Kritika kritiky (31)

Následující satira by se mohla hodit do letošního období zimy – nezimy, která byla provázena nepříjemnými nachlazeními. Napsal ji italský novinář a spisovatel Achille Campanile (1899–1977), označovaný za „mistra ironie“. U nás od něj vyšel humoristický román Za všechno může kapitán a jeho hry Celestinova cesta a Amfora, kterou uvedlo Západočeské divadlo v Chebu.
***

Koncertní kašlání
Jedním s nejhorších a nejotravnějších vynálezů posledních staletí je nepochybně kašlání během koncertu. Jsou momenty, kdy se koncertní sál přímo promění v sanatorium, záchvaty kašle se šíří jako nákaza řadami parteru i na balkon.

Jakýsi slavný doktor prohlásil, že kašlání je v přímé souvislosti se stupněm citového pohnutí, pročež také propukají záchvaty kašle v koncertních sálech nejčastěji tehdy, když se z klavíru line v nejcitlivějším pianissimu nekonečně krásná a sladká melancholie. Nevím, zda je teorie slavného lékaře správná. Tvrdí totiž, že při vzrušení otékají v hrtanu jakési zvláštní žlázy a tento otok dráždí ke kašli. Ať je tomu jak chce, zkrátka je přesvědčen, že kašel souvisí s citem.

Já osobně bych skromně namítl, že kašel souvisí se zimou. Pozoroval jsem totiž, že se toto roční období podivuhodně shoduje s koncertní sezonou: skutečně, sotva se vylepí na návěští první plakáty, nastává zima, a zmizí takříkajíc s dozněním posledního tónu houslí při posledním koncertě. Má tedy hudba nějaký vztah i k meteorologii? Možná ano, možná ne.

Muselo by se to experimentálně potvrdit, a bylo by zajímavé stanovit, zda ty žlázy, co dráždí ke kašli v důsledku citových pohnutek, otečou také tehdy, kdyby se koncertní sezona odbývala například v létě. Nechceme však předvádět odvážné hypotézy a budeme se držet čirých fakt. Ta bohužel dokládají, že nejméně padesát procent koncertních posluchačů trpí z toho či onoho důvodu suchým, dotěrným kašlem, který propuká právě tehdy, kdy nejvíc obtěžuje. Obtěžuje ty, kdo kašel poslouchají a ruší je v uměleckém zážitku, ale ještě víc ty, kteří kašlou a uvědomují si, jak ruší ostatní.

Ubohé bytosti se během hry zoufale namáhají potlačit explozi svého nepříjemného trápení. Chvíli to jde, ale čím víc se snaží, tím více trpí. Usilují vydržet do nějakého toho fortissima, když se ale ne a ne dostavit, nastane katastrofa. Některým stačí už pouhé pomyšlení, že by mohli zakašlat, aby je začalo škrábat a nesnesitelně pálit v krku, a za vyčítavých pohledů sousedů je stejně nakonec kašel přepadne, a jako naschvál v pianissimu. Někteří pocítí neodolatelné dráždění ke kašli v okamžiku, kdy si vzpomenou, že zapomněli doma utišující bonbony. A konečně je značný počet lidí, kteří kašlou z pouhého soucitu se sousedem.Tak nastávají nesnesitelné situace, všeobecná trýzeň, škodí to umění a takhle to prostě dál nejde. Jak se ale dá, ptáte se, kašlání zabránit?

Dámy a pánové, tak otázka nestojí. Naopak, ve vší skromnosti bych přednesl návrh, který nejenže odstraní nepříjemné kašlání v koncertních sálech, nýbrž tuto nepříjemnost dokonce využije k nemalému prospěchu umění, aniž by přitom bilance koncertních agentur jakkoli utrpěla. Abych se krátce vyjádřil, šlo by o to, proměnit kašlání v jakýsi vox obligata.

Stačilo by například, aby páni skladatelé do partitur kromě bzučení houslí a violoncell, kromě fléten, tympánů a dalších., také zapracovali kašel. Asi tak: tu a tam s úderem tympánů zároveň úder kašle – ten by samozřejmě zajišťovalo publikum, které by k tomu ani nemuselo studovat konzervatoř. Stačilo by jen, aby sledovalo dirigenta, který dá znamení, a kašlající by v souladu s partiturou podle jeho pokynů vyluzovali zvuky, kterými si zároveň uleví. Samozřejmě by muselo publikum respektovat, zda se má jednat o prudký suchý kašel nebo řádku drobných diskrétních pokašlávajících perliček – zda má být crescendo, pianissmo nebo staccato, pizzicato a tak dále. Tak by se brzy vytvořily specializované skupiny spoluúčinkujících astmatiků, bronchitiků a podobně.

Kéž by hudebníci můj návrh domyslili a nalezli způsob, jak vedle běžných nástrojů využít k obohacení svých partitur také kašel a smrkání…

Přeložila a připravila Vlasta Reittererová
Foto archiv