonec sám režisér Tim Burton, který přišel diváky osobně pozdravit. S bizarním a těžko popsatelným účesem připomínal postavu některého ze svých filmů; celou dobu se však potlesku sveřepě bránil a gesty upozorňoval na to, že hlavními hrdiny je dnes ve Smetanově síni někdo jiný než on.Pro každého, kdo upřímně miluje film a filmovou hudbu, byl večer s Johnem Maucerim, Dannym Elfmanem a Timem Burtonem svátkem, který v našich zeměpisných šířkách nemá a patrně v dohledné době nebude mít obdobu. Ačkoli z církevně liturgického hlediska právě vrcholí postní období, znamenal uvedený koncert pro jeho návštěvníky cosi jako druhé Vánoce. Vánoce, při kterých opravdu nevadilo, že dárky nenadělil Santa Claus, ale pravá a nefalšovaná Noční můra…

Hodnocení autora recenze: 90 %

Prague Proms 2014
Tim Burton & Danny Elfman
Dirigent: John Mauceri
Sandy Cameron (housle)
Danny Elfman (zpěv)
Sbormistr: Jan Ocetek
Český národní symfonický orchestr
Český filharmonický sbor Brno
25. března 2014 Smetanova síň Obecního domu Praha

Hudba z filmů: Batman, Karlík a továrna na čokoládu, Velká ryba, Střihoruký Edward, Mrtvá nevěsta Tima Burtona, Ospalá díra, Planeta opic, Beetlejuice, Frankenweenie: Domácí mazlíček a dalších

www.pragueproms.cz

Foto Prague Proms