Dramaturgie večera byla na první pohled ojedinělá a trochu i odvážná. Postavit program na úpravách lidových písní a na žánrech jim blízkých si může dovolit málokterý umělec. Jak připomněl tištěný program, Magdalena Kožená ve svém repertoáru zahrnuje hudbu od baroka po současnost a vždy představuje světovou špičku. Úpravy lidových písní, často vnímané mimo tuto historizující osu, jsou prostorem, kde je jedinečná a co se týče písní na slovanské texty de facto nemá konkurenci. Často je v této souvislosti připomínán její moravský původ, k němu se ale musely připojit další výjimečné okolnosti – empatie a mimořádně vyspělý hudební vkus, který vede interpretku ke šťastnému výběru repertoáru, určuje zpěvní techniku, míru emocionality a celkový výraz, který je vzdálen zbytečnému patosu, a přesto dokáže i z malých písňových útvarů vytvořit dramatické miniatury.
To vše jsou kvality, na nichž lpěl i Leoš Janáček, když v 90. letech 19. století zařadil do své Moravské lidové poezie v písních úpravy ze sbírek Františka Bartoše a Františka Sušila. Na koncertě zazněl výběr pěti částí – Stálosť, Pérečko, Loučení, Obrázek milého, Tíha a Lavečka. Cílem Janáčkova zpracování bylo zjednodušit a ozvláštnit do té doby poněkud těžkopádné doprovody lidových písní a využíval k tomu také prvky, které znal ze hry lidových muzikantů – cifrování hudců, rozložené akordy na cimbálu. To vše přesně vystihl Kirill Gerstein, jehož projev byl možná překvapivě tichý, ale v průběhu večera bylo stále více zřejmé, že takové akustické rozložení dává pěvkyni ideální prostor pro její dynamické rozpětí a jemné nuance ve výrazu. Klavír citlivě podkresloval klidnější plochy a náležitě podporoval vypjatější pasáže. Naprosto profesionální nadhled pianisty prozrazovaly situace, kdy ze zvukového základu citlivě zvýrazňoval důležité průchodné tóny provázející harmonické proměny.
Výraz zpěvačky a klavírního doprovodu dostal nové zabarvení s uvedením písní od Antonína Dvořáka. Pro svůj čtyřdílný cyklus V národním tónu op. 73 z roku 1886 našel autor přímou inspiraci v melodice lidových písní, avšak jejich výstavbou a strukturováním lidovou poetiku daleko přesáhl. Magdalena Kožená dokázala z tohoto materiálu vystavět strhující dramatický oblouk (č. 3. Ach není, není tu), stejně jako bezprostřední zábavný obrázek (č. 4. Ej, mám já koňa faku). Plynule navazující výběr z Dvořákových Večerních písní op. 3, 9 a 31 jako by symbolizoval skladatelovo oscilování mezi lidovostí a vlastní melodickou invencí, k čemuž posloužily také texty Vítězslava Hálka (Když jsem se díval do nebe, Když byl Bůh nejvíc rozkochán, Mně zdálo se, žes umřela). Dvořák psal tento soubor od roku 1876 a sám se jako klavírista podílel na jejich provedení např. v roce 1882, kdy byl oceňován jako hráč vynikající „jemně oduševnělou a odstiňovanou hrou“. Podobné kvality jsme nyní pozorovali i u Kirilla Gersteina, jemuž se ukázkově podařilo stylově odlišit doprovody úprav předchozího cyklu a romantických písní psaných na umělé texty.
Návrat k folklorní poetice se v závěru první části večera odehrál díky hudebnímu odkazu Erwina Schulhoffa. Ten napsal svůj cyklus úprav Národní písně a tance z Těšínska (WV 120) v roce 1936 a čerpal přitom ze stejnojmenné sbírky Josefa Mojžíška. Skladatelova modernistická stylizace proniká jak do zpěvního hlasu, tak zejména do klavírního doprovodu, což přináší mnohem více nároků na souhru a tempové proměny. Toho večera byly vybrány tři písně (z původní sbírky poslední č. 15 Když sem byla mamince na klině, č. 4. Sidaj na vuz a č. 3. Pasala volky). Technická dokonalost a výrazová přesvědčivost jejich interpretace probudila i nezvykle spontánní projevy publika.
Po přestávce se dostal více na výsluní také klavír. A bylo tomu tak od roku 1916, kdy Sergej Rachmaninov, sám geniální pianista, napsal cyklus Šest písní, op. 38, který tehdy přednesl společně se sopranistkou Ninou Kočicovou. Cyklus těchto romancí je psaný na slova ruských básníků a každá píseň má jiného autora (A. Blok: V mojí zahradě za noci, A. Bělyj: K ní, I. Severjanin: Sedmikrásky, V. Brjusov: Krysař, F. Sologubov: Sen a K. Balmont: Hola!). Jak bylo naznačeno, klavírní part je náročnou výzvou pro profesionální pianisty a K. Gerstein se zhostil tohoto zadání s naprostou bravurou. I tak zůstal věrný své interpretační filosofii – hlavní pozornost patřila sólistce, která přednesla romance s náležitou psychologickou hloubkou a dávkou dramatických prvků přináležejících tomuto žánru.
Nikoli náhodou označil Béla Bartók svůj cyklus jako Vesnické scény (Sz. 78) a v roce 1924 jej vytvořil z částí 1. Pri hrabání, 2. Pri neveste, 3. Svatba, 4. Ukoliebavka, 5. Tanec mládencov. Magdaleně Kožené se podařilo jejich scénický potenciál podtrhnout emocionálně působivými a vyváženými prostředky. Písňové podklady, které Bartók získal při svých folkloristických exkurzích ve slovenských regionech, jsou tu doplněny promyšleným včleněním prvků narušujících monotónnost opakovaných slok. K. Gerstein, u kterého jsme ostatně celý večer obdivovali nevídanou kvalitu úhozové techniky, tu maximálně využil sonické kvality klavíru (zejména v č. 4). Oba umělci bez zaváhání prezentovali bartókovskou, na souhru velmi náročnou rytmizaci, která vychází z lidových prvků, ale je posunuta k odvážnějším vyjadřovacím prostředkům hudby 20. století. Zařazení cyklu na závěr koncertu bylo vzhledem k náročnosti a efektnosti tohoto úkolu šťastnou volbou.
Přídavky vycházely z dramaturgie večera. Janáčkovy úpravy z úvodního cyklu Moravská lidová poezie v písních doplnil třetí přídavek, Dvořákova píseň Ó byl to krásný zlatý sen z cyklu Čtvero písní op. 2, č. 2. Teprve Antonínu Dvořákovi se podařilo zklidnit nadšené publikum, které na tento večer asi nezapomene.
Podle interpretace Magdaleny Kožené by se mělo vyučovat na uměleckých učilištích. Vedle jejího talentu, sofistikovanosti, pokory a profesionality u ní můžeme vnímat to nejdůležitější – upřímnost a naprostou oddanost hudebnímu umění.
Magdalena Kožená & Kirill Gerstein
7. září 2026, 20:00 hodin
Dvořákova síň, Rudolfinum, Praha
Program
Leoš Janáček: Moravská lidová poezie v písních (výběr)
Antonín Dvořák: V národním tónu, op. 73, B. 146 (výběr)
Antonín Dvořák: Večerní písně, op. 3 a 31, B. 61 (výběr)
Erwin Schulhoff: Národní písně a tance z Těšínska, WV 120 (výběr)
Sergej Rachmaninov: Šest písní, op. 38
Béla Bartók: Vesnické scény, Sz. 78
Účinkující
Magdalena Kožená – mezzosoprán
Kirill Gerstein – klavír
